Zubair Group

sopka – Shield, Yemen, Eastern Africa Volcanic Regions

Kde

Yemen, Eastern Africa Volcanic Regions

Typ (GVP)

Shield

Nadmořská výška

191 m

Tektonické prostředí

Rift zone / Oceanic crust (< 15 km)

Poslední známá erupce

2013

Poloha

15,050°, 42,180°

Souostroví Zubair v jižní části Rudého moře patří Jemenu a tvoří ho vrcholky podmořské sopky na hranici mezi Arabskou deskou a africkým blokem Danakil. V letech 2011–2013 tu z moře vyrostly dva nové ostrovy, Sholan a Jadid – vzácná příležitost sledovat zrod ostrova z družic. ^{[1, 2]}

Jak vypadá

Ostrovy a skalky vystupují z mělké plošiny dlouhé asi 30 km a široké 10 km, nad kterou je moře mělčí než 100 m. Největší z nich, Jebel Zubair, je dlouhý asi 5 km a nejvyšší bod souostroví dosahuje 191 m. Ostrovy jsou neobydlené. ^{[2, 1, 3]}

Plošina i sopečné průduchy jsou podle GVP protažené ve směru severoseverozápad–jihojihovýchod, souběžně s riftem Rudého moře. Nízký hřbet ostrova Zubair tvoří drobné kužely nasypané podél sopečných trhlin. Na nejmladších ostrovech provázelo výbušnou činnost i vylévání čedičové lávy typu pahoehoe (s hladkým, provazovitým povrchem). ^{[1, 2]}

Jak vznikl

Rudé moře se pomalu rozevírá, protože se od sebe vzdalují Arabská, Núbijská a Somálská deska. V jižní části moře se podle měření GPS Arabská deska vzdaluje od takzvaného bloku Danakil asi o 6 mm za rok. Do vzniklých trhlin vystupuje magma a právě nad nimi leží souostroví Zubair. ^[2]

Podle studie z roku 2015 je Zubair spolu s ostrovem Jebel at Tair a souostrovím Hanish-Zukur jediným viditelným projevem činného vulkanismu v celém Rudém moři. Velikostí, tvarem i zemětřeseními se podobá riftovým oblastem na souši, například v Afaru nebo na Islandu. ^[2]

Erupce

Starší zprávy mluví o výbušné činnosti na ostrově Saddle v 19. století (1824, možná i 1846). Další erupci ohlásili až 18. prosince 2011 jemenští rybáři – mezi ostrovy Haycock a Rugged. ^{[1, 2]}

Erupce trvala 25 dní a skončila 12. ledna 2012. Byla surtseyského typu: magma se potkávalo s mořskou vodou a prudce se tříštilo na popel a páru. Vznikl ostrov Sholan, dlouhý asi 770 m a široký 520 m. Vítr a mořské proudy ho ale rychle obrušovaly – do února 2014 přišel asi o 30 % plochy. ^[2]

28. září 2013 začala asi 8 km jihovýchodně druhá podmořská erupce, mezi ostrovy Saddle a Saba. Trvala 54 dní, do 20. listopadu 2013, a vytvořila kruhový ostrov Jadid o průměru asi 900 m. Podle radarových družic dosahoval v březnu 2014 výšky asi 186 m, zatímco Sholan v srpnu 2012 asi 94 m. ^{[2, 1]}

Co o něm dnes víme

Vědci z univerzity KAUST v Saúdské Arábii vyhodnotili obě erupce pomocí optických a radarových družicových snímků (metoda InSAR měří i centimetrové pohyby země). Zjistili, že erupce napájely dvě magmatické žíly – svislé trhliny vyplněné magmatem – dlouhé asi 10 a 12 km a silné kolem 1 až 1,5 m, tedy mnohem delší, než by naznačovaly malé ostrovy. ^[2]

Erupce provázely pohyby země i na sousedních ostrovech: na ostrově Center Peak se mezi erupcemi posunuly zlomy až o víc než 60 cm, možná při roji zemětřesení v prosinci 2012. Za zhruba 20 let před vydáním studie (2015) tu proběhlo nejméně šest zemětřesných rojů. Autoři z toho usuzují, že jižní část Rudého moře je činná hranice desek, a nedávnou činnost vysvětlují možnou riftovou epizodou – sérií vniknutí magmatu během několika let. ^[2]

Fakta

Nové ostrovy

Sholan (2011–2012), Jadid (2013)

Rozpínání

asi 6 mm za rok

Výška ostrova Jadid

asi 186 m (březen 2014)

Slovníček

rift

pásmo, kde se zemská kůra roztahuje a trhá, protože se od sebe vzdalují dvě desky; vystupuje do něj magma

pahoehoe

havajský název pro řídkou čedičovou lávu, která tuhne s hladkým nebo provazovitým povrchem

surtseyská erupce

erupce v mělkém moři, při níž se magma setkává s vodou a výbuchy ho tříští na popel; pojmenovaná podle islandského ostrova Surtsey

magmatická žíla

svislá trhlina v horninách vyplněná magmatem, které jí proniká z hloubky k povrchu nebo do stran

InSAR

družicová radarová metoda, která ze dvou snímků téhož místa změří, o kolik se povrch mezitím zvedl nebo posunul

zemětřesný roj

série mnoha menších zemětřesení bez jednoho výrazně nejsilnějšího otřesu, typická při pohybu magmatu

Zdroje

1. Zubair Group, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Xu, W., Ruch, J., Jónsson, S.: Birth of two volcanic islands in the southern Red Sea. Nature Communications 6 (2015), 7104, doi:10.1038/ncomms8104, Nature Communications (2015)
3. Zubair Group, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-04, ověřen 2026-11-04.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.