S-OH2

hydrotermální průduchy, N. Atlantic, N MAR

Kde: N. Atlantic, N MAR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, inferred
Hloubka: 3 250 m
Objeven: 2000 or earlier plume only
Poloha: 34,067°, -37,483°

S-OH2 je místo na Středoatlantském hřbetu v severním Atlantiku jihozápadně od Azor, asi 3 250 m pod hladinou. Katalog InterRidge ho vede jako pravděpodobné pole horkých pramenů, o kterém svědčí jen stopy ve vodě; podle katalogu tu hydrotermální činnost do studie z roku 2000 objevena nebyla. ^{[1, 2]}

Co to je

Středoatlantský hřbet je podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují dvě litosférické desky a mezi nimi vzniká nová oceánská kůra. Podle katalogu InterRidge se tu dno rozšiřuje asi o 21 mm za rok, takže jde o pomalý hřbet. Místo leží v mezinárodních vodách. ^[1]

Hřbet je rozdělený na úseky (segmenty). S-OH2 leží v takzvaném netransformním posunu – místě, kde je jeden úsek hřbetu odsunutý stranou od dalšího, aniž by je odděloval velký příčný zlom. Katalog ho vede také pod označením NTO9. ^[1]

Katalog InterRidge řadí místo mezi „činná, odvozená“: na hydrotermální průduchy (místa, kde ze dna vytéká voda ohřátá v hornině) se usuzuje jen z oblaku ve vodě, zachyceného v roce 2000 nebo dříve. Kdo a kdy oblak změřil, katalog (verze 3.4, 2020) neuvádí. Místo je zakreslené i na mapě ložisek mnohokovových sirníků, kterou vydal Mezinárodní úřad pro mořské dno (ISA). ^[1]

Co o něm dnes víme

Studie Evy Gràciové a kolegů z roku 2000 zmapovala sonarem deset na sebe navazujících netransformních posunů jižně od Azor, mezi 38° a 35° 40′ s. š. Jsou širší a členitější než podobná místa jinde na pomalých hřbetech. S-OH2 leží asi na 34° s. š., tedy jižněji než pásmo popsané v abstraktu. ^{[2, 1]}

Některé vyvýšené kry, ze kterých vědci odebrali vzorky, tvoří horniny zemského pláště (peridotit) a spodní kůry; některé z nich hostí vysokoteplotní prameny. Ve vodě u těchto ker naměřili hodně metanu a málo manganu, což podle autorů může být stopa serpentinizace – přeměny plášťových hornin při styku s vodou. ^[2]

Podle autorů se plášťové horniny dostávají na povrch hlavně tam, kde je málo magmatu a kde je na koncích úseků vytáhly vzhůru mírně ukloněné odlučné zlomy (detachmenty). Rozlámání hornin v těchto posunech podle nich umožňuje oběh horké vody. ^[2]

Fakta

Jiné označení: NTO9
Typ místa: netransformní posun hřbetu

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály
litosférická deska: velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám
netransformní posun: místo, kde jsou dva úseky středooceánského hřbetu posunuté stranou, aniž by je odděloval velký příčný (transformní) zlom
zemský plášť: vrstva Země pod kůrou, tvořená hlavně horninou peridotitem
serpentinizace: přeměna plášťové horniny peridotitu při styku s mořskou vodou na serpentinit
hydrotermální oblak: mrak teplejší, zakalené vody s rozpuštěnými látkami, který se šíří od horkých pramenů na dně
odlučný zlom (detachment): velký, mírně ukloněný zlom, podél kterého se horniny z hloubky mohou dostat až na mořské dno

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – S-OH2, PANGAEA (2020)
Gràcia, E., Charlou, J.L., Radford-Knoery, J., Parson, L.M. (2000): Non-transform offsets along the Mid-Atlantic Ridge south of the Azores (38°N–34°N): ultramafic exposures and hosting of hydrothermal vents. Earth and Planetary Science Letters 177, 89–103, doi:10.1016/S0012-821X(00)00034-0 (abstrakt), Earth and Planetary Science Letters (záznam v NERC Open Research Archive) (2000)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.