SWIR, D36

hydrotermální průduchy, Indian, SWIR

Kde: Indian, SWIR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, inferred
Hloubka: 3 981 m
Objeven: 2000-2001 plume and dredge only
Poloha: -52,749°, 11,711°

SWIR, D36 je místo na Jihozápadním indickém hřbetu daleko na jihu Indického oceánu, asi 4 000 m pod hladinou. Na podmořském sopečném hřbetu tu vědci v letech 2000–2001 vylovili lávu a nad dnem zachytili zakalenou vodu, typickou stopu horkých pramenů. Prameny samotné zatím nikdo neviděl. ^[1]

Co to je

Jméno místa pochází z čísla vlečného odběru: D36 je 36. dragáž, tedy odběr hornin ze dna pomocí kovového koše taženého za lodí. Koš vynesl polštářové lávy z čediče – zaoblené bochníky lávy, které vznikají, když láva vytéká do studené vody. ^[1]

Lávy pocházely z protáhlého sopečného hřbítku na ose hřbetu, na západním konci jednoho jeho úseku. Přímo nad dnem přístroje zaznamenaly výrazně zakalenou vodu. Podle autorů objevu jde o podobné prostředí jako na osových sopečných hřbítcích jiných pomalých hřbetů, kde horké prameny jsou. ^[1]

Katalog InterRidge proto vede místo jako „činné, odvozené“: o prameni svědčí jen stopa ve vodě a vzorky ze dna, ne přímé pozorování. ^[1]

Co o něm dnes víme

Místo našla výprava, která zkoumala 400 km dlouhý úsek Jihozápadního indického hřbetu mezi 10° a 16° východní délky. Tento hřbet patří k ultrapomalým: desky se tu od sebe podle autorů vzdalují jen asi o 8,4 mm za rok. Katalog InterRidge u místa uvádí 13,5 mm za rok. ^{[2, 1]}

Ze 41 měření, při kterých se do vody spouštěly přístroje na teplotu a zákal, ukázalo stopy horkých pramenů osm. Autoři z nich usoudili na dvě jistá a až tři další možná činná místa. V 6 z 38 dragáží našli i zbytky dávno vyhaslých pramenů, například úlomky stmelené oxidy manganu. ^[2]

Podle autorů tu horké prameny řídí hlavně dlouho činné zlomy, kterými může proudit voda, a silný přísun magmatu k tomu nemusí být potřeba. D36 ale leží v sopečném prostředí – na hřbítku z polštářových láv. ^{[2, 1]}

Navazující srovnání z roku 2004 ukázalo, že oblaky z pramenů se na tomto hřbetu šíří méně než v Arktidě na Gakkelově hřbetu. Hlavním důvodem je podle autorů to, že tu je málo činných polí na sopečných vyvýšeninách, a obvyklé hustotní vrstvení hluboké vody, které nedovolí oblakům vystoupat výš. ^[3]

Fakta

Vzorek ze dna: polštářové lávy z čediče (dragáž 36)
Rychlost rozpínání úseku 10–16° v. d.: asi 8,4 mm za rok (Bach a kol., 2002)

Slovníček

hydrotermální průduch: otvor na dně, kudy vytéká voda ohřátá v horninách; pole průduchů je skupina takových horkých pramenů
dragáž: odběr hornin ze dna pomocí kovového koše taženého na laně za lodí
polštářová láva: zaoblené bochníky ztuhlé lávy, které vznikají, když láva vytéká pod vodou
ultrapomalý hřbet: středooceánský hřbet, kde se desky od sebe vzdalují mimořádně pomalu, zhruba o méně než 2 cm za rok
oblak (plume): mrak zakalené, chemicky změněné vody nad horkým pramenem; podle něj se prameny hledají z lodi

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – SWIR, D36, PANGAEA (2020)
Bach, W., Banerjee, N.R., Dick, H.J.B., Baker, E.T. (2002): Discovery of ancient and active hydrothermal systems along the ultra-slow spreading Southwest Indian Ridge 10°–16°E. Geochemistry, Geophysics, Geosystems 3, doi:10.1029/2001GC000279, Geochemistry, Geophysics, Geosystems (abstrakt v EarthRef.org) (2002)
Baker, E.T., Edmonds, H.N., Michael, P.J. a kol. (2004): Hydrothermal venting in magma deserts: The ultraslow-spreading Gakkel and Southwest Indian Ridges. Geochemistry, Geophysics, Geosystems 5(8), Q08002, doi:10.1029/2004GC000712, Geochemistry, Geophysics, Geosystems (abstrakt v repozitáři Louisiana State University) (2004)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.