SEIR-WXC17

hydrotermální průduchy, Indian, SEIR

Kde

Indian, SEIR

Prostředí

mid-ocean ridge

Činnost

active, inferred

Hloubka

2 780 m

Objeven

2015 plume only

Poloha

-50,300°, 133,800°

Místo na Jihovýchodoindickém hřbetu jihozápadně od Tasmánie, kde dno leží asi 2 760 m pod hladinou (podle katalogu InterRidge 2 780 m). Výprava francouzské lodi L'Atalante tu na začátku roku 2015 zachytila ve vodě nade dnem stopy horkého pramene; samotný průduch katalog InterRidge (2020) jako nalezený neuvádí. Jméno je označení měřicí stanice WXC17. ^{[1, 2]}

Co to je

Jihovýchodoindický hřbet je podmořské pohoří mezi Austrálií a Antarktidou, kde se od sebe obě desky vzdalují a z magmatu vzniká nová oceánská kůra. Úsek mezi 130° a 140° v. d. leží jihozápadně od Tasmánie podél 50. rovnoběžky jižní šířky. Rozpíná se střední rychlostí, podle katalogu InterRidge asi 70 mm za rok. ^{[2, 1]}

Osa hřbetu tu není souvislá: u 131° a 135° v. d. ji přerušují překrývající se centra rozpínání, kde se konce dvou úseků osy míjejí. Místo WXC17 leží na úseku mezi nimi, v západní části zkoumané oblasti, kde je osa hlubší a méně vyklenutá než na východě. ^{[2, 1]}

Objev

Na výpravě STORM francouzské lodi L'Atalante (31. prosince 2014 – 5. února 2015) vědci mapovali dno a v pravidelných rozestupech odebírali z osy hřbetu vzorky čedičového skla jádrováky s voskem (anglicky waxcore, odtud zkratka WXC v názvu). Na lano jádrováků připevňovali malé samočinné přístroje MAPR, které při spouštění ke dnu měřily zákal a chemické vlastnosti vody. Takových měření udělali 29. ^[2]

Na stanici WXC17 (50° 20,3′ j. š., 133° 47,5′ v. d., hloubka 2 756 m) zachytil přístroj zakalenou vodu i změnu oxidačně-redukčního potenciálu. Takové změny se podle autorů jen zřídka objevují dál než asi 1 km od zdroje, takže průduch by měl být blízko. ^[2]

Kvůli špatnému počasí už výprava na tomto úseku hřbetu nemohla spustit velkou sondu CTD, která odebírá vzorky vody. Autoři výslovně doporučují změřit okolí WXC17 podrobněji: stopy tu byly podobné jako u stanice WXC22 dál na západě, kde sonda CTD oblak z průduchu potvrdila. ^[2]

Polohu místa určil katalog InterRidge jen přibližně podle mapy ve studii z roku 2017. ^[1]

Co o něm dnes víme

Výprava STORM našla podél tohoto úseku hřbetu nejméně deset samostatných oblaků. Silné stopy byly od sebe vzdálené 35 až 112 km, v průměru asi 70 km. Většina z nich ležela ve východní části u zlomu George V, kde je osa mělčí a nafouklejší, takže pod ní je víc magmatu. Autoři z toho usuzují, že teplota zemského pláště pod hřbetem řídí nejen přísun magmatu, ale i činnost průduchů. ^[2]

Podle poměru metanu a manganu ve vodě rozlišili autoři nejméně dva typy průduchů. Oblak u stanice WXC22 (u 132° 14′ v. d.), jediný na západní části úseku změřený podrobně, ukazuje na běžný horký „černý kuřák“ v čedičové kůře. U jiného oblaku na východě připouštějí, že jeho voda mohla projít i horninami zemského pláště. ^[2]

Autoři upozorňují, že látky z průduchů, například mangan, mohou být důležitým zdrojem stopových živin pro Jižní oceán. ^[2]

Fakta

Zjištěno

výprava STORM, loď L'Atalante, 2014–2015

Co se naměřilo

zákal a změna oxidačně-redukčního potenciálu (přístroj MAPR)

Oblaků na úseku 130–140° v. d.

nejméně 10

Slovníček

hydrotermální průduch

místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem

hydrotermální oblak

vrstva vody nad průduchem, která je teplejší, zakalená nebo chemicky změněná; podle něj se průduchy hledají

středooceánský hřbet

podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují litosférické desky a vzniká nová oceánská kůra

MAPR

malý samočinný přístroj připevněný na lano, který při spouštění ke dnu zaznamenává teplotu, zákal a chemické vlastnosti vody

oxidačně-redukční potenciál (Eh)

veličina, podle které čidlo pozná látky z průduchů (například sirovodík nebo vodík) i ve velmi malém množství; ty se rychle rozkládají, proto změna prozradí průduch blízko

překrývající se centra rozpínání

místo, kde se konce dvou úseků osy hřbetu míjejí a kus vedle sebe překrývají, místo aby navazovaly

nafouklý hřbet

úsek osy hřbetu, který je mělčí a vyklenutý, protože pod ním je víc magmatu

Zdroje

1. Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – SEIR-WXC17, PANGAEA (2020)
2. Boulart, C., Briais, A., Chavagnac, V., Révillon, S., Ceuleneer, G., Donval, J.-P., Guyader, V. a kol. (2017): Contrasted hydrothermal activity along the South-East Indian Ridge (130°E–140°E): From crustal to ultramafic circulation. Geochemistry, Geophysics, Geosystems 18(7), 2446–2458, doi:10.1002/2016GC006683, Geochemistry, Geophysics, Geosystems (plný text a doplňkové tabulky v archivu Archimer, Ifremer) (2017)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.