Karapinar Monogenetic Field

sopka (bez známé erupce za posledních ~12 000 let), Turkiye, European Volcanic Regions

Kde

Turkiye, European Volcanic Regions

Typ (GVP)

Volcanic field

Nadmořská výška

1 302 m

Poloha

37,641°, 33,590°

Karapınar je sopečné pole ve střední Anatolii v Turecku, mezi provinciemi Konya a Aksaray. Tvoří ho struskové kužely a maary – výbuchové krátery, z nichž nejznámější je jezero Meke s kuželem uprostřed. Naposledy tu soptilo v pleistocénu; ze země tu ale dosud unikají sopečné plyny. ^{[1, 2]}

Jak vypadá

Pole je nejjihozápadnější oblastí čtvrtohorních sopek ve střední Anatolii a leží jihozápadně od sopky Karacadağ. Podle soupisu z roku 2021 tu je 17 čedičových struskových kuželů, jedna andezitová lávová kopule, čtyři čedičové maary a tři další útvary. Maary a sousední kužely leží v řadě od jihozápadu k severovýchodu, téměř souběžně se zlomem Ecemiş. ^[1]

Turecká geologická služba MTA dělí pole na dvě části. V západní leží Karacadağ, jezero Meke a maar Acıgöl u města Karapınar, ve východní mezi obcemi Eğrikuyu, Zengen a Üçkuyu desítky struskových kuželů a maarů. ^[2]

Maary se vyvíjely ve třech krocích: nejdřív tufové prstence z úlomků lávy rychle ztuhlé ve vodě, pak maary a nakonec struskové kužely. Střídání odráželo, kolik vody bylo při erupcích v okolních jezerech. Kužel Meke Dağı na jihu pole patří k největším struskovým kuželům střední Anatolie. ^{[1, 4]}

Jezero Meke

Jezero Meke je symbolem celého pole: z maaru vyrůstá struskový kužel, takže shora připomíná tureckou amuletovou korálku proti uhranutí. Kužel je vysoký asi 50 m, jezero bylo kdysi hluboké až 12 m. ^{[2, 3]}

Jezero bylo vyhlášeno chráněným územím v roce 1989, přírodní památkou v roce 1998 a je chráněno i podle Ramsarské úmluvy o mokřadech. Přesto podle zpráv z července 2020 úplně vyschlo – po letech malých srážek, kvůli nevhodnému zavlažování polí a neregulovanému čerpání podzemní vody, která jezero napájela. ^[3]

Co o něm dnes víme

Struskové kužely byly datovány metodou Ar-Ar na asi 160 000 až 500 000 let (Reid a kol. 2017, podle Uslusar a kol. 2021). Katalog GVP proto řadí Karapınar mezi sopky bez erupce v posledních asi 12 000 letech. ^[1]

Sopečná činnost ale nezmizela úplně. Podle MTA unikají v oblasti Karapınaru sopečné plyny, hlavně u Nasuhpınarı a v maaru Acıgöl. ^[2]

Fakta

Útvary (soupis 2021)

17 struskových kuželů, 1 lávová kopule, 4 maary

Stáří struskových kuželů

asi 160 000–500 000 let

Jezero Meke

vyschlo v roce 2020

Únik sopečných plynů

Nasuhpınarı, maar Acıgöl

Slovníček

sopečné pole

území s mnoha malými sopkami, z nichž každá obvykle vybuchla jen jednou nebo několikrát

monogenetická sopka

sopka, která vznikla při jediné erupci nebo krátké sérii erupcí a pak už nesoptila

struskový kužel

malá sopka nasypaná z pórovitých úlomků lávy vyvržených při erupci

maar

plochý výbuchový kráter, který vznikne, když se magma setká s podzemní vodou; často v něm je jezero

tufový prstenec

nízký val kolem kráteru z jemných sopečných úlomků, vzniklý výbuchy magmatu ve styku s vodou

lávová kopule

hromada velmi husté lávy, která se vytlačí z průduchu a neteče daleko

pleistocén

starší část čtvrtohor, zhruba před 2,6 milionu až 11 700 lety

datování Ar-Ar

určení stáří horniny podle poměru izotopů argonu, které vznikají rozpadem radioaktivního draslíku

Zdroje

1. Karapinar Monogenetic Field, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Karapınar Volcanic Field, MTA – Generální ředitelství pro průzkum nerostných surovin Turecka (TURKVOLC)
3. Anatolia’s uniquely shaped lake dries up completely, Hürriyet Daily News (2020)
4. Karapinar, Wikipedie

Text sestaven 2026-11-02, ověřen 2026-11-02.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.