SEIR-WXC06

hydrotermální průduchy, Indian, SEIR

Kde: Indian, SEIR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, inferred
Hloubka: 2 400 m
Objeven: 2015 plume only
Poloha: -50,250°, 138,550°

Místo na Jihovýchodoindickém hřbetu jihozápadně od Tasmánie, asi 2 400 m pod hladinou, kde francouzská výprava na přelomu let 2014 a 2015 zachytila ve vodě stopy hydrotermálního pramene. Samotný průduch dosud nikdo neviděl. Jméno je označení měřicí stanice WXC06. ^{[1, 2]}

Co to je

Jihovýchodoindický hřbet je podmořské pohoří mezi Austrálií a Antarktidou, kde se od sebe obě desky vzdalují rychlostí asi 59–75 mm za rok a vzniká nová oceánská kůra. Úsek mezi 130° a 140° v. d. leží zhruba podél 50. rovnoběžky jižní šířky; na východě ho ukončuje zlomové pásmo George V, které osu hřbetu přesazuje o 300 km. ^{[2, 1]}

Místo WXC06 leží ve východní části tohoto úseku, mezi 135° v. d. a zlomem George V. Osa hřbetu je tu mělká a „nafouklá“ do tvaru široké klenby, což podle autorů ukazuje na vydatný přísun magmatu a teplejší plášť pod ní. ^{[2, 1]}

Objev

Na výpravě STORM lodi L'Atalante (31. prosince 2014 – 5. února 2015) vědci mapovali dno a odebírali horniny. Na lano jádrováků, kterými na ose odebírali vzorky čedičového skla (tzv. waxcore, odtud zkratka WXC), připevňovali malé samočinné přístroje MAPR. Ty při spouštění ke dnu měřily zákal a chemické vlastnosti vody. ^[2]

Na stanici WXC06 zachytil přístroj změnu oxidačně-redukčního potenciálu, která podle autorů jasně svědčí o hydrotermálním zdroji v těsné blízkosti. Stejný zdroj nejspíš vysvětluje i zakalenou vrstvu vody, kterou o 23 km západněji zachytila sonda CTD06 – asi 200 m nade dnem v hloubce kolem 2 300 m. ^[2]

Polohu místa určil katalog InterRidge jen přibližně podle mapy ve studii z roku 2017, takže skutečný průduch může ležet i kus vedle. ^[1]

Co o něm dnes víme

Výprava STORM našla podél 700 km hřbetu nejméně deset samostatných oblaků. Většina z nich byla ve východní, mělčí a nafouklejší části, kde je víc magmatu. Západní část směrem k Australsko-antarktické diskordanci (úseku s malým přísunem magmatu, kde má hřbet tvar typický pro pomalu se rozpínající hřbety) je hlubší a méně nafouklá. Autoři z toho usuzují, že teplota pláště pod hřbetem řídí nejen přísun magmatu, ale i činnost průduchů. ^[2]

Nedaleko, ve zlomovém pásmu George V, vědci nad masivem ze serpentinitu (horniny vzniklé přeměnou plášťového peridotitu vodou) zachytili ve vodě metan a chemické změny. Podle studie to bylo poprvé, kdy se oběh vody v plášťových horninách prokázal na hřbetu se středně rychlým rozpínáním. ^[2]

Autoři upozorňují, že látky z průduchů, například mangan, mohou být důležitým zdrojem stopových živin pro Jižní oceán, kam se jinak dostává málo železa. ^[2]

Fakta

Zjištěno: výprava STORM, loď L'Atalante, 2014–2015
Co se naměřilo: změna oxidačně-redukčního potenciálu (přístroj MAPR)
Oblaků na úseku 130–140° v. d.: nejméně 10

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem
hydrotermální oblak: vrstva vody nad průduchem, která je teplejší, zakalená nebo chemicky změněná; podle něj se průduchy hledají
středooceánský hřbet: podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují litosférické desky a vzniká nová oceánská kůra
MAPR: malý samočinný přístroj, který se připevní na lano a při spouštění zaznamenává teplotu, zákal a chemické vlastnosti vody
oxidačně-redukční potenciál: veličina, podle které čidlo pozná látky z průduchů i ve velmi malém množství; ty se rychle rozkládají, proto změna prozradí průduch blízko
serpentinit: hornina, která vzniká, když se plášťová hornina peridotit setká s vodou
nafouklý hřbet: úsek osy hřbetu, který je mělčí a vyklenutý, protože pod ním je víc magmatu
zlomové pásmo: příčný zlom, podél kterého je osa středooceánského hřbetu přesazená

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – SEIR-WXC06, PANGAEA (2020)
Boulart, C., Briais, A., Chavagnac, V. et al. (2017): Contrasted hydrothermal activity along the South-East Indian Ridge (130°E–140°E): From crustal to ultramafic circulation. Geochemistry, Geophysics, Geosystems 18, 2446–2458, doi:10.1002/2016GC006683, Geochemistry, Geophysics, Geosystems (plný text v HAL) (2017)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.