TerraBeat – zemětřesení a sopky

SW Syoyo

hydrotermální průduchy, N. Pacific, Mariana Arc

Kde
N. Pacific, Mariana Arc
Prostředí
arc volcano
Činnost
active, inferred
Hloubka
1 750 m
Objeven
2003 plume only
Poloha
22,387°, 142,762°

SW Syoyo je místo na Marianském sopečném oblouku v západním Tichém oceánu, ve vodách Japonska, kde katalog InterRidge uvádí hloubku asi 1 750 m. V roce 2003 se tu ve vodě našla stopa horkých pramenů; samotný průduch na dně katalog neuvádí. [1]

Co to je

Marianský oblouk je řada sopek, které vznikají nad místem, kde se jedna litosférická deska zanořuje pod druhou (subdukce). Jde o tzv. nitrooceánský oblouk – leží uprostřed oceánu, daleko od pevnin. Podle studie z roku 2008 měří asi 1 370 km a je na něm 76 sopečných staveb. [2]

SW Syoyo leží v jeho severní části, na 22,4° severní šířky. Katalog InterRidge ho řadí mezi sopky oblouku a pod správu Japonska. Asi 27 km severozápadně od něj je podle souřadnic katalogu podobné místo W Syoyo. [1]

Objev

Katalog InterRidge vede místo jako „činné, odvozené“: v roce 2003 se nad ním ve vodě zachytil hydrotermální oblak (vlečka), tedy voda změněná horkým pramenem. Průduch samotný ani jeho teplotu katalog neuvádí. Jako zdroj katalog uvádí studii Edwarda Bakera a kolegů z roku 2008. [1]

Začátkem roku 2003 (9. února až 5. března) proplula výzkumná loď Thomas G. Thompson asi 1 200 km Marianského oblouku. Byl to první souvislý průzkum horkých pramenů na tomto oblouku; do té doby se na mořských hřbetech zkoumaly asi 25 let, na zhruba 600 podmořských sopkách oblouků západního Pacifiku ale teprve začínaly. [4]

Co o něm dnes víme

Podle studie z roku 2008 je ze 60 sopečných center na oblouku nejméně 26 (z toho 20 podmořských) hydrotermálně nebo sopečně činných. Činná centra leží asi 80–230 km nad zanořenou deskou a asi čtvrtina z nich je za hlavní linií oblouku. [2]

Navazující studie z roku 2009 rozebrala chemii oblaků nad 50 podmořskými sopkami mezi 13,5° a 23,2° s. š. U osmi našla jen slabé známky činnosti, u deseti silné oblaky bohaté na rozpuštěné látky. Většina oxidu uhličitého v nich pochází ze zanořené desky, helium ale nese stopu svrchního zemského pláště. [3]

Autoři studie z roku 2008 odhadli, že všechny nitrooceánské oblouky dohromady mohou do oceánu vydávat asi 10 % toho, co horké prameny na středooceánských hřbetech. [2]

Fakta

Zjištěno
2003, jen oblak ve vodě
Stát
Japonsko (podle InterRidge)

Slovníček

hydrotermální průduch
místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem
hydrotermální oblak (vlečka)
mrak vody nad horkým pramenem, který se liší od okolní vody teplotou, zákalem nebo rozpuštěnými látkami a dá se zachytit přístroji i kilometry od průduchu
sopečný oblouk
řada sopek nad místem, kde se jedna litosférická deska zanořuje pod druhou
subdukce
zanořování jedné litosférické desky pod druhou do zemského pláště
nitrooceánský oblouk
sopečný oblouk vzniklý uprostřed oceánu, kde se oceánská deska zanořuje pod jinou oceánskou desku
svrchní plášť
horní část zemského pláště, vrstvy pod zemskou kůrou

Zdroje

  1. Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – SW Syoyo, PANGAEA (2020)
  2. Baker, E.T., Embley, R.W., Walker, S.L., Resing, J.A., Lupton, J.E., Nakamura, K., de Ronde, C.E.J., Massoth, G.J. (2008): Hydrothermal activity and volcano distribution along the Mariana arc. Journal of Geophysical Research 113, B08S09, doi:10.1029/2007JB005423, Journal of Geophysical Research: Solid Earth (abstrakt přes Crossref) (2008)
  3. Resing, J.A., Baker, E.T., Lupton, J.E., Walker, S.L., Butterfield, D.A., Massoth, G.J., Nakamura, K. (2009): Chemistry of hydrothermal plumes above submarine volcanoes of the Mariana Arc. Geochemistry, Geophysics, Geosystems 10, Q02009, doi:10.1029/2008GC002141, Geochemistry, Geophysics, Geosystems (abstrakt přes Crossref) (2009)
  4. Embley, R.W., Baker, E.T., Chadwick, W.W., Lupton, J.E., Resing, J.A., Massoth, G.J., Nakamura, K. (2004): Explorations of Mariana Arc volcanoes reveal new hydrothermal systems. Eos, Transactions AGU 85(4), 37–40, doi:10.1029/2004EO040001, Eos, Transactions American Geophysical Union (abstrakt přes Crossref) (2004)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.