TerraBeat – zemětřesení a sopky

Mata Nima

hydrotermální průduchy, S. Pacific, Lau Basin

Kde
S. Pacific, Lau Basin
Prostředí
arc volcano
Činnost
inactive
Hloubka
2 670 m
Objeven
2010 no plume detected
Poloha
-14,958°, -173,783°

Mata Nima je malá podmořská sopka v severovýchodní části Lauské pánve u Tongy v jižním Pacifiku, jedna ze sedmi sopek severní skupiny Mata. Na rozdíl od většiny svých sousedů nad ní výzkumníci nenašli stopy horkých podmořských pramenů, a katalog InterRidge ji proto vede jako nečinnou. [1, 2]

Jak vypadá

Sopky Mata tvoří řetěz devíti protáhlých sopek, které leží 12–30 km západně od sopečného oblouku Tofua a jsou seřazeny do mírného oblouku vedle sebe. Všechny jsou protažené zhruba ze západojihozápadu na východoseverovýchod; podle autorů to určují menší trhliny v zemské kůře. [2]

Sedm severních sopek je menších než dvě jižní (West a East Mata): vystupují 900–1 300 m nade dno a jejich vrcholy leží 1 900–2 400 m pod hladinou. Stojí těsně u sebe – jejich vrcholy dělí jen 1–1,5 km. Katalog InterRidge uvádí pro Mata Nima hloubku 2 670 m, její polohu ale jen přibližně. [2, 3, 1]

Jak vznikl

Severovýchodní Lauská pánev je oblast za sopečným obloukem Tofua, nad zónou, kde se jedna deska velmi rychle noří pod druhou (subdukční zónou). Podle abstraktu E. Bakera a kolegů z roku 2010, citovaného v katalogu InterRidge, leží asi 25 km dlouhý řetěz sopek Mata stranou jak od čela oblouku, tak od rozpínavého hřbetu, kde se pánev rozevírá. [1, 2]

Jak sopky zařadit, není jednotné: katalog InterRidge je vede jako sopky oblouku, na konferenci AGU v roce 2018 byly označeny za sopky v zaobloukové oblasti a studie z roku 2019 je řadí mezi sopky uvnitř desky. [1, 2]

Co o něm dnes víme

Oblaky vody od horkých pramenů nad severními sopkami Mata poprvé zachytila výprava lodi Kilo Moana v dubnu a květnu 2010. Při ní proběhlo 24 sondování vodního sloupce přístrojem CTD a 9 tažení kamery nade dnem. Nad sopkou Mata Nima podle katalogu InterRidge žádný oblak nezachytila. [4, 3, 2, 1]

Údaje o počtu činných sousedů se v pramenech liší. Zpráva z výpravy v prosinci 2010 uvádí, že hydrotermálně činných je šest ze sedmi severních sopek. Souhrnná studie z roku 2019 ale mezi místy bez stop hydrotermální činnosti jmenuje dvě sopky – Mata Nima a Mata Taha. [3, 2]

V prosinci 2010 vylovila výprava KM1024 vzorky hornin z dvanácti míst ve skupině Mata. Ve všech kromě jednoho byl boninit nebo hornina jemu podobná – vzácný druh magmatu, jehož úplnou škálu složení vědci zatím neznají. Že tolik blízkých sopek je činných zároveň, vědci považují za neobvyklé: může jít o společný zdroj magmatu, nebo o rychlé střídání činnosti v rámci skupiny. [3]

Nejznámější sopkou skupiny je West Mata, kde výprava v roce 2009 vůbec poprvé pozorovala proudy lávy vytékající na hlubokém mořském dně. [3, 4]

Fakta

Skupina
severní sopky Mata (7 z 9 sopek řetězu)
Průzkum
2010 – oblak horké vody nenalezen
Hornina skupiny
boninit

Slovníček

hydrotermální průduch
místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem
sopečný oblouk
řada sopek nad místem, kde se jedna deska noří pod druhou
subdukční zóna
místo, kde se jedna litosférická deska noří pod druhou do zemského pláště
CTD
přístroj spouštěný z lodi, který měří slanost, teplotu a hloubku vody (a často i její zákal)
zaoblouková pánev
oblast za sopečným obloukem, kde se kůra roztahuje a může vznikat nové mořské dno
rozpínavý hřbet
podmořský hřbet, kde se dno rozevírá a vzniká nová oceánská kůra
oblak (plume)
mrak teplejší, zakalené nebo chemicky změněné vody, který stoupá od průduchů a roznáší se proudy
boninit
vzácný druh magmatu (a z něj ztuhlé lávy), který se vyskytuje u sopečných oblouků

Zdroje

  1. Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Mata Nima, PANGAEA (2020)
  2. Baker, E.T., Walker, S.L., Massoth, G.J., Resing, J.A. (2019): The NE Lau Basin: Widespread and Abundant Hydrothermal Venting in the Back-Arc Region Behind a Superfast Subduction Zone. Frontiers in Marine Science 6, 382, doi:10.3389/fmars.2019.00382, Frontiers in Marine Science (2019)
  3. NE Lau 2010b (KM1024) – zpráva z výpravy lodi Kilo Moana, prosinec 2010, NOAA PMEL, Earth-Ocean Interactions Program (2011)
  4. NE Lau Basin – přehled výprav 2008–2017, NOAA PMEL, Earth-Ocean Interactions Program

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.