Pacific-Antarctic Ridge, 60 S segment

hydrotermální průduchy, Southern, Pacific-Antarctic Ridge

Kde: Southern, Pacific-Antarctic Ridge
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, inferred
Hloubka: 2 300 m
Objeven: 2009 plume only
Poloha: -60,000°, -152,000°

Pacific-Antarctic Ridge, 60 S segment není pole průduchů, které by někdo viděl, ale úsek Pacificko-antarktického hřbetu v Jižním oceánu, odkud podle chemických stop ve vodě nejspíš vytéká horká voda ze dna. Vědci ho určili v roce 2009 podle helia pocházejícího ze zemského pláště, aniž by se k samotnému dnu vypravili. ^{[1, 2]}

Co to je

Pacificko-antarktický hřbet je podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují dvě litosférické desky a vzniká nová oceánská kůra. Táhne se asi 7 000 km od trojného bodu u Chile přes Jižní oceán až k trojnému bodu Macquarie jižně od Nového Zélandu. Podle studie z roku 2010 do té doby nikdo nepozoroval žádný činný hydrotermální průduch (místo, kde ze dna vytéká voda ohřátá v hornině) jižně od 38° j. š. v Tichém oceánu ani v tichooceánské části Jižního oceánu. ^[1]

Katalog InterRidge vede tento úsek jen přibližně, na 60° j. š. a 152° z. d., ve volném moři mimo území jakéhokoli státu. Činnost označuje jako „odvozenou“ a u objevu píše „jen oblak“ – tedy jen stopa ve vodě, žádný nalezený průduch. ^[2]

Objev

Horká voda z průduchů obsahuje asi desetkrát víc lehkého izotopu helia (helia-3) vůči běžnému heliu, než odpovídá vzduchu. Toto helium pochází z nitra Země, kde zůstalo uvězněné od jejího vzniku. Chemicky ani biologicky nereaguje, a proto lze jeho oblak sledovat na tisíce kilometrů daleko od zdroje. ^[1]

Geochemička Gisela Wincklerová a její kolegové z Lamontovy-Dohertyho observatoře Kolumbijské univerzity prošli měření helia z oceánografického programu WOCE. Na řezu oceánem podél 67° j. š. našli v hloubce zhruba 1 500 až 3 000 m oblak obohacený o helium-3, který nemohl pocházet ze známého zdroje na Východopacifickém hřbetu severněji. ^{[1, 3]}

Oblak se drží ve vrstvě velmi husté vody typické pro oblast u Antarktidy. Autoři zjišťovali, kde tato vrstva leží méně než 300 m nad hřebenem hřbetu – tak vysoko obvykle vystoupá oblak z průduchů, než se rozlije do stran. Jako možné zdroje tak vymezili tři celé úseky hřbetu, část čtvrtého a dvě samostatná místa mezi 145° a 175° z. d., dohromady asi 540 km hřbetu. Výsledek vyšel v roce 2010 v časopise Geophysical Research Letters. ^[1]

Katalog InterRidge umisťuje tento záznam přibližně na 152° z. d. Studie mezi kandidáty jmenuje v rychle se rozšiřující východní části hřbetu výrazný úsek mezi 151° a 153° z. d.; dalšími kandidáty tam jsou dva menší kusy hřbetu u 148° a 146,5° z. d. a místo u 145° z. d. Východní část hřbetu má podle studie hladké dno s vyklenutým hřebenem, typické pro rychle se rozšiřující hřbety. ^{[1, 2]}

Co o něm dnes víme

Samotné průduchy studie nenašla, jen zúžila oblast, kde je hledat. Edward Baker z amerického úřadu NOAA, který nebyl jejím autorem, to v roce 2010 shrnul tak, že vědci průduchy nenašli, ale místa k hledání výrazně zúžili. Wincklerová tehdy uvedla, že by bylo skvělé, kdyby se k podezřelým místům někdo ponořil. ^[3]

Helium z tohoto zdroje se dostává do velmi husté vody, která se vyskytuje hlavně jižně od hřbetu. Podle autorů je proto užitečnou stopou pro sledování proudění hluboko u Antarktidy, například vzniku antarktické přídnové vody. ^[1]

Fakta

Stopa: oblak helia-3 ve vodě, 2009
Možné zdroje celkem: asi 540 km hřbetu mezi 145° a 175° z. d.
Průduchy viděny: ne (stav k roku 2020)

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá v hornině pod dnem
hydrotermální oblak: voda nad průduchy, která se liší teplotou nebo chemickým složením a šíří se oceánem daleko od zdroje
izotop: podoba chemického prvku s jiným počtem neutronů v jádře; helium-3 je lehčí než běžné helium-4
trojný bod: místo, kde se stýkají tři litosférické desky
antarktická přídnová voda: velmi studená a hustá voda, která vzniká u Antarktidy, klesá ke dnu a šíří se do světového oceánu

Zdroje

Winckler, G., Newton, R., Schlosser, P., Crone, T. J. (2010): Mantle helium reveals Southern Ocean hydrothermal venting. Geophysical Research Letters 37, L05601, doi:10.1029/2009GL042093, Geophysical Research Letters (2010)
Beaulieu, S. E., Szafrański, K. M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Pacific-Antarctic Ridge, 60 S segment, PANGAEA (2020)
Scientists Locate Apparent Hydrothermal Vents off Antarctica, Columbia Climate School (State of the Planet) (2010)

Text sestaven 2026-11-02, ověřen 2026-11-02.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.