Amiata

sopka (bez známé erupce za posledních ~12 000 let), Italy, European Volcanic Regions

Kde: Italy, European Volcanic Regions
Typ (GVP): Lava dome(s)
Nadmořská výška: 1 738 m
Poloha: 42,900°, 11,630°

Monte Amiata je vyhaslá sopka na jihu Toskánska, skupina lávových dómů s vrcholem ve výšce 1 738 m. Hlavní erupce proběhly asi před 300 000 lety, během velmi krátké doby. Teplo z hlubin je tu ale cítit dodnes: na jejích svazích stojí geotermální elektrárny a dlouho se tu těžila rtuťová ruda. ^{[1, 2, 4, 5]}

Jak vypadá

Amiata leží asi 20 km severozápadně od jezera Bolsena, v provinciích Grosseto a Siena. Je to komplex lávových dómů – kopců z husté lávy, která se nerozlila daleko, ale nakupila se kolem místa výstupu. Dómy a jejich lávové proudy vystoupily podél zlomů, které se táhnou krajinou ve směru východ-severovýchod – západ-jihozápad. ^{[1, 6]}

Největší z dómů je samotný vrchol Monte Amiata, zvaný La Vetta. Je složený z několika dómů a k východu z něj vybíhá lávový proud z trachytu. Spodní část komplexu tvoří mohutný proud husté lávy z trachydacitu, dlouhý 5 km a široký 4 km, který vychází zpod jižního úpatí dómu Corno de Bellaria. ^[1]

Hora je nejvyšším vrcholem Toskánských Antiapenin. V kraji se pěstují kaštany a těží dřevo, roste tu i buk a jedle; obce kolem hory leží ve výšce 600 až 800 m. ^{[6, 5]}

Erupce

Hlavní období sopečné činnosti proběhlo podle radiometrického datování asi před 300 000 lety. V holocénu, tedy za posledních asi 12 000 let, sopka nevybuchla, a katalog GVP ji proto vede mezi sopkami bez erupcí v této době. ^[1]

Jak dlouho sopka soptila, je podle odborníků stále předmětem sporů. Nové datování argon-argon z roku 2015 ukázalo, že dómy a mohutné lávové proudy vznikly asi před 301 000 až 294 000 lety – tak rychle za sebou, že stáří čtyř zkoumaných dómů nejde od sebe rozlišit. Jedna láva, Ermeta, je asi o 60 000 let mladší. ^[2]

Novější disertace z Pisy (2026) dospěla k ještě kratšímu intervalu: podle ní sopka soptila asi před 303 400 až 300 400 lety. Doba byla tak krátká, že z ní nelze sestavit jasné pořadí vrstev. ^[3]

Co o něm dnes víme

Amiata leží na pomezí dvou italských magmatických provincií, Toskánské a Římské. Disertace z roku 2026 zkoumala uzavřeniny tmavšího magmatu v horninách dómů – kousky čerstvého magmatu, které vnikly do staršího, chemicky vyvinutějšího magmatu v krbu. Tvoří 0,8 až 5,5 % odkryvů a vědci rozlišili šest jejich typů. ^[3]

Z minerálů v uzavřeninách autoři odhadli, že magma krystalizovalo za teplot zhruba od 855 °C do 1 188 °C. Podle modelování se uzavřeniny utvořily postupnou krystalizací, kontaminací cizím materiálem a promícháním tmavého a světlého magmatu. Srovnání naznačuje možnou příbuznost výchozích magmat Amiaty s magmaty nedaleké sopečné oblasti Vulsini a Radicofani. ^[3]

Teplo a rtuť

Na jihozápadním konci komplexu, u obce Bagnore, leží využívané geotermální pole. Tepelná činnost tu pokračuje dodnes, a to včetně ukládání rumělky, rudy rtuti, z horkých roztoků. ^[1]

První geotermální elektrárny na Amiatě vznikly v 60. letech 20. století. V roce 2020 je provozovala firma Enel Green Power: Bagnore 3 a 4 mezi Arcidossem a Santa Fiorou a Piancastagnaio 3, 4 a 5. Elektrárna Bagnore 4, otevřená v roce 2014, čerpá horkou tekutinu z hloubky asi 3 000 m. ^[4]

Elektrárny jsou mezi místními sporné. Mají filtry AMIS, které z jejich plynů odstraňují rtuť a sirovodík. Studie italské vědecké rady CNR z roku 2010 našla u mužů na Amiatě o 13 % vyšší úmrtnost než v jiných částech Toskánska; Enel tato data považuje za zastaralá. Obec Abbadia San Salvatore geotermální energii dlouhodobě odmítá (stav v roce 2020). ^[4]

Rumělka se tu podle anglické Wikipedie těžila od 70. let 19. století zhruba do roku 1980. ^[5]

Fakta

Doba činnosti: asi před 301 000–294 000 lety (dómy a hlavní lávové proudy)
Geotermální elektrárny: Bagnore 3, 4; Piancastagnaio 3, 4, 5 (Enel Green Power)
Těžba rumělky: 70. léta 19. stol. – asi 1980

Slovníček

lávový dóm: kopec z velmi husté lávy, která se nerozteče, ale nakupí se nad místem, kudy vystoupila
trachyt, trachydacit: světlejší sopečné horniny se středním až vyšším obsahem křemíku a bohaté na sodík a draslík; jejich láva je hustá a teče pomalu
holocén: současná geologická doba, posledních asi 11 700 let
radiometrické datování: určení stáří horniny podle rozpadu radioaktivních prvků v ní; u sopek se často používá metoda argon-argon
magmatická uzavřenina: kousek jiného magmatu uzavřený v hornině, svědek toho, že se v krbu míchala různá magmata
geotermální elektrárna: elektrárna, která vyrábí proud z páry nebo horké vody čerpané z hlubin Země
rumělka: červený nerost, sulfid rtuti; hlavní ruda, ze které se získává rtuť

Zdroje

Amiata, Smithsonian Global Volcanism Program
Laurenzi, M. A., Braschi, E., Casalini, M., Conticelli, S. a kol.: New 40Ar-39Ar dating and revision of the geochronology of the Monte Amiata Volcano, Central Italy. Italian Journal of Geosciences 134 (2015), 255–265, doi:10.3301/IJG.2015.11 (abstrakt), Italian Journal of Geosciences (2015)
Discovering the plumbing system of the Amiata volcano, Italy: a petrologic study of the mafic enclaves to understand the interaction dynamics between the refilling and host evolved magmas (doktorská disertace, Università di Pisa, 2026, školitel S. Tommasini; abstrakt), Università di Pisa (2026)
Liberti, S.: Energia ad alto rischio, Internazionale (2020)
Monte Amiata, Wikipedia
Monte Amiata, Wikipedie

Text sestaven 2026-11-02, ověřen 2026-11-02.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.