Sonne

hydrotermální průduchy, S. Pacific, Kermadec Arc

Kde: S. Pacific, Kermadec Arc
Prostředí: arc volcano
Činnost: active, inferred
Hloubka: 1 127 m
Objeven: 2002 plume only
Poloha: -34,058°, 179,589°

Sonne je podmořská sopka ve středním úseku Kermadeckého oblouku severovýchodně od Nového Zélandu. V roce 2002 nad ní výprava zachytila ve vodě stopy horkých pramenů; samotné průduchy na dně katalog InterRidge (verze z roku 2020) neuvádí. ^{[1, 3]}

Co to je

Sonne patří k podmořským sopkám Kermadeckého oblouku severovýchodně od Nového Zélandu. Sopečný oblouk vzniká tam, kde se jedna litosférická deska noří pod druhou. Kermadecký oblouk spolu s navazujícím tonžským měří asi 2 500 km a je to nejdelší podmořský sopečný oblouk na Zemi. ^[2]

Místo leží v novozélandských vodách. Podle katalogu InterRidge (údaj z roku 2015) patří do Kermadecké chráněné oblasti mořského dna (Kermadec Benthic Protection Area), kterou vyhlásil Nový Zéland. ^[1]

Objev

Stopy horkých pramenů u sopky Sonne zachytila v roce 2002 plavba NZAPLUME II. Ta proměřila vodu nad 12 podmořskými sopečnými centry na asi 580 km dlouhém středním úseku Kermadeckého oblouku a hledala hydrotermální oblaky – vodu změněnou vývěry z hydrotermálních průduchů. Sonne je v seznamu zkoumaných center uvedena jménem. ^{[3, 2]}

Katalog InterRidge (verze z roku 2020) zná u sopky jen oblak ve vodě, nikoli samotné průduchy na dně, proto ji vede jako činnou jen „odvozeně“. Uvádí u ní hloubku 1 127 m. ^[1]

Co o něm dnes víme

Podle souřadnic v katalogu InterRidge leží sopka mezi centry Kibblewhite a Haungaroa. V tomto úseku je podle autorů průzkumu dno oblouku stále asi 3 000 m hluboko a mezi sopkami převládají kužele; dál na sever oblouk splývá s Kermadeckým hřbetem a převládají kaldery (velké propadliny na vrcholu sopek). ^{[1, 3]}

Článek C. de Rondeho a kolegů z roku 2007 shrnul, že na středním úseku oblouku vykazovalo činnost 10 z 12 center, tedy relativně víc než na jižním úseku (8 z 12). Oblaky tu ale byly většinou slabší – tenčí, menší a s nižším obsahem rozpuštěných plynů a látek. Autoři to dávají do souvislosti s tím, že pod jižní úsek se noří podmořská plošina Hikurangi se zhruba 17 km mocnou kůrou. Z ní by se v hloubce mělo uvolňovat mnoho tekutin, které podněcují tavení horniny a vznik magmatu; sopkám v jižní části středního úseku naopak chybí přísun nového magmatu a jejich horké prameny podle autorů slábnou. ^[2]

Fakta

První stopy: plavba NZAPLUME II, 2002 (jen oblak ve vodě)

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály
sopečný oblouk: řada sopek nad místem, kde se jedna litosférická deska noří pod druhou; v hloubce se z ní uvolňuje voda a vzniká magma
hydrotermální oblak: voda nad průduchy, která se liší teplotou, zákalem nebo chemickým složením; podle něj se průduchy hledají z lodi
kaldera: velká propadlina na vrcholu sopky, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem

Zdroje

Beaulieu, S. E., Szafrański, K. M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Sonne, PANGAEA (2020)
de Ronde, C. E. J., Baker, E. T., Massoth, G. J. et al. (2007): Submarine hydrothermal activity along the mid-Kermadec Arc, New Zealand: Large-scale effects on venting. Geochemistry, Geophysics, Geosystems 8(7), Q07007, doi:10.1029/2006GC001495 (abstrakt), Geochemistry, Geophysics, Geosystems (abstrakt přes Crossref) (2007)
de Ronde, C. E. J., Baker, E. T., Massoth, G. J. et al. (2006): Submarine hydrothermal activity along the mid-Kermadec arc, New Zealand: Large-scale effects on venting (abstrakt, Goldschmidt Conference 2006), Goldschmidt Conference Abstracts (2006)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.