Ngatoroirangi

hydrotermální průduchy, S. Pacific, Kermadec Arc

Kde: S. Pacific, Kermadec Arc
Prostředí: arc volcano
Činnost: active, inferred
Hloubka: 467 m
Objeven: 2002 plume only
Poloha: -33,731°, 179,825°

Ngatoroirangi je podmořská sopka ve středním úseku Kermadeckého oblouku severovýchodně od Nového Zélandu. Stopy horkých pramenů nad ní zachytila výprava v roce 2002 a v dubnu 2025 výprava lodi Sonne podle zvukových měření našla nové hydrotermální pole a vylovila z něj kus komínu. ^{[1, 4, 2]}

Co to je

Ngatoroirangi patří k podmořským sopkám Kermadeckého oblouku severovýchodně od Nového Zélandu. Sopečný oblouk vzniká tam, kde se jedna litosférická deska noří pod druhou. Kermadecký oblouk spolu s navazujícím tonžským měří asi 2 500 km a je to nejdelší podmořský sopečný oblouk na Zemi. ^[3]

Místo leží v novozélandských vodách. Podle katalogu InterRidge (údaj z roku 2015) patří do Kermadecké chráněné oblasti mořského dna (Kermadec Benthic Protection Area), kterou vyhlásil Nový Zéland. ^[1]

Objev

Stopy horkých pramenů u sopky Ngatoroirangi zachytila v roce 2002 plavba NZAPLUME II. Ta proměřila vodu nad 12 podmořskými sopečnými centry na asi 580 km dlouhém středním úseku Kermadeckého oblouku a hledala hydrotermální oblaky – vodu změněnou vývěry z hydrotermálních průduchů. Ngatoroirangi je v seznamu zkoumaných center uvedena jménem. ^{[4, 3]}

Katalog InterRidge (verze z roku 2020) zná u sopky jen oblak ve vodě, nikoli samotné průduchy na dně, proto ji vede jako činnou jen „odvozeně“. Uvádí u ní hloubku 467 m. ^[1]

Nové pole (2025)

Od 26. března do 1. května 2025 zkoumala Kermadecký oblouk výprava lodi Sonne SO311, kterou vedli Wolfgang Bach z Univerzity v Brémách a Manuel Keith z Univerzity Erlangen-Norimberk. Zajímaly ji mimo jiné erupce a vznik kalder, vývoj magmatu a srážení minerálů z horké vody. ^[2]

Podle deníku výpravy (záznam z 23.–25. dubna 2025) ukázala hydroakustická data – měření zvukem z lodi – u sopky Ngatoroirangi zřetelné známky hydrotermální činnosti. Díky nim vědci určili polohu nového hydrotermálního pole. ^[2]

Drapák s televizní kamerou pak z pole vylovil kus komínu z průduchu (tzv. kuřáka), který vědci rozřízli. Další zvukové signály patřily rozptýleným vývěrům ze sedimentů na dně; z nich výprava odebrala kůry ze železitých oxidů, které je pokrývají. ^[2]

Co o něm dnes víme

Podle souřadnic v katalogu InterRidge leží sopka mezi centry Kibblewhite a Haungaroa. V tomto úseku je podle autorů průzkumu dno oblouku stále asi 3 000 m hluboko a mezi sopkami převládají kužele; dál na sever oblouk splývá s Kermadeckým hřbetem a převládají kaldery (velké propadliny na vrcholu sopek). ^{[1, 4]}

Článek C. de Rondeho a kolegů z roku 2007 shrnul, že na středním úseku oblouku vykazovalo činnost 10 z 12 center, tedy relativně víc než na jižním úseku (8 z 12). Oblaky tu ale byly většinou slabší – tenčí, menší a s nižším obsahem rozpuštěných plynů a látek. Autoři to dávají do souvislosti s tím, že pod jižní úsek se noří podmořská plošina Hikurangi se zhruba 17 km mocnou kůrou. Z ní by se v hloubce mělo uvolňovat mnoho tekutin, které podněcují tavení horniny a vznik magmatu; sopkám v jižní části středního úseku naopak chybí přísun nového magmatu a jejich horké prameny podle autorů slábnou. ^[3]

Fakta

První stopy: plavba NZAPLUME II, 2002 (jen oblak ve vodě)
Nové pole: duben 2025, výprava SO311 lodi Sonne
Vzorky 2025: kus komínu, železité kůry ze sedimentů

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály
sopečný oblouk: řada sopek nad místem, kde se jedna litosférická deska noří pod druhou; v hloubce se z ní uvolňuje voda a vzniká magma
hydrotermální oblak: voda nad průduchy, která se liší teplotou, zákalem nebo chemickým složením; podle něj se průduchy hledají z lodi
kaldera: velká propadlina na vrcholu sopky, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
hydroakustická data: záznam zvukových vln vyslaných z lodi a odražených ode dna nebo od bublin a částic ve vodě; tak se mapuje dno a hledají vývěry

Zdroje

Beaulieu, S. E., Szafrański, K. M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Ngatoroirangi, PANGAEA (2020)
New Zealand, 2025 – RV Sonne – Cruise SO311 (deník výpravy, záznam 23.–25. 4. 2025), GeoZentrum Nordbayern, Friedrich-Alexander-Universität Erlangen-Nürnberg (2025)
de Ronde, C. E. J., Baker, E. T., Massoth, G. J. et al. (2007): Submarine hydrothermal activity along the mid-Kermadec Arc, New Zealand: Large-scale effects on venting. Geochemistry, Geophysics, Geosystems 8(7), Q07007, doi:10.1029/2006GC001495 (abstrakt), Geochemistry, Geophysics, Geosystems (abstrakt přes Crossref) (2007)
de Ronde, C. E. J., Baker, E. T., Massoth, G. J. et al. (2006): Submarine hydrothermal activity along the mid-Kermadec arc, New Zealand: Large-scale effects on venting (abstrakt, Goldschmidt Conference 2006), Goldschmidt Conference Abstracts (2006)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.