SWIR, Plume 2, Segment 16

hydrotermální průduchy, Indian, SWIR

Kde: Indian, SWIR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, inferred
Hloubka: 4 200 m
Objeven: 1997 plume only
Poloha: -31,067°, 58,967°

Místo na Jihozápadním indickém hřbetu v jižní části Indického oceánu, asi 4 200 m hluboko, kde vědci v roce 1997 zachytili nejsilnější oblak ohřáté vody z celého svého průzkumu. Patří k prvním přesvědčivým dokladům, že horké prameny existují i na velmi pomalu se rozšiřujících hřbetech. Samotný pramen se ale najít nepodařilo. ^{[1, 2]}

Jak vznikl

Jihozápadní indický hřbet je podmořské pohoří, na jehož ose se od sebe vzdalují dvě desky a vzniká nová oceánská kůra. Rozšiřuje se velmi pomalu – podle katalogu InterRidge tu asi o 10,6 mm za rok. Takovým hřbetům se říká ultrapomalé. ^[1]

Podle tehdy nového modelu mělo být horkých pramenů na nejpomalejších hřbetech nejméně. Průzkum z roku 1997 naznačil, že jich je víc, než se čekalo. ^[2]

Objev

V roce 1997 proměřil tým C. Germana vodu nad hřbetem mezi 58,2° a 65,8° v. d. optickými čidly, která poznají zákal vody způsobený drobnými částečkami z horkých pramenů. Ve dvou asi 200 km dlouhých úsecích hřbetu našli oblaky na šesti místech – víc, než se čekalo. ^{[2, 1]}

Oblak číslo 2 nad úsekem hřbetu označeným číslem 16 byl podle autorů nejsilnější ze všech. Zda se pod ním skrývá činné pole, ale zůstalo neověřené: při ponoru japonské ponorky Shinkai 6500 v roce 1998 se činný průduch najít nepodařilo. ^[1]

Podle autorů z výsledků plyne, že pomalé hřbety mohou do oceánu odevzdávat víc tepla a látek, než se myslelo. Jihozápadní indický hřbet by navíc mohl být důležitou cestou, po které se geny živočichů horkých pramenů šíří mezi Tichým a Atlantským oceánem. ^[2]

Co o něm dnes víme

Dno v této části hřbetu zkoumali vědci také tažným bočním sonarem TOBI, který zvukem snímá povrch dna. Studie z roku 2006 popisuje poblíž 59° v. d. zvlněný povrch, který autoři vykládají jako začínající odtrhový zlom – velký mírně ukloněný zlom, po němž se mohou na dno dostat horniny z hloubky. S oblakem samotným ho studie nespojuje. ^[3]

Fakta

Objev: 1997, oblak ve vodě (optický průzkum)
Hledání pramene: ponorka Shinkai 6500, 1998 – bez úspěchu
Oblaků v průzkumu 1997: 6, tento nejsilnější

Slovníček

středooceánský hřbet: podmořské pohoří, na jehož ose se od sebe vzdalují dvě desky a vzniká nová oceánská kůra
ultrapomalý hřbet: hřbet, který se rozšiřuje méně než asi o 2 cm za rok
hydrotermální oblak: mrak ohřáté vody s rozpuštěnými látkami a částečkami, který stoupá od horkých pramenů a šíří se ve vodě
hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem
odtrhový zlom: velký mírně ukloněný zlom na pomalém hřbetu, po kterém se jedna část dna odsouvá a na povrch se dostávají horniny z hloubky

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – SWIR, Plume 2, Segment 16, PANGAEA (2020)
German, C.R., Baker, E.T., Mevel, C., Tamaki, K. (1998): Hydrothermal activity along the southwest Indian ridge. Nature 395, 490–493, doi:10.1038/26730, Nature (záznam s abstraktem v NERC Open Research Archive) (1998)
Gomez, O., Briais, A., Sauter, D., Mendel, V. (2006): Tectonics at the axis of the very slow spreading Southwest Indian Ridge: Insights from TOBI side-scan sonar imagery. Geochemistry, Geophysics, Geosystems 7, Geochemistry, Geophysics, Geosystems (abstrakt přes OpenAlex) (2006)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.