Suakin Deep

hydrotermální průduchy, Indian, Red Sea

Kde

Indian, Red Sea

Prostředí

mid-ocean ridge

Činnost

active, inferred

Hloubka

2 850 m

Objeven

1972 deposits only

Poloha

19,633°, 38,733°

Suakin Deep je prohlubeň ve střední části Rudého moře, ve vodách Súdánu, asi 2 800 m pod hladinou. Její dno pokrývá jezero solanky – vody asi třiapůlkrát slanější než mořská voda nad ní, bez kyslíku. Horké prameny tu nikdo neviděl; o hydrotermální činnosti svědčí jen kovonosné bahno na dně a složení solanky. ^{[1, 2]}

Co to je

Katalog InterRidge popisuje Rudé moře jako rift uvnitř kontinentu, tedy místo, kde se pevnina trhá a mezi jejími částmi vzniká mořské dno. Podle katalogu se tu dno rozšiřuje asi o 15 mm za rok. ^[1]

Na dně prohlubně leží solankové jezero. Podle katalogu InterRidge je pokrývá bahno s oxidy železa a s manganem, místy i s menším podílem sirníků (minerálů kovů se sírou). ^[1]

Hloubka se ve zdrojích mírně liší: katalog InterRidge uvádí 2 800–2 850 m, studie z roku 2021 2 770 m. Podle autorů této studie jde o nejhlubší místo Rudého moře. ^{[1, 2]}

Objev

Katalog InterRidge řadí objev k roku 1972 a odkazuje na článek H. Bäckera a M. Schoella o nových prohlubních se solankami a kovonosnými usazeninami v Rudém moři. Studie z roku 2021 ale uvádí, že prohlubeň byla objevena už v roce 1969. Šlo o nález usazenin, ne samotných průduchů; katalog proto vede místo jako činné jen odvozeně. ^{[1, 2]}

Co o něm dnes víme

Odkud se solanka vzala, zkoumala studie Zierenberga a Shankse z roku 1986 pomocí izotopů. Podle ní solanka vznikla z odpařenin (usazenin, které zbyly po odpaření mořské vody) z doby miocénu nebo starších, případně si s nimi vyměnila izotopy; mořskou vodou nad ní je zředěná jen málo. ^[4]

Izotopy stroncia podle stejné studie možná ukazují, že asi 15 % stroncia v solance pochází ze sopečných hornin. Známky toho, že by solanka reagovala s horninou za vysoké teploty, ale autoři nenašli. ^[4]

Při měřeních z lodi R/V Thuwal saúdskoarabské univerzity KAUST v dubnu 2016 a 2017 měla solanka slanost asi 150 jednotek (psu), zatímco mořská voda nad ní 42. Kyslík v ní byl pod mezí měřitelnosti. Teplota mezi mořskou vodou a solankou stoupala jen nepatrně, z 22,0 na 23,3 °C. ^[2]

Autoři studie z roku 2021 našli v solance poměrně hodně olova – mnohem víc než v přechodové vrstvě nad ní – a spojují to s jejím hydrotermálním původem. ^[2]

Život

Mezi mořskou vodou a solankou je jen asi 1 m silná přechodová vrstva, v níž slanost prudce stoupá. Vědci z KAUST ji rozdělili na 27 asi 9 cm tenkých vzorků a zkoumali, jací mikrobi v jednotlivých patrech žijí. ^{[2, 3]}

Mikrobů je v přechodové vrstvě víc než dvakrát tolik než v běžné hlubinné vodě Rudého moře i v solance pod ní. Mnohé z nich byly vědě neznámé a jejich nejbližší příbuzní pocházejí z hydrotermálních průduchů a z usazenin pod mořským dnem. ^{[3, 2]}

Jeden z nových mikrobů dostal jméno „Candidatus Scalindua arabica“. Patří k bakteriím, které umějí přeměňovat sloučeniny dusíku bez kyslíku (tzv. anammox), a žil hlavně v asi 20 cm tenkém pásu uprostřed přechodové vrstvy. Podle autorů je proto tato vrstva důležitým místem koloběhu dusíku. ^{[3, 2]}

Fakta

Slanost solanky

asi 150 psu (mořská voda nad ní 42 psu), 2016–2017

Teplota u rozhraní

22,0–23,3 °C (2016–2017)

Původ soli

odpařeniny z miocénu nebo starší (podle izotopů)

Nový mikrob

Candidatus Scalindua arabica (2021)

Slovníček

solanka

voda mnohem slanější než mořská; na dně moře se kvůli své hustotě drží v prohlubních jako jezero

rift

příkopová propadlina, kde se zemská kůra roztahuje a trhá

hydrotermální průduch

místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné kovy a minerály

sirníky

minerály, v nichž je kov (železo, měď, zinek) vázaný se sírou

odpařeniny

usazené horniny, například kamenná sůl a sádrovec, které vznikly odpařením mořské vody

miocén

období třetihor zhruba před 23 až 5 miliony let

izotopy

atomy téhož prvku s různou hmotností; jejich poměr prozradí, odkud látka pochází

psu

praktická jednotka slanosti; běžná mořská voda má asi 35 psu

anammox

proces, při němž bakterie bez kyslíku přeměňují amonné ionty a dusitany na plynný dusík

Zdroje

1. Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Suakin Deep, PANGAEA (2020)
2. Michoud, G., Ngugi, D.K., Barozzi, A., Merlino, G., Calleja, M.L., Delgado-Huertas, A., Morán, X.A.G., Daffonchio, D. (2021): Fine-scale metabolic discontinuity in a stratified prokaryote microbiome of a Red Sea deep halocline. The ISME Journal 15(8), 2351–2365, The ISME Journal (plný text přes Europe PMC), doi:10.1038/s41396-021-00931-z (2021)
3. Deep and extreme: Microbes thrive in transition (KAUST Discovery, 23. 5. 2021), King Abdullah University of Science and Technology (2021)
4. Zierenberg, R.A., Shanks, W.C. (1986): Isotopic constraints on the origin of the Atlantis II, Suakin and Valdivia brines, Red Sea. Geochimica et Cosmochimica Acta, U.S. Geological Survey (záznam s abstraktem), doi:10.1016/0016-7037(86)90075-X (1986)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.