Puy des Folles

hydrotermální průduchy, N. Atlantic, N MAR

Kde: N. Atlantic, N MAR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, inferred
Hloubka: 2 000 m
Objeven: 1996 submersible Nautile observed only inactive vents
Poloha: 20,508°, -45,642°

Puy des Folles je mohutná podmořská sopka na ose Středoatlantského hřbetu u 20°30′ severní šířky, s vrcholem asi 1 950 m pod hladinou. Dlouho se tu znaly jen vyhaslé průduchy a stopy ve vodě; v dubnu 2023 tu výprava lodi Falkor (too) ohlásila vysokoteplotní pole horkých pramenů. ^{[2, 1, 3]}

Jak vznikl

Sopka stojí v riftovém údolí – příkopu na ose Středoatlantského hřbetu, kde se od sebe vzdalují dvě litosférické desky. Leží v širokém pásmu, kde je osa hřbetu přerušena a posunuta bez transformního zlomu. Hřbet se tu podle katalogu InterRidge rozšiřuje asi o 25 mm za rok, patří tedy k pomalým. ^{[1, 2]}

Puy des Folles se zvedá asi 1 800 m nade dno riftového údolí. To je na pomalém hřbetu neobvyklé: běžné sopečné vyvýšeniny na ose takových hřbetů měří jen pár set metrů. Ruští geologové proto mluví o anomálním sopečném centru. ^[2]

Podle studie z roku 2024 sopku vybudovalo magma z dlouho trvajícího, mělce uloženého magmatického krbu pod osou riftu. Týž krb může podle autorů být i zdrojem tepla pro horké prameny. Rozbor sopečného skla z vrcholu ukázal, že vzniklo z taveniny pláště silně ochuzené o některé prvky, a naznačuje, že rozšiřování dna se na tomto úseku hřbetu utlumilo (stagnovalo). ^[2]

Objev

V roce 1996 sopku zkoumala výprava TAMMAR s ponorkou Nautile. Ta tu viděla jen vyhaslé průduchy. ^[1]

Později se sem vydali ruští vědci (mj. 31. plavba lodi Professor Logachev). Podle studie Čerkašova a kolegů z roku 2010 přímo činné průduchy nespatřili, ale sondy CTD spouštěné z lodi zachytily nad polem ve vodě těsně nade dnem silné odchylky, které na hydrotermální činnost ukazují. Katalog InterRidge (2020) proto pole vede jako činné „odvozené“. ^[1]

Při 45. plavbě lodi Professor Logachev v roce 2022 vědci odebrali z vrcholu sopky vzorky sopečného skla drapákem s televizní kamerou. Podle studie z roku 2024 bylo na vrcholu zjištěno sedm rudních těles spojených s projevy činné hydrotermální aktivity. ^[2]

Co o něm dnes víme

Od 3. března do 11. dubna 2023 proběhla první vědecká výprava lodi Falkor (too) institutu Schmidt Ocean Institute, nazvaná „In Search of Hydrothermal Lost Cities“. Vedl ji David Butterfield z NOAA a Washingtonské univerzity; vědci používali autonomní ponorky i dálkově řízeného robota. ^{[4, 3]}

Na Puy des Folles výprava našla vysokoteplotní hydrotermální pole asi 2 000 m hluboko. Podle tiskové zprávy z 21. dubna 2023 má pole pět činných míst rozptýlených na ploše asi 18 km². Bylo jedním ze tří nových polí, které výprava na Středoatlantském hřbetu objevila. ^[3]

Středoatlantský hřbet v mezinárodních vodách je podle tiskové zprávy cílovou oblastí pro možnou těžbu nerostů z mořského dna; o tom, zda ji povolit, v dubnu 2023 jednal Mezinárodní úřad pro mořské dno (ISA), orgán OSN. ^[3]

Fakta

Výška sopky: asi 1 800 m nade dnem riftového údolí
První ponor: 1996, ponorka Nautile (jen vyhaslé průduchy)
Činné pole ohlášeno: 2023, loď Falkor (too)
Rozsah: 5 činných míst na asi 18 km²
Jiné psaní: Pui des Folles

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou nebo magmatem pod dnem
riftové údolí: příkop na ose středooceánského hřbetu, který vzniká, když se desky od sebe vzdalují
litosférická deska: velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám
transformní zlom: zlom, který příčně přerušuje středooceánský hřbet a posouvá jeho úseky vůči sobě
magmatický krb: prostor pod sopkou, kde se hromadí roztavená hornina (magma)
sopečné sklo: láva, která ztuhla tak rychle (např. ve studené vodě), že nestačily vzniknout krystaly
sonda CTD: přístroj spouštěný z lodi na laně, který měří vodivost (slanost), teplotu a hloubku vody; často nese i další čidla

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Puy des Folles (cituje Gente et al. 1996, InterRidge News 5(2), a Cherkashov et al. 2010, Marine Georesources & Geotechnology 28(3), 222–239), PANGAEA (2020)
Silantyev, S.A., Buikin, A.I., Gurenko, A.A., Chugaev, A.V., Shabykova, V.V., Tshovrebova, A.R., Beltenev, V.E., Bich, A.S. (2024): Geochemical signature of basalts of the MAR rift valley at 20°31′ N: origin conditions of the anomalous volcanic center of Puy des Folles in the axial zone of the Mid-Atlantic Ridge. Geochemistry International 69(11), 962–974, doi:10.31857/S0016752524110017, Geochimija / Geochemistry International (stránka článku, text rusky) (2024)
Scientists discover three new hydrothermal vent fields on Mid-Atlantic Ridge (tisková zpráva, 21. 4. 2023), Schmidt Ocean Institute / EurekAlert! (2023)
In Search of Hydrothermal Lost Cities (stránka výpravy), Schmidt Ocean Institute (2023)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.