MTJ, PAPATUA

hydrotermální průduchy, S. Pacific, Lau Basin

Kde: S. Pacific, Lau Basin
Prostředí: back-arc spreading center
Činnost: active, inferred
Hloubka: 2 170 m
Objeven: 1986 PAPATUA Expedition deposits only; 2008 plume only
Poloha: -15,385°, -174,643°

Pole horkých pramenů u trojného bodu Mangatolu v severovýchodní části Lauské pánve, v tonžských vodách asi 2 000–2 200 m pod hladinou. Na dně tu už v 80. letech našli rudné usazeniny a komínky, v roce 2008 pak přístroje zachytily v okolí několik oblaků ohřáté vody. ^{[1, 2]}

Co to je

Lauská pánev je zaobloukovou pánví: leží za místem, kde se jedna deska noří pod druhou (subdukční zónou), a dno se tu rozevírá podobně jako na středooceánském hřbetu. Pánev leží za tonžskou subdukční zónou, kde se desky podle údaje, který Baker a kolegové (2019) přebírají, sbíhají velmi rychle – až asi 240 mm za rok. ^{[1, 2]}

Trojný bod Mangatolu (anglicky Mangatolu nebo Kings Triple Junction, zkratka MTJ) je místo, kde se setkávají tři rozpínající se hřbety. Leží asi 30 km západně od severovýchodního Lauského rozpínacího centra. Jeho severní rameno je široké asi 15–18 km a má široké (asi 12 km) osové vyvýšení, které na severu protíná úzká osová puklina. ^{[1, 2]}

Objev

První doklady přinesla výprava PAPATUA v roce 1986: podle starší databáze InterRidge tu jsou rozsáhlá pole s místy činnými sulfidovými usazeninami a s mnoha komínky z oxidů železa a oxidu křemičitého, které vznikají z chladnější vody. Zprávu o tom podal J. Hawkins v roce 1986 v časopise Eos pod názvem „Black smoker“ vent chimneys (komíny černých kuřáků). ^[1]

V listopadu 2008 oblast proměřovala výprava TN227 na lodi R/V Thompson, kterou vědecky vedl John Lupton z amerického úřadu NOAA. Přístroje tažené nad dnem tu zachytily tři místa s hydrotermální vlečkou (v pozdějším přehledu místa 9, 10 a 11). Podle deníku výpravy má dnes silnou činnost jen severní rameno. ^{[1, 2, 3]}

Co o něm dnes víme

Baker a kolegové (2019) shrnuli měření vody z deseti výprav od roku 2004: v severovýchodní Lauské pánvi našli celkem 43 činných míst. Přepočteno na rychlost rozpínání je jich asi desetkrát víc, než by se čekalo podle středooceánských hřbetů. Šest z devíti míst u trojného bodu Mangatolu leží na jeho severním rameni nebo u samotného bodu. ^[2]

U míst 9 až 11, která katalog InterRidge přiřazuje k tomuto poli, stoupaly oblaky vody 130–300 m nade dno do hloubek asi 1 950–2 150 m. Autoři je řadí k průduchům s vysokou teplotou; u míst 10 a 11 tvořily vlečky víc vrstev nad sebou. Žádné z těchto míst ale zatím nikdo na dně neviděl. ^{[2, 1]}

Údaje o rychlosti rozpínání se liší: Baker a kolegové uvádějí u těchto míst 35–37 mm za rok, katalog InterRidge 106,4 mm za rok. ^{[2, 1]}

Fakta

Jiná jména: Mangatolu Triple Junction, Kings Triple Junction
První doklady: výprava PAPATUA, 1986 (usazeniny)
Vlečky: 2008, výprava TN227 (R/V Thompson)
Rychlost rozpínání: 35–37 mm/rok (Baker a kol. 2019)

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály, které se kolem otvoru srážejí
hydrotermální vlečka: oblak ohřáté vody s rozpuštěnými látkami a drobnými částečkami, který stoupá od průduchu a rozlévá se ve vodě nad dnem; přístroje ho poznají podle zakalení, teploty nebo chemie vody
středooceánský hřbet: podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují dvě litosférické desky a ze stoupajícího žhavého materiálu vzniká nová oceánská kůra
zaoblouková pánev: oblast mořského dna za sopečným ostrovním obloukem, kde se kůra roztahuje a vzniká nové dno, podobně jako na středooceánském hřbetu
trojný bod: místo, kde se stýkají tři litosférické desky nebo tři rozpínající se hřbety
sulfidy: minerály, v nichž je kov (železo, měď, zinek…) vázán na síru; vznikají z horkých roztoků a jsou to rudy kovů
černý kuřák: komín na dně, z něhož tryská velmi horká voda zčernalá drobnými částečkami sulfidů

Zdroje

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.