SW Syoyo

hydrotermální průduchy, N. Pacific, Mariana Arc

Kde: N. Pacific, Mariana Arc
Prostředí: arc volcano
Činnost: active, inferred
Hloubka: 1 750 m
Objeven: 2003 plume only
Poloha: 22,387°, 142,762°

SW Syoyo je místo na Marianském sopečném oblouku v západním Tichém oceánu, ve vodách Japonska, kde katalog InterRidge uvádí hloubku asi 1 750 m. V roce 2003 se tu ve vodě našla stopa horkých pramenů; samotný průduch na dně katalog neuvádí. ^[1]

Co to je

Marianský oblouk je řada sopek, které vznikají nad místem, kde se jedna litosférická deska zanořuje pod druhou (subdukce). Jde o tzv. nitrooceánský oblouk – leží uprostřed oceánu, daleko od pevnin. Podle studie z roku 2008 měří asi 1 370 km a je na něm 76 sopečných staveb. ^[2]

SW Syoyo leží v jeho severní části, na 22,4° severní šířky. Katalog InterRidge ho řadí mezi sopky oblouku a pod správu Japonska. Asi 27 km severozápadně od něj je podle souřadnic katalogu podobné místo W Syoyo. ^[1]

Objev

Katalog InterRidge vede místo jako „činné, odvozené“: v roce 2003 se nad ním ve vodě zachytil hydrotermální oblak (vlečka), tedy voda změněná horkým pramenem. Průduch samotný ani jeho teplotu katalog neuvádí. Jako zdroj katalog uvádí studii Edwarda Bakera a kolegů z roku 2008. ^[1]

Začátkem roku 2003 (9. února až 5. března) proplula výzkumná loď Thomas G. Thompson asi 1 200 km Marianského oblouku. Byl to první souvislý průzkum horkých pramenů na tomto oblouku; do té doby se na mořských hřbetech zkoumaly asi 25 let, na zhruba 600 podmořských sopkách oblouků západního Pacifiku ale teprve začínaly. ^[4]

Co o něm dnes víme

Podle studie z roku 2008 je ze 60 sopečných center na oblouku nejméně 26 (z toho 20 podmořských) hydrotermálně nebo sopečně činných. Činná centra leží asi 80–230 km nad zanořenou deskou a asi čtvrtina z nich je za hlavní linií oblouku. ^[2]

Navazující studie z roku 2009 rozebrala chemii oblaků nad 50 podmořskými sopkami mezi 13,5° a 23,2° s. š. U osmi našla jen slabé známky činnosti, u deseti silné oblaky bohaté na rozpuštěné látky. Většina oxidu uhličitého v nich pochází ze zanořené desky, helium ale nese stopu svrchního zemského pláště. ^[3]

Autoři studie z roku 2008 odhadli, že všechny nitrooceánské oblouky dohromady mohou do oceánu vydávat asi 10 % toho, co horké prameny na středooceánských hřbetech. ^[2]

Fakta

Zjištěno: 2003, jen oblak ve vodě
Stát: Japonsko (podle InterRidge)

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem
hydrotermální oblak (vlečka): mrak vody nad horkým pramenem, který se liší od okolní vody teplotou, zákalem nebo rozpuštěnými látkami a dá se zachytit přístroji i kilometry od průduchu
sopečný oblouk: řada sopek nad místem, kde se jedna litosférická deska zanořuje pod druhou
subdukce: zanořování jedné litosférické desky pod druhou do zemského pláště
nitrooceánský oblouk: sopečný oblouk vzniklý uprostřed oceánu, kde se oceánská deska zanořuje pod jinou oceánskou desku
svrchní plášť: horní část zemského pláště, vrstvy pod zemskou kůrou

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – SW Syoyo, PANGAEA (2020)
Baker, E.T., Embley, R.W., Walker, S.L., Resing, J.A., Lupton, J.E., Nakamura, K., de Ronde, C.E.J., Massoth, G.J. (2008): Hydrothermal activity and volcano distribution along the Mariana arc. Journal of Geophysical Research 113, B08S09, doi:10.1029/2007JB005423, Journal of Geophysical Research: Solid Earth (abstrakt přes Crossref) (2008)
Resing, J.A., Baker, E.T., Lupton, J.E., Walker, S.L., Butterfield, D.A., Massoth, G.J., Nakamura, K. (2009): Chemistry of hydrothermal plumes above submarine volcanoes of the Mariana Arc. Geochemistry, Geophysics, Geosystems 10, Q02009, doi:10.1029/2008GC002141, Geochemistry, Geophysics, Geosystems (abstrakt přes Crossref) (2009)
Embley, R.W., Baker, E.T., Chadwick, W.W., Lupton, J.E., Resing, J.A., Massoth, G.J., Nakamura, K. (2004): Explorations of Mariana Arc volcanoes reveal new hydrothermal systems. Eos, Transactions AGU 85(4), 37–40, doi:10.1029/2004EO040001, Eos, Transactions American Geophysical Union (abstrakt přes Crossref) (2004)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.