Reykjanes Ridge, Area B

hydrotermální průduchy, N. Atlantic, Reykjanes Ridge

Kde: N. Atlantic, Reykjanes Ridge
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, inferred
Hloubka: 1 000 m
Objeven: 1992 submersible Mir did not find vents
Poloha: 59,817°, -29,683°

Místo na hřbetu Reykjanes daleko jihozápadně od Islandu, asi 1 000 m pod hladinou, kde v květnu 1989 proběhl roj zemětřesení. Výprava s ponorkou Mir sem v roce 1992 přijela pátrat, průduch horkých pramenů ale nenašla. ^[1]

Co to je

Hřbet Reykjanes je část Středoatlantského hřbetu (podmořského pohoří, kde se od sebe vzdalují dvě tektonické desky) jihozápadně od Islandu. Area B leží asi na 59° 49′ severní šířky v mezinárodních vodách; desky se tu od sebe vzdalují asi o 20 mm za rok. ^{[1, 3]}

Katalog InterRidge vede místo jako „činné, odvozené“ – o pramenech se jen usuzuje, přímo pozorovány nebyly. ^[1]

Objev

V květnu 1989 proběhl na hřbetu roj zemětřesení, nejprve určený kolem 59° 44′ s. š. a 29° 32′ z. d.; přesnější výpočet ho později posunul na 59° 57′ s. š. a 29° 45′ z. d. ^[1]

Na sonarových snímcích dna (sonar kreslí obraz dna z ozvěn zvuku) se kolem 59° 49′ s. š. a 29° 41′ z. d. objevila plocha se silným odrazem, kterou vědci pokládali za možný lávový proud. Zůstala však bez vzorků: ležela přímo pod dráhou sonaru, v pásu, který na zpracovaných záznamech použitých k plánování ponorů chyběl. ^[1]

V roce 1992 se k hřbetu vydala výprava s hlubokomořskou ponorkou Mir. Průduchy nenašla; výsledky této rychlé výpravy po roji zemětřesení popsali K. Crane a kolegové v roce 1997. ^[1]

Ani velký průzkum vody podél hřbetu v roce 1990, který hledal hydrotermální vlečky (oblaky vody ovlivněné prameny) mezi 57° 45′ a 63° 09′ severní šířky, tu vlečku nezachytil. Jedinou našel u pole Steinahóll daleko na severu. ^{[1, 2]}

Fakta

Roj zemětřesení: květen 1989
Ponory: 1992, ponorka Mir – průduchy nenalezeny

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály
středooceánský hřbet: podmořské pohoří, podél jehož osy se od sebe vzdalují dvě tektonické desky a z magmatu vzniká nová oceánská kůra
hydrotermální vlečka: oblak vody nad pramenem, který se od okolní vody liší teplotou, zákalem nebo rozpuštěnými látkami; lze ho zachytit čidly i daleko od samotného průduchu
roj zemětřesení: mnoho menších zemětřesení v krátké době na jednom místě, často při pohybu magmatu
sonar: přístroj, který vysílá zvukové vlny a z jejich ozvěn kreslí obraz dna

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Reykjanes Ridge, Area B (cituje Crane, K. et al. 1997: Volcanic and Seismic Swarm Events on the Reykjanes Ridge and Their Similarities to Events on Iceland: Results of a Rapid Response Mission, Marine Geophysical Researches 19, 319–338, doi:10.1023/A:1004298425881), PANGAEA (2020)
German, C.R. et al. (1994): Hydrothermal activity on the Reykjanes Ridge: the Steinahóll vent-field at 63°06′N. Earth and Planetary Science Letters 121, 647–654 (abstrakt), Earth and Planetary Science Letters (záznam v NERC Open Research Archive), doi:10.1016/0012-821X(94)90098-1 (1994)
Taylor, J. et al. (2021): The Discovery and Preliminary Geological and Faunal Descriptions of Three New Steinahóll Vent Sites, Reykjanes Ridge, Iceland. Frontiers in Marine Science 8, 520713, Frontiers in Marine Science (2021)

Text sestaven 2026-11-02, ověřen 2026-11-02.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.