S-OH1

hydrotermální průduchy, N. Atlantic, N MAR

Kde: N. Atlantic, N MAR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, inferred
Hloubka: 3 000 m
Objeven: 1996 submersible Nautile did not find active vents; 2000 or earlier plume only
Poloha: 34,533°, -36,850°

S-OH1 je místo na Středoatlantském hřbetu v severním Atlantiku, asi 3 000 m pod hladinou, u úseku hřbetu zvaného OH1 mezi Azorami a zlomovým pásmem Hayes. Hydrotermální činnost tu prozradily jen stopy ve vodě; francouzská ponorka Nautile v okolí v roce 1996 našla pouze vyhaslé usazeniny po dávných pramenech. ^{[1, 2]}

Co to je

Středoatlantský hřbet je podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují dvě litosférické desky a vzniká mezi nimi nová oceánská kůra. Podle katalogu InterRidge se tu dno rozšiřuje asi o 21 mm za rok, takže jde o pomalý hřbet. Místo leží v mezinárodních vodách. ^[1]

Hřbet není jedna rovná linie, ale řada úseků (segmentů) oddělených zlomy. Úsek OH1 začíná hned jižně od zlomového pásma Oceanographer. S-OH1 leží v takzvaném netransformním posunu – místě, kde se jeden úsek hřbetu odsouvá stranou od dalšího bez velkého příčného zlomu. Katalog ho vede i pod označením NTO8. ^[1]

Katalog InterRidge řadí místo mezi „činná, odvozená“ pole: o horké vodě svědčí jen oblak ve vodním sloupci, samotné průduchy katalog (verze 3.4, 2020) neuvádí. Hloubku uvádí přibližně. ^[1]

Co o něm dnes víme

Úsek OH1 prozkoumali vědci ponorkou Nautile. Podle studie Evy Gràciové a kolegů z roku 1998 je to dlouhý a „robustní“ úsek se širokým a mělkým dnem osního údolí, kde se sopečná činnost soustřeďuje hlavně do jeho středu. ^[2]

Podle katalogu InterRidge viděla posádka Nautile v roce 1996 v hloubce asi 1 900 m na východním svahu hřbítku uprostřed údolí jen vyhaslé hydrotermální usazeniny. Ještě v roce 2000 tu činné prameny objeveny nebyly. ^[1]

Studie z roku 2000 zmapovala pomocí sonaru deset na sebe navazujících netransformních posunů jižně od Azor, mezi 38° a 35° 40′ s. š. – tedy severněji než S-OH1, které leží asi na 34,5° s. š. Najdou se v nich vyzdvižené kry; ty, z nichž ponorky odebraly vzorky, jsou z hornin zemského pláště (peridotitu) a spodní kůry. V okolní vodě bylo hodně metanu a málo manganu – podle autorů to může být stopa serpentinizace, tedy přeměny plášťových hornin při styku s vodou. Rozpukané horniny v těchto posunech podle nich usnadňují oběh horké vody. ^[3]

Fakta

Jiné označení: NTO8
Ponorka Nautile: 1996 – jen vyhaslé usazeniny v hloubce asi 1 900 m

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály
litosférická deska: velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám
netransformní posun: místo, kde se dva úseky středooceánského hřbetu míjejí nebo jsou posunuté stranou, aniž by je odděloval velký příčný (transformní) zlom
osní údolí: příkopová propadlina podél osy pomalého středooceánského hřbetu, kde vzniká nová kůra
zemský plášť: vrstva Země pod kůrou, tvořená hlavně horninou peridotitem
serpentinizace: přeměna plášťové horniny peridotitu při styku s mořskou vodou na serpentinit

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – S-OH1, PANGAEA (2020)
Gràcia, E., Parson, L.M., Bideau, D., Hekinian, R. (1998): Volcano-tectonic variability along segments of the Mid-Atlantic Ridge between Azores platform and Hayes fracture zone: evidence from submersible and high-resolution sidescan sonar data. Geological Society, London, Special Publications 148, 1–15, doi:10.1144/GSL.SP.1998.148.01.01 (abstrakt), Geological Society, London (abstrakt přes Crossref) (1998)
Gràcia, E., Charlou, J.L., Radford-Knoery, J., Parson, L.M. (2000): Non-transform offsets along the Mid-Atlantic Ridge south of the Azores (38°N–34°N): ultramafic exposures and hosting of hydrothermal vents. Earth and Planetary Science Letters 177, 89–103, doi:10.1016/S0012-821X(00)00034-0 (abstrakt), Earth and Planetary Science Letters (záznam v NERC Open Research Archive) (2000)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.