Zenith-Victory

hydrotermální průduchy, N. Atlantic, N MAR

Kde

N. Atlantic, N MAR

Prostředí

mid-ocean ridge

Činnost

inactive

Hloubka

2 390 m

Objeven

2008 (need citation to confirm that the field was discovered by TV-profiling and dredging)

Poloha

20,129°, -45,623°

Zenith-Victory je velké ložisko sirníků kovů na Středoatlantském hřbetu u 20°08′ severní šířky, asi 2 400 m pod hladinou. Našli ho ruští geologové v roce 2008; katalog InterRidge ho vede jako nečinné a odhaduje v něm asi 10 milionů tun rudy bohaté na měď a zinek. ^{[1, 4]}

Co to je

Ložisko leží na východní straně riftového údolí – příkopu, který se táhne středem podmořského hřbetu a kde se od sebe vzdalují dvě litosférické desky. Je v širém moři mimo území států, v hloubce asi 2 370–2 390 m. Hřbet se tu podle katalogu rozpíná asi o 25 mm za rok. ^[1]

Jde o tzv. masivní sulfidy: kupy rudy z minerálů, které se kdysi vysrážely z horké vody vytékající ze dna. Podle studie Babajevové a kolegů z roku 2017 tu převládají pyrit, chalkopyrit a markazit, tedy sirníky železa a mědi. ^[3]

V odborné literatuře se pole objevuje i pod jménem Zenith-Victoria. ^[3]

Objev

Pole objevila v roce 2008 31. plavba ruské výzkumné lodi Professor Logatchev; zmínila ho ruská národní zpráva v časopise InterRidge News z téhož roku. ^[1]

Čerkašev a kolegové v roce 2010 zařadili Zenith-Victory mezi dvě nová velká ložiska masivních sulfidů v rovníkové části severního Atlantiku; druhým je Semjonov u 13°31′ severní šířky. ^[4]

Co o něm dnes víme

Kuzněcov a kolegové v roce 2013 určili stáří vzorků rudy podle rozpadu uranu na thorium. Ruda se tu podle nich tvořila nejméně 59 500 let, a to ve třech etapách. V každé se nejdřív ukládaly sirníky železa, potom rudy s mědí a nakonec rudy se zinkem. ^[2]

Nejmladší vzorky mědnaté rudy jsou podle téže studie staré jen asi 2 100 až 500 let a autoři soudí, že zinkové rudy se tu tvoří dodnes. Katalog InterRidge přitom pole vede jako nečinné. Sami autoři přiznávají, že dosavadní údaje etapy jednoznačně nevymezují. ^{[2, 1]}

Na opačné, západní straně riftového údolí leží pole Jubilejnoje (objevené v roce 2012). Obě pole jsou podle studie z roku 2017 rozložená zrcadlově – podobně hluboko a podobně daleko od údolí – a mají i podobné složení rudy. Autoři proto předpokládají, že je zahřívala jedna společná hluboká zóna tavení magmatu a že kovy k oběma polím mohly přivádět zlomy na obou stranách údolí. ^[3]

Fakta

Odhad zásob rudy

asi 10 milionů tun (bohaté na Cu a Zn)

Objev

2008, loď Professor Logatchev (31. plavba)

Stáří rudy

nejméně asi 59 500 let tvorby

Sesterské pole

Jubilejnoje, západní strana riftového údolí

Slovníček

riftové údolí

příkop ve středu pomalu se rozpínajícího podmořského hřbetu, kde se od sebe vzdalují dvě desky

masivní sulfidy

kupy rudy ze sirníků kovů (železa, mědi, zinku), které vznikly srážením minerálů z horké vody vytékající z mořského dna

sirník (sulfid)

sloučenina kovu se sírou, např. pyrit (sirník železa) nebo chalkopyrit (sirník mědi a železa)

datování uranem a thoriem

určení stáří vzorku podle toho, kolik uranu se v něm už rozpadlo na thorium; hodí se pro stáří do několika set tisíc let

Zdroje

1. Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Zenith-Victory, PANGAEA (2020)
2. Kuzněcov, V.Ju., Tabuns, E.V., Beltenev, V.E., Čerkašev, G.A. a kol. (2013): 230Th/U chronology of seafloor massive sulfides formation within the "Zenith-Victory" ore field (20°08′ N) at the Mid-Atlantic Ridge. Vestnik Sankt-Peterburgskogo universiteta, ser. 7, 2013(4), 119–130 (abstrakt), Sankt-Petěrburská státní univerzita (2013)
3. Babaeva, S.F., Suchanova, A.A., Hein, J.R., Andrew, S.I. (2017): Comparison of deep-sea sulfides located symmetrically east and west of the Mid-Atlantic Ridge rift valley: uniqueness or regularity? Zapiski RMO 146(6), 18–42 (abstrakt), Zapiski Rossijskogo mineralogičeskogo obščestva (2017)
4. Cherkashov, G., Poroshina, I., Stepanova, T., Ivanov, V., Bel'tenev, V. a kol. (2010): Seafloor Massive Sulfides from the Northern Equatorial Mid-Atlantic Ridge: New Discoveries and Perspectives. Marine Georesources & Geotechnology 28(3), 222–239 (abstrakt přes OpenAlex), Taylor & Francis (2010)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.