Station 58, N160 Axis

hydrotermální průduchy, S. Pacific, North Fiji Basin

Kde: S. Pacific, North Fiji Basin
Prostředí: back-arc spreading center
Činnost: active, inferred
Hloubka: 3 900 m
Objeven: 1985 plume only; 1991 temperature anomalies but submersible Shinkai 6500 did not confirm activity
Poloha: -16,317°, 173,550°

Station 58 je místo na ose podmořského hřbetu v Severofidžijské pánvi v jihozápadním Pacifiku, ve vodách Fidži, asi 3 200–3 900 m pod hladinou. Leží kousek severozápadně od trojného bodu, kde se stýkají dvě větve hřbetu a velký zlom. Stopy horké vody tu vědci zachytili už v 80. letech, ale japonská ponorka Shinkai 6500 průduchy v roce 1991 nepotvrdila. ^[1]

Kde leží

Severofidžijská pánev je okrajová pánev v jihozápadním Pacifiku, stará asi 10 milionů let. Leží na hranici Pacifické a Indoaustralské desky, mezi dvěma hlubokomořskými příkopy, kde se desky noří do pláště v opačných směrech: Novohebridským na západě a Tonžsko-kermadeckým na východě. Na dně pánve se rozevírají hřbety, kde vzniká nová oceánská kůra – podobně jako na středooceánských hřbetech, jen za sopečným obloukem (tzv. zaobloukové rozšiřování). ^{[2, 1]}

Centrální hřbet pánve má tři větve. Jedna z nich se jmenuje N160. Na jihu se stýká s větví N15 a se Severofidžijským zlomovým pásmem v trojném bodě u 16° 40′ j. š. Station 58 leží podle katalogu InterRidge kousek severozápadně od tohoto bodu, přímo na ose větve N160. ^{[2, 1]}

Větev N160 je podle studie z roku 1992 geologicky velmi mladá: podle magnetických pruhů na dně začala být činná teprve před méně než milionem let. Rozšiřuje se středně rychle, asi o 5 cm za rok, ale tvarem dna – střídáním vyvýšenin a příkopů – připomíná spíš pomalé hřbety. Katalog InterRidge uvádí pro toto místo rychlost rozšiřování asi 36 mm za rok. ^{[2, 1]}

Objev

Podle katalogu InterRidge zachytila oblak vody ovlivněné horkými prameny (hydrotermální vlečku) nad tímto místem výprava v roce 1985; nález uvádí práce, kterou publikoval Jean-Marie Auzende s kolegy v roce 1988. V roce 1991 tu vědci naměřili teplotní odchylky ve vodě, ale ponorka Shinkai 6500 činné prameny nepotvrdila. ^[1]

Katalog proto vede místo jako „činné, odvozené“: o horké vodě svědčí jen měření ve vodním sloupci (stav podle verze 3.4 z roku 2020). V roce 2012 tu podle katalogu proběhl magnetický průzkum dna v oblasti označené KF-1, jehož cílem bylo odhadnout, kde by mohla ležet hydrotermální ložiska. ^[1]

Fakta

Větev hřbetu N160: činná méně než 1 milion let
Ponorka Shinkai 6500: 1991 – činnost nepotvrdila

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály
hydrotermální vlečka: oblak ohřáté vody s minerálními částicemi, který stoupá nad průduchy a rozlévá se ve vodním sloupci
zaobloukové rozšiřování: vzdalování desek a vznik nové kůry v pánvi za řadou sopek nad místem, kde se jedna deska noří pod druhou
trojný bod: místo, kde se setkávají tři hranice desek – například dva hřbety a zlom
magnetické pruhy: pásy oceánské kůry s různou magnetizací; vznikají, protože se magnetické pole Země občas převrací, a podle nich se určuje stáří dna

Zdroje

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.