Vulsini

sopka (bez známé erupce za posledních ~12 000 let), Italy, European Volcanic Regions

Kde

Italy, European Volcanic Regions

Typ (GVP)

Caldera

Nadmořská výška

800 m

Poloha

42,600°, 11,930°

Vulsini je rozlehlá sopečná oblast ve střední Itálii, asi 87 km severně až severozápadně od Říma, na severním konci tzv. římské magmatické provincie. Jejím nejznámějším útvarem je kaldera zaplavená Bolsenským jezerem. Velké erupce tu proběhly v pleistocénu, starší části čtvrtohor; o tom, zda zde sopka soptila i v době římské, se dnes pochybuje. ^{[1, 2]}

Jak vypadá

Sopečný komplex zabírá podle GVP asi 2 200 km² a jeho nejvyšší místa dosahují jen kolem 800 m. Na východě leží kaldera Bolsena široká asi 16 km, kterou vyplňuje Bolsenské jezero. Na západě je menší kaldera Latera o rozměrech asi 8 × 11 km. ^[1]

Uvnitř větších kalder vznikly menší, „vnořené“ kaldery: Vepe na severozápadním okraji kaldery Latera a Montefiascone mezi stejnojmenným městem a jezerem. Kolem jsou desítky malých tufových kuželů, hlavně na východní straně komplexu. ^{[1, 2]}

Dva ostrovy v Bolsenském jezeře, Bisentina a Martana, jsou podle anglické Wikipedie tvořeny tufy z výbušných erupcí. Vodu jezera živí hlavně hluboké podzemní zvodně. ^[2]

Jak sopka soptila

Hlavní stavbu komplexu vytvořily výlevy lávy a výbušné erupce. Kaldera Bolsena se propadla asi před 300 000 lety, kaldera Latera asi před 160 000 lety. Z okolí kaldery Latera pochází pět velkých plinijských erupcí, při nichž vysoký erupční sloup zasypal krajinu pemzou a popelem. ^[1]

Poslední velká erupce asi před 166 000 lety uložila pemzové proudy a svařené tufy tzv. souvrství Pitigliano; s ní je spojeno propadnutí kaldery Vepe. Potom už vznikaly jen menší struskové kužely a lávové proudy uvnitř kaldery Latera a na západ od ní. ^[1]

Starší přehled podle práce De Rity z roku 1993 uvádí trochu jiná data: činnost měla začít asi před 800 000 lety a Bolsenská kaldera se měla propadnout asi před 370 000 lety. Rozdíly ukazují, jak se datování během let zpřesňuje. ^[3]

Plamen u Volsinií

Římský spisovatel Obsequens, který psal asi o 400 let později a nejspíš čerpal od Livia, zaznamenal, že v roce 104 př. n. l. v kraji Volsinií vyšlehl ze země plamen až k nebi. Vědci Stothers a Rampino to v roce 1983 vyložili jako erupci, přímé překlady zprávy ale sopku výslovně nezmiňují. ^[1]

Podle anglické Wikipedie se dnes tato zpráva považuje spíše za popis požáru než erupce a poslední doložená činnost spadá do pleistocénu. GVP ji vede jen jako nejistou erupci. Zbytky popelových kuželů v Bolsenském jezeře možná daly vzniknout legendě o pravěkém bohu ohně jménem Volta. ^{[2, 1]}

Co o něm dnes víme

Katalog GVP dnes Vulsini řadí mezi pleistocenní sopky, tedy sopky bez spolehlivě doložené erupce za posledních asi 12 000 let; zprávu z roku 104 př. n. l. vede jen jako nejistou. Italský úřad civilní ochrany považuje Vulsini podle anglické Wikipedie za vyhaslou sopku. ^{[1, 2]}

Fakta

Kaldera Bolsena

asi 16 km, vznik asi před 300 000 lety

Kaldera Latera

asi 8 × 11 km, vznik asi před 160 000 lety

Poslední velká erupce

asi před 166 000 lety (souvrství Pitigliano)

Slovníček

kaldera

velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem

pleistocén

starší oddíl čtvrtohor, asi před 2,6 milionu až 11 700 lety; období opakovaných dob ledových

plinijská erupce

velmi silná výbušná erupce s vysokým sloupem plynů, popela a pemzy, pojmenovaná podle Plinia mladšího, který popsal výbuch Vesuvu v roce 79

tuf

hornina vzniklá zpevněním sopečného popela a úlomků

struskový kužel

malá sopka nasypaná z kousků pórovité ztuhlé lávy (strusky) kolem jednoho průduchu

Zdroje

1. Vulsini, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Vulsini, Wikipedia
3. Vulsini (podle De Rita 1993), Michigan Technological University (zrcadlená stránka z roku 1996) (1996)

Text sestaven 2026-11-02, ověřen 2026-11-02.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.