Mata Ono

hydrotermální průduchy, S. Pacific, Lau Basin

Kde: S. Pacific, Lau Basin
Prostředí: arc volcano
Činnost: active, inferred
Hloubka: 2 600 m
Objeven: 2010 plume only
Poloha: -14,933°, -173,792°

Mata Ono je podmořská sopka v severovýchodní části Lauské pánve u Tongy v jižním Pacifiku, jedna ze sedmi sopek severní skupiny Mata. Horké prameny na ní prozrazují měření vody nad sopkou z let 2010 a 2012, která podle vědců ukazují na vývěr horké vody; zda je někdo viděl přímo na dně, zdroje jednoznačně neuvádějí. ^{[1, 2]}

Co to je

Sopky Mata tvoří řetěz devíti podmořských sopek, který leží 12–30 km západně od sopečného oblouku Tofua – tedy za hlavní řadou sopek nad subdukcí. Sedm severních sopek je menších: zvedají se 900–1 300 m nade dno a jejich vrcholy leží 1 900–2 400 m hluboko. Dvě jižní, West Mata a East Mata, jsou vyšší a mělčí. ^[2]

Jména severních sopek jsou tonžské číslovky od jedné do sedmi: Taha, Ua, Tolu, Fa, Nima, Ono a Fitu. Láva všech sopek Mata je boninit, vzácná hornina typická pro oblasti nad subdukcí. ^[3]

Jak sopky zařadit, se zdroje liší. Databáze InterRidge je vede jako sopky sopečného oblouku, ale poznamenává, že na konferenci AGU v roce 2018 bylo jejich prostředí označeno jako oblast za obloukem. Studie z roku 2019 je řadí mezi sopky uvnitř desky; podle E. T. Bakera a kolegů (2010), jak je cituje InterRidge, leží řetěz odděleně jak od čela oblouku, tak od podmořského hřbetu, kde se dno rozestupuje. ^{[1, 2]}

Objev

Hydrotermální průduchy na Mata Ono vědci nenašli na dně, ale podle hydrotermální vlečky – oblaku teplejší a zakalené vody, který stoupá od průduchů. Poprvé ji zachytili v roce 2010; řetěz sopek Mata tehdy popsal E. T. Baker s kolegy. ^[1]

Při měřeních v letech 2010 a 2012 spouštěli vědci přístroje do vody nad sopkou. Vlečka ležela v hloubce 2 300–2 500 m a vystoupala 150–300 m nad svůj zdroj. Přístroje kromě zákalu a nepatrného oteplení vody (asi o 0,05 °C) zachytily i změnu oxidačně-redukčního potenciálu, která prozrazuje chemické látky z průduchů. ^[2]

Co o něm dnes víme

Studie z roku 2019 shrnula měření z deseti výprav od roku 2004 a napočítala v severovýchodní Lauské pánvi 43 činných hydrotermálních míst. Mata Ono vede pod číslem 35 a podle vlastností vlečky ho řadí mezi místa s vývěrem horké vody. V tabulce ho neoznačuje jako přímo pozorovaný, v textu ale píše, že robotické ponorky potvrdily vysokoteplotní výtok na všech činných sopkách Mata kromě Fa a East Mata – zdroj tu tedy není jednoznačný. ^[2]

V prosinci 2017 se k severním sopkám Mata vypravila loď Falkor s robotickou ponorkou SuBastian. Vědci chtěli sopky porovnat jako skupinu: jsou v různých fázích vývoje a jen některé mají činné horké prameny. Zpráva z výpravy výsledky pro jednotlivé sopky neuvádí. ^[3]

Na severních sopkách Mata našla robotická ponorka QUEST 4000 v září 2012 černé kuřáky vázané na pukliny. Teplo průduchů v oblasti autoři obecně připisují zónám částečně roztavené horniny nebo kapsám magmatu pod dnem. ^[4]

Fakta

Měření vlečky: 2010 a 2012
Hloubka vlečky: 2 300–2 500 m
Řetěz sopek Mata: 9 sopek, 12–30 km západně od oblouku Tofua

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vyvěrá voda ohřátá v hornině od magmatu a obohacená o rozpuštěné minerály
hydrotermální vlečka: oblak teplejší, zakalené a chemicky změněné vody, který stoupá od průduchů a podle kterého se průduchy hledají
subdukce: pohyb, při kterém se jedna litosférická deska noří pod druhou do zemského pláště
sopečný oblouk: řada sopek, která vzniká nad deskou zanořující se do pláště, souběžně s hlubokomořským příkopem
boninit: vzácná sopečná hornina bohatá na hořčík, vznikající nad zónami subdukce
černý kuřák: komín, ze kterého vyvěrá velmi horká voda zčernalá drobnými částicemi sulfidů kovů
oxidačně-redukční potenciál: veličina, která ukazuje, zda voda spíš látky oxiduje, nebo redukuje; prudce se mění v blízkosti průduchů, odkud vycházejí redukované látky jako rozpuštěné železo nebo sirovodík

Zdroje

Beaulieu, S. E., Szafrański, K. M.: InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, verze 3.4 – Mata Ono, PANGAEA (2020)
Baker, E. T., Walker, S. L., Massoth, G. J., Resing, J. A.: The NE Lau Basin: Widespread and Abundant Hydrothermal Venting in the Back-Arc Region Behind a Superfast Subduction Zone. Frontiers in Marine Science 6 (2019), 382, doi:10.3389/fmars.2019.00382, Frontiers in Marine Science (2019)
Chadwick, B.: Where Are All These Matas? (deník výpravy Underwater Fire: Studying the Submarine Volcanoes of Tonga, 12. 12. 2017), Schmidt Ocean Institute (2017)
Embley, R. W. a kol.: Extensive hydrothermal activity in the NE Lau basin revealed by ROV dives. AGU Fall Meeting 2014, abstrakt OS53C-1052, American Geophysical Union (2014)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.