MTJ, T08C01

hydrotermální průduchy, S. Pacific, Lau Basin

Kde

S. Pacific, Lau Basin

Prostředí

back-arc spreading center

Činnost

active, inferred

Hloubka

2 400 m

Objeven

2008 plume only

Poloha

-15,963°, -174,796°

Místo na dně Lauské pánve v jižním Tichém oceánu, za ostrovním obloukem Tongy, asi 2 400 m pod hladinou. Průduchy tu nikdo neviděl: v listopadu 2008 tu přístroje zachytily jen slabý oblak zakalené vody, který podle pozdější studie nejspíš pochází z chladnějšího, pomalého výtoku vody ze dna. ^{[1, 3, 2]}

Co to je

Lauská pánev je zaoblouková pánev (pánev za sopečným obloukem, v níž se mořské dno roztahuje) za ostrovním obloukem Tongy. Zkratka MTJ označuje trojný bod Mangatolo – místo, kde se stýkají tři podmořské hřbety, na nichž vzniká nové mořské dno. Zpráva z výpravy v roce 2008 uvádí i druhé jméno Kings Triple Junction, studie z roku 2019 píše Mangatolou. ^{[3, 2, 1]}

Označení T08C01 je číslo tahu přístrojů za lodí z roku 2008, katalog InterRidge uvádí i druhé označení V08C02 podle svislého měření, které oblak potom proměřilo. Místo leží ve vodách Tongy a katalog ho vede jako činné jen odvozeně: samotné průduchy, jejich teplota ani živočichové nejsou známí. ^{[1, 3]}

Údaje o rychlosti rozpínání se rozcházejí: katalog InterRidge uvádí asi 94 mm za rok, ale studie z roku 2019 pro toto místo počítá jen s 29 mm za rok. ^{[1, 2]}

Objev

Oblak našla výprava výzkumné lodi R/V Thompson (označení TN227), která od 13. do 28. listopadu 2008 hledala horké prameny v severovýchodní části Lauské pánve. Vedoucím vědcem byl John Lupton z laboratoře NOAA PMEL. Výprava začala právě průzkumem všech tří ramen trojného bodu Mangatolo. ^[3]

Při tahu T08C01 (15. listopadu 2008 podle světového času) vlekla loď po nejjižnějším úseku hřbetu soupravu čidel, kterou střídavě spouštěla a vytahovala, takže proplouvala vodou v pilovitém vzoru. Čidla měřila mimo jiné zákal vody a oxidačně-redukční potenciál, který prozradí chemicky redukované látky z průduchů. Potom loď spustila na místo zachyceného oblaku svislé měření V08C02 a odebrala vzorky vody. ^[3]

Celkově našla výprava kolem trojného bodu Mangatolo jen slabé známky hydrotermální činnosti. Mnohem výraznější byly její nálezy na Severovýchodním lauském hřbetu a u sopky West Mata, kde zjistila známky probíhajících erupcí. ^[3]

Co o něm dnes víme

Studie Bakera a kolegů z roku 2019 vede místo jako číslo 17. Oblak ležel v hloubce 2 300–2 400 m a vystoupal jen asi 120 m nade dno. Zákal byl velmi slabý a oteplení vody se nedalo určit; čidlo oxidačně-redukčního potenciálu ale zaznamenalo malou změnu (3 mV). ^[2]

Kvůli nízkému výstupu oblaku a slabým signálům autoři řadí místo k chladnějšímu, pomalému (difuznímu) výtoku vody, ne k vysokoteplotním průduchům typu černých kuřáků. Jižní a západní rameno trojného bodu popisují jako hluboká plochá údolí, nad nimiž nenašli žádné výraznější oblaky. ^[2]

Celkem studie napočítala v severovýchodní Lauské pánvi 43 činných míst, z toho nejméně 32 nejspíš vysokoteplotních. Hlavní příčinu tak velkého počtu vidí autoři v pečlivém průzkumu vody; jako další důvod uvádějí bohatý přísun magmatu, k němuž přispívá velmi rychlá subdukce (zasouvání desky) v oblasti Tonga–Kermadec. ^[2]

Fakta

Zjištěno

15. 11. 2008, loď R/V Thompson (výprava TN227)

Výška oblaku nade dnem

asi 120 m (hloubka 2 300–2 400 m)

Typ výtoku

pravděpodobně chladnější, difuzní

Slovníček

hydrotermální průduch

místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály a plyny

zaoblouková pánev

oblast za sopečným obloukem nad subdukční zónou, kde se mořské dno roztahuje a vzniká nová oceánská kůra

trojný bod

místo, kde se setkávají tři hranice litosférických desek, například tři podmořské hřbety

oxidačně-redukční potenciál

veličina vyjadřující, nakolik má voda oxidační, nebo redukční povahu; její náhlý pokles prozradí chemicky redukované látky z čerstvé vody z průduchu

difuzní výtok

pomalé prosakování teplé, ale ne velmi horké vody ze dna širší plochou, bez komínů a černého kouře

subdukce

zasouvání jedné litosférické desky pod druhou do zemského pláště

Zdroje

1. Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – MTJ, T08C01, PANGAEA (2020)
2. Baker, E.T., Walker, S.L., Massoth, G.J., Resing, J.A. (2019): The NE Lau Basin: Widespread and Abundant Hydrothermal Venting in the Back-Arc Region Behind a Superfast Subduction Zone. Frontiers in Marine Science 6:382, Frontiers in Marine Science, doi:10.3389/fmars.2019.00382 (2019)
3. Merle, S. et al. (2008): Northeast Lau Basin, R/V Thompson Expedition TN227, November 13–28, 2008, Apia to Apia, Western Samoa. Cruise report, NOAA Pacific Marine Environmental Laboratory (2008)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.