SWIR, Plume 5

hydrotermální průduchy, Indian, SWIR

Kde

Indian, SWIR

Prostředí

mid-ocean ridge

Činnost

active, inferred

Hloubka

4 000 m

Objeven

1997 plume only

Poloha

-27,917°, 64,450°

SWIR, Plume 5 je místo na Jihozápadním indickém hřbetu v Indickém oceánu, asi 4 000 m pod hladinou. Patří k oblakům ohřáté vody, které tu v roce 1997 jako první přesvědčivě ukázaly, že horké prameny existují i na ultrapomalých hřbetech. Ponorka Shinkai 6500 průduchy v roce 1998 nenašla. ^{[1, 2]}

Co to je

Jihozápadní indický hřbet (anglicky Southwest Indian Ridge, zkratka SWIR) je podmořské pohoří, na kterém se od sebe vzdalují dvě litosférické desky a mezi nimi vzniká nová oceánská kůra. Je ze všech hlavních středooceánských hřbetů nejpomalejší; podle katalogu InterRidge se tu dno rozšiřuje jen asi o 9 mm za rok. Takovým hřbetům se říká ultrapomalé. ^{[1, 2]}

Místo leží v mezinárodních vodách. Katalog InterRidge ho vede jako „činné, odvozené“ – o horkých pramenech tu svědčí jen oblak ve vodě, samotné průduchy (místa, kde ze dna vytéká voda ohřátá v hornině) katalog (verze 3.4, 2020) neuvádí. Hloubku uvádí jen přibližně. ^[1]

Objev

V roce 1997 hledala výprava, jejíž výsledky v roce 1998 publikovali Christopher German, Edward Baker, Catherine Mével a Kensaku Tamaki v časopise Nature, oblaky ohřáté vody (hydrotermální vlečky) nad dvěma asi 200 km dlouhými úseky hřbetu. Přístroje přitom měřily zákal vody, který prozrazuje drobné minerální částice z průduchů. ^{[2, 1]}

Vlečky našli na šesti místech; podle katalogu InterRidge ležela mezi 58,2° a 65,8° v. d. a patří k nim i Plume 5. Podle katalogu to byl první přesvědčivý doklad, že i pod ultrapomalým hřbetem aktivně obíhá horká voda. ^{[2, 1]}

V roce 1998 se sem vypravila japonská ponorka Shinkai 6500. Činný průduch se jí ale najít nepodařilo. ^[1]

Co o něm dnes víme

Tehdy nový model předpokládal, že počet horkých pramenů roste s rychlostí rozšiřování dna, takže na nejpomalejších hřbetech jich bude nejméně. Nález šesti vleček ukázal, že jich je víc, než se čekalo. Autoři z toho vyvodili, že pomalé hřbety mohou do oceánu odvádět více tepla a rozpuštěných látek, než se do té doby předpokládalo. ^[2]

Hřbet je zajímavý i pro biology. Podle autorů jde o jedinou dnešní cestu, po které se mohou živočichové z průduchů šířit mezi Atlantikem a Tichým oceánem, a tak udržovat spojení mezi jejich populacemi. ^[2]

Fakta

Objev vlečky

1997, průzkum zákalu vody (German a kol. 1998)

Ponor

Shinkai 6500, 1998 – činný průduch nenalezen

Slovníček

hydrotermální průduch

místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály

hydrotermální vlečka

oblak ohřáté vody s minerálními částicemi, který stoupá nad průduchy a pak se rozlévá ve vodním sloupci; prozradí průduchy i na kilometry daleko

ultrapomalý hřbet

podmořský hřbet, kde se desky od sebe vzdalují jen o pár milimetrů až asi 2 cm za rok

litosférická deska

velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám

Zdroje

1. Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – SWIR, Plume 5 (vč. citací Fujimoto et al. 1999, InterRidge News 8(1); Sohrin et al. 1999, JAMSTEC J. Deep Sea Res. 15), PANGAEA (2020)
2. German, C.R., Baker, E.T., Mevel, C., Tamaki, K. (1998): Hydrothermal activity along the southwest Indian ridge. Nature 395, 490–493, doi:10.1038/26730 (abstrakt), Nature (záznam v NERC Open Research Archive) (1998)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.