Nereus Deep

hydrotermální průduchy, Indian, Red Sea

Kde: Indian, Red Sea
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, inferred
Hloubka: 2 400 m
Objeven: 1972 deposits only
Poloha: 23,167°, 37,283°

Nereus Deep je hlubina v ose Rudého moře, asi 2 400 m pod hladinou. Některé její prohlubně obsahují jezírka extrémně slané vody (jiné je podle stop obsahovaly dříve) a na dně leží usazeniny bohaté na kovy – nepřímé stopy horkých pramenů, jejichž přímé pozorování katalog InterRidge neuvádí. ^{[1, 2]}

Co to je

Hlubina leží ve středním údolí Rudého moře, které se táhne od severozápadu k jihovýchodu. Podélný práh ji dělí na dvě souběžné pánve. V obou jsou menší prohlubně, které buď obsahují jezírka solanky, nebo je podle stop dříve obsahovaly. Vzorky ze dna pocházejí z hloubek asi 2 300–2 450 m. ^[2]

Solanka je voda mnohem slanější a tedy těžší než okolní mořská voda. S okolní vodou se nemísí a hromadí se v prohlubních dna jako jezírko s ostrým rozhraním. Rudé moře jich má asi 25 – je to největší známé soustředění hlubokomořských jezírek solanky na Zemi. ^[4]

Katalog InterRidge řadí Nereus Deep mezi pole hydrotermálních průduchů (míst, kde ze dna vytéká voda ohřátá horninou) jen nepřímo: činnost se odvozuje od solanky a kovonosného bahna, samotné prameny katalog jako pozorované neuvádí. Hlubina podle katalogu zasahuje do výlučných ekonomických zón Egypta i Saúdské Arábie a leží v oblasti, o kterou se přou Súdán a Egypt. ^[1]

Jak vznikl

Rudé moře je mladý oceán: Afrika a Arabský poloostrov se od sebe pomalu vzdalují a mezi nimi vzniká nové mořské dno. Podle katalogu InterRidge se tu desky rozestupují asi o 13 mm za rok. ^[1]

Nereus Deep leží na přechodu mezi dvěma částmi moře. Na jihu má Rudé moře téměř souvislé příkopové údolí podél své osy, kdežto na severu takové výrazné údolí chybí. Studie z roku 1986 Nereus Deep v názvu označila za místo počínajícího rozestupování (riftingu). ^[1]

Co o něm dnes víme

Hlubinu popsali v roce 1972 vědci H. Bäcker a M. Schoell mezi nově nalezenými prohlubněmi se solankou a kovonosnými usazeninami. V lednu 1972 z ní výprava lodi Valdivia vytáhla jádra usazenin dlouhá asi 3,7 a 4,5 m. ^{[1, 2]}

Rozbor jader, publikovaný v roce 1974 v časopise Nature, potvrdil v usazeninách několik vrstev bohatých na kovy. Měřilo se železo, mangan, zinek, měď, olovo, nikl, kobalt, chrom a rtuť. Data z této práce zveřejnil v roce 2022 archiv PANGAEA. ^[2]

Podobné kovonosné bahno je nejlépe prozkoumané v jiné hlubině Rudého moře, Atlantis II Deep. Tam vzniká tím, že se do horkých jezírek solanky vylévá voda z hydrotermálních pramenů; usazeniny jsou bohaté na stříbro, zlato, měď, kobalt a zinek. ^[3]

Fakta

Typ: jezírka solanky s kovonosným bahnem
Popsána: 1972 (Bäcker a Schoell)
Rozpínání dna: asi 13 mm za rok
Související názvy v katalogu: Thetis, Nereus, Gypsum (oblast 22°30′–24°30′ s. š.)

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály
solanka: velmi slaná voda; je těžší než mořská voda, proto se s ní nemísí a drží se v prohlubních dna
kovonosné usazeniny: bahno na dně, které obsahuje neobvykle mnoho kovů (železa, manganu, zinku, mědi…), přinesených horkými prameny
výlučná ekonomická zóna: pás moře u pobřeží (obvykle do 200 námořních mil), kde má stát právo na rybolov a nerostné suroviny
litosférická deska: velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám

Zdroje

Text sestaven 2026-11-02, ověřen 2026-11-02.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.