Reykjanes Ridge, Area A

hydrotermální průduchy, N. Atlantic, Reykjanes Ridge

Kde: N. Atlantic, Reykjanes Ridge
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, inferred
Hloubka: 500 m
Objeven: NotProvided
Poloha: 62,450°, -25,433°

Místo na hřbetu Reykjanes jihozápadně od Islandu, asi 500 m pod hladinou, kde se podle nepublikovaných údajů mohou vyskytovat horké podmořské prameny. Velký průzkum hřbetu v roce 1990 tu ale žádné stopy pramenů nezachytil. ^{[1, 2, 3]}

Co to je

Hřbet Reykjanes je část Středoatlantského hřbetu (podmořského pohoří, kde se od sebe vzdalují dvě tektonické desky), která se táhne od Islandu na jihozápad až ke zlomové zóně Bight u 57° severní šířky. Směrem k Islandu se dno zvedá – od asi 2 500 m na jihu u zlomové zóny Bight po asi 300 m u 63° severní šířky. ^[3]

Area A leží asi na 62° 27′ severní šířky v islandských vodách, podle souřadnic zhruba 85 km jihozápadně od pole Steinahóll, kde horké prameny doloženy jsou. Desky se tu podle katalogu od sebe vzdalují asi o 19,3 mm za rok; hloubka je jen přibližná. ^{[1, 3]}

Objev

Původ záznamu je nejasný: katalog InterRidge uvádí jen, že M. Hannington odkazuje na nepublikované údaje skupiny Jakobsson a kol. Proto je místo vedené jako „činné, odvozené“, tedy nepotvrzené přímým pozorováním. ^[1]

V roce 1990 prozkoumala výprava hřbet mezi 57° 45′ a 63° 09′ severní šířky. Ve vodě hledala rozpuštěný mangan, křemík, metan a vodík, které prozrazují hydrotermální vlečku (oblak vody ovlivněné prameny). Našla jedinou, u pole Steinahóll; u Area A vlečku podle katalogu nezachytila. ^{[2, 3, 1]}

Autoři průzkumu z toho usoudili, že horkých pramenů je na tomto úseku jen 20–50 % toho, co jinde na pomalém Středoatlantském hřbetu, přestože leží blízko islandské horké skvrny. Studie z roku 2021 dodává, že zatímco mezi 63° 10′ s. š. a Islandem je doloženo nejméně 14 podmořských erupcí, o historické sopečné činnosti dál na jih po hřbetu záznamy nejsou. ^{[2, 3]}

Fakta

Původ záznamu: nepublikované údaje (Jakobsson a kol.)
Průzkum 1990: vlečka nezachycena

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály
středooceánský hřbet: podmořské pohoří, podél jehož osy se od sebe vzdalují dvě tektonické desky a z magmatu vzniká nová oceánská kůra
hydrotermální vlečka: oblak vody nad pramenem, který se od okolní vody liší teplotou, zákalem nebo rozpuštěnými látkami; lze ho zachytit čidly i daleko od samotného průduchu
horká skvrna: místo, kde z hlubin Země stoupá neobvykle horký materiál a živí silnou sopečnou činnost (např. pod Islandem)

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Reykjanes Ridge, Area A, PANGAEA (2020)
German, C.R. et al. (1994): Hydrothermal activity on the Reykjanes Ridge: the Steinahóll vent-field at 63°06′N. Earth and Planetary Science Letters 121, 647–654 (abstrakt), Earth and Planetary Science Letters (záznam v NERC Open Research Archive), doi:10.1016/0012-821X(94)90098-1 (1994)
Taylor, J. et al. (2021): The Discovery and Preliminary Geological and Faunal Descriptions of Three New Steinahóll Vent Sites, Reykjanes Ridge, Iceland. Frontiers in Marine Science 8, 520713, Frontiers in Marine Science (2021)

Text sestaven 2026-11-02, ověřen 2026-11-02.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.