Yali

sopka (bez známé erupce za posledních ~12 000 let), Greece, European Volcanic Regions

Kde

Greece, European Volcanic Regions

Typ (GVP)

Lava dome(s)

Nadmořská výška

180 m

Poloha

36,667°, 27,122°

Yali (řecky Gyali, „sklo“) je malý ostrov ve tvaru srpku mezi ostrovy Kós a Nisyros v Egejském moři. Je to sopka z vulkanického skla obsidiánu a pemzy, mladší sopka soustavy Kós–Nisyros–Yali, která vznikla až po zhroucení kaldery na sousedním Nisyru. Poslední erupce jsou staré desítky tisíc let, ale podle některých nálezů možná mladší. ^{[1, 4, 2]}

Jak vypadá

Ostrov leží asi 10 km jižně od Kósu a 3,5 km severně od Nisyru, ke kterému administrativně patří. Táhne se od severoseverovýchodu k jihojihozápadu, je dlouhý asi 6 km a vysoký 180 m. Tvoří ho dvě části spojené úzkou šíjí z mladých útesových usazenin. ^{[1, 5, 4]}

Jihozápadní část je z vrstev pemzy (pórovité sopečné horniny lehké jako houba) silných asi 200 m. Severovýchodní část tvoří podobně mocné lávové proudy a dómy z ryolitového obsidiánu – černého sopečného skla. Pemza se tu těží ve velkém a v místech povrchové těžby je ostrov holý. ^{[1, 4]}

Jak vznikl

Yali leží v Helénském sopečném oblouku, řetězci sopek v jižním Egejském moři. Stojí uvnitř předpokládané podmořské kaldery (propadliny), která vznikla asi před 160 000 lety při obří erupci tufu Kos Plateau Tuff; její přesná poloha a velikost nejsou jisté. ^[1]

Podle konferenčního příspěvku badatelů ze švýcarské ETH Curych z roku 2025 se po posledním zhroucení kaldery na Nisyru asi před 58 000 lety do mělké magmatické zásobárny dostalo nové horké magma zespodu. Tím vznikl druhý magmatický krb, který pak živil mladší sopku Yali. ^[3]

Erupce

Datování zirkonů (odolných krystalů v hornině) metodou U-Th, zveřejněné v roce 2020, určilo stáří erupcí na ostrově Yali na asi 40 000 až 22 700 let. Yali tedy začal soptit až po dvou velkých erupcích na Nisyru, při nichž vznikla jeho kaldera (asi před 63 000 a 58 000 lety). ^[2]

Zdroje se v otázce nejmladší erupce rozcházejí. Podle GVP leží pemza na půdách s keramikou a obsidiánovými nástroji z mladší doby kamenné (neolitu, který anglická Wikipedie klade do let 10 000–4 500 př. n. l.). Všechna radiometrická stáří popela jsou ale podle GVP starší než 30 000 let. Z historické doby žádná erupce známa není. ^{[1, 4]}

Co o něm dnes víme

Studie z roku 2020 zjistila, že ve zdejší soustavě následují výbušné erupce po kratších přestávkách (asi 5 000 až 10 000 let), kdežto klidné výlevy lávy po delších. Autoři vysvětlují, že během delšího klidu se v magmatu nahromadí víc vody a to podporuje klidnější výlev. Podle nich byly Nisyros i Yali v době studie v období, kdy je příští erupce spíš klidná, ne výbušná. ^[2]

Historie

Ve starověku se ostrov jmenoval Istros. Lidé sem nejspíš začali sezónně přicházet na počátku 4. tisíciletí př. n. l.: pěstovali obilí, chovali zvířata, vyráběli keramiku a zpracovávali místní obsidián. Nálezy dvou tavicích kelímků se zbytky mědi patří ke vzácným dokladům nejstaršího zpracování kovů v Egejské oblasti. Na konci 4. tisíciletí př. n. l. byl ostrov opuštěn. ^[4]

Znovu se ostrov osídlil po řecké revoluci roku 1821. Podle sčítání žilo na ostrově v roce 2011 21 lidí, v roce 2021 jen 7. ^[4]

Fakta

Datované erupce

asi před 40 000 až 22 700 lety

Rozloha ostrova

asi 4,6 km²

Starověké jméno

Istros

Slovníček

obsidián

černé sopečné sklo, které vznikne, když láva bohatá na křemík ztuhne tak rychle, že nestačí vykrystalizovat

pemza

velmi pórovitá světlá sopečná hornina plná bublinek, tak lehká, že plave na vodě

ryolit

světlá sopečná hornina velmi bohatá na křemík; její magma je vazké a bývá výbušné

lávový dóm

kupa z husté, vazké lávy, která se nahromadí nad sopečným průduchem, místo aby daleko odtekla

kaldera

velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem

magmatický krb

zásobárna roztaveného magmatu pod sopkou, odkud magma vystupuje při erupcích

zirkon

drobný, velmi odolný minerál; podle rozpadu uranu a thoria v něm lze určit, kdy krystalizoval z magmatu

Zdroje

1. Yali, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Popa, R.-G., Guillong, M., Bachmann, O. a kol.: U-Th zircon dating reveals a correlation between eruptive styles and repose periods at the Nisyros-Yali volcanic area, Greece. Chemical Geology 555, 119830, doi:10.1016/j.chemgeo.2020.119830 (abstrakt), Chemical Geology (2020)
3. Winsemius, S., Popa, R.-G., Bachmann, O.: Rejuvenation of the Kos-Nisyros-Yali magmatic system after the caldera collapse events on Nisyros (abstrakt, IAVCEI 2025 Scientific Assembly), IAVCEI (2025)
4. Gyali, Wikipedia
5. Gyali, Wikipedie

Text sestaven 2026-11-02, ověřen 2026-11-02.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.