SEIR-WXC07

hydrotermální průduchy, Indian, SEIR

Kde

Indian, SEIR

Prostředí

mid-ocean ridge

Činnost

active, inferred

Hloubka

2 420 m

Objeven

2015 plume only

Poloha

-50,250°, 138,300°

Místo na Jihovýchodoindickém hřbetu jihozápadně od Tasmánie, kde francouzská výprava na začátku roku 2015 zachytila ve vodě slabý zakalený oblak. Podle autorů studie však zdroj nejspíš neleží přímo tady, ale asi 23 km dál na východ u stanice WXC06. Jméno je označení měřicí stanice WXC07. ^{[1, 2]}

Co to je

Jihovýchodoindický hřbet je podmořské pohoří mezi Austrálií a Antarktidou. Obě desky se tu od sebe vzdalují rychlostí asi 59–75 mm za rok a z magmatu vzniká nová oceánská kůra. Úsek mezi 130° a 140° v. d. leží jihozápadně od Tasmánie podél 50. rovnoběžky jižní šířky; na východě ho ukončuje zlomové pásmo George V, které osu hřbetu přesazuje o 300 km. ^[2]

Stanice WXC07 (50° 15,8′ j. š., 138° 16,5′ v. d.) leží v nejvýchodnějším úseku osy, mezi překrytím u 137° 17′ v. d. a zlomem George V. Osa hřbetu je tu mělká a vyklenutá do tvaru široké klenby, což podle autorů ukazuje na vydatný přísun magmatu. ^[2]

Objev

Na výpravě STORM francouzské lodi L'Atalante (31. prosince 2014 – 5. února 2015) vědci hlavně mapovali dno a odebírali horniny. Z osy hřbetu v pravidelných rozestupech vytahovali vzorky čedičového skla jádrováky s voskem (anglicky waxcore, odtud zkratka WXC v názvu). Na jejich lano připevňovali malé přístroje MAPR, které při spouštění ke dnu měřily zákal a chemické vlastnosti vody. ^[2]

Na místě stanice WXC07 spustili vědci i velkou sondu CTD (měření CTD06). Ta zachytila zakalenou vrstvu vody asi 100 m silnou, se středem v hloubce kolem 2 300 m a zhruba 200 m nade dnem. Vzorky vody z tohoto měření se kvůli poruše spojení mezi lodí a spouštěním lahví na sondě nepodařilo získat. ^[2]

Oxidačně-redukční potenciál se tu nezměnil, takže zdroj podle autorů leží dál než 1 km. Přístroj MAPR na WXC07 zachytil ještě slabší stopu, proto autoři soudí, že průduch je spíš na východě, nejspíš u stanice WXC06, kde změna potenciálu ukazuje na průduch v těsné blízkosti. Katalog InterRidge přesto vede WXC07 jako samostatné místo. ^{[2, 1]}

Katalog InterRidge určil polohu místa jen přibližně podle mapy ve studii z roku 2017. Hloubky se liší: tabulka ve studii uvádí u stanice dno asi 2 250 m hluboko, katalog 2 420 m. ^{[1, 2]}

Co o něm dnes víme

Podle autorů zdroj oblaku nejspíš leží přímo na ose hřbetu, jejíž klenutý tvar naznačuje, že těsně pod dnem je čočka magmatu. ^[2]

Výprava STORM našla podél asi 700 km hřbetu nejméně deset samostatných oblaků. Silné stopy byly od sebe vzdálené 35 až 112 km, v průměru asi 70 km. Podle studie z roku 2017 jich nejvíc leželo ve východní části, kde je osa mělčí a nafouklejší, takže pod ní je víc magmatu. Autoři z toho usuzují, že teplota zemského pláště pod hřbetem řídí nejen přísun magmatu, ale i činnost průduchů. ^[2]

Autoři upozorňují, že látky z průduchů mohou být důležitým zdrojem stopových živin pro Jižní oceán, kam se jinak dostává málo železa; dokládá to podle nich vysoký obsah manganu v oblacích. ^[2]

Fakta

Zjištěno

výprava STORM, loď L'Atalante, 2014–2015

Oblak u sondy CTD06

střed v hloubce asi 2 300 m, asi 200 m nade dnem

Pravděpodobný zdroj

u stanice WXC06, asi 23 km východně

Slovníček

hydrotermální průduch

místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem

hydrotermální oblak

vrstva vody nad průduchem, která je teplejší, zakalená nebo chemicky změněná; podle ní se průduchy hledají

středooceánský hřbet

podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují litosférické desky a vzniká nová oceánská kůra

MAPR

malý samočinný přístroj připevněný na lano, který při spouštění ke dnu zaznamenává teplotu, zákal a chemické vlastnosti vody

oxidačně-redukční potenciál (Eh)

veličina, podle které čidlo pozná látky z průduchů (například sirovodík nebo vodík) i ve velmi malém množství; ty se rychle rozkládají, proto změna prozradí průduch blízko

sonda CTD

velký přístroj spouštěný z lodi na laně, který měří vodivost (slanost), teplotu a hloubku a do lahví nabírá vzorky vody

nafouklý hřbet

úsek osy hřbetu, který je mělčí a vyklenutý, protože pod ním je víc magmatu

čočka magmatu

plochá vrstva roztavené horniny pod osou hřbetu, ze které se doplňuje nová kůra

Zdroje

1. Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – SEIR-WXC07, PANGAEA (2020)
2. Boulart, C., Briais, A., Chavagnac, V., Révillon, S., Ceuleneer, G., Donval, J.-P., Guyader, V. et al. (2017): Contrasted hydrothermal activity along the South-East Indian Ridge (130°E–140°E): From crustal to ultramafic circulation. Geochemistry, Geophysics, Geosystems 18, 2446–2458, doi:10.1002/2016GC006683, Geochemistry, Geophysics, Geosystems (plný text a doplňkové tabulky v archivu Archimer, Ifremer) (2017)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.