Boset

sopka – Stratovolcano(es), Ethiopia, Eastern Africa Volcanic Regions

Kde: Ethiopia, Eastern Africa Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano(es)
Nadmořská výška: 2 447 m
Tektonické prostředí: Rift zone / Continental crust (> 25 km)
Poloha: 8,558°, 39,475°

Boset je sopečný komplex dvou sopek, Gudda (Velký Boset) a Bericha (Malý Boset), asi 100 km jihovýchodně od Addis Abeby v Etiopské příkopové propadlině. Patří k největším sopkám severní části této propadliny a soptí s přestávkami asi 120 000 let. Poslední lávový proud vytekl z trhliny nejspíš mezi lety 1812 a 1919. ^{[1, 5, 2, 3]}

Jak vypadá

Komplex zabírá asi 17 × 20 km. Jihozápadní část tvoří sopka Gudda, severovýchodní Bericha. Na úbočích a dál na severovýchod u Kone jsou na družicových snímcích vidět tmavé, mladší lávové proudy. ^[1]

Obě sopky spojují trhliny, ze kterých vytékala čedičová láva. Další trhliny běží souběžně s propadlinou a vylily se z nich rozsáhlé proudy pantelleritové lávy. Na obou sopkách jsou velmi mladé proudy obsidiánu – černého sopečného skla. ^[1]

Jak vznikl

Na sopce Gudda nejprve soptily čedičové až trachytové lávy, pak přišly výlevné i výbušné erupce ryolitu a vznikla kaldera. Zbytek jejího okraje je vidět na severozápadním svahu, jinde ji pohřbily pozdější obsidiánové lávové kopule a proudy. ^{[1, 5]}

Studie z roku 2018 rozdělila vývoj komplexu do čtyř stádií: výlevy na dno propadliny, vznik sopky Gudda ve dvou cyklech oddělených vznikem kaldery, vznik sopky Bericha a nakonec občasné erupce z trhlin. Datování metodou 40Ar/39Ar ukázalo činnost od doby asi před 120 000 lety do současnosti. ^[2]

Erupce

Podle studie z roku 2018 se malé erupce čedičové lávy opakují zhruba každých 10 000 let, méně časté, ale objemnější erupce lávy bohaté na křemík asi každých 100 000 let. Ty jsou na Guddě častější (2 až 5 za 1 000 let) než na Berichě (1 až 2). Za posledních asi 30 000 let mohly erupce z trhlin tuto činnost znovu oživit – lávy a pyroklastické uloženiny bohaté na křemík jsou doloženy z posledních asi 16 000 let. ^[2]

Nejmladší proud z trhliny datovala studie z roku 2023 podle uhlíků pod lávou nejspíš do let 1812 až 1919. Odhad podle mocnosti půdy na lávě dává roky 1765 až 1815, což zhruba souhlasí. Starší datování 40Ar/39Ar dávalo 13 000 ± 8 300 let; rozdíl autoři přičítají mimo jiné tomu, že metody mají u tak mladých vzorků různou rozlišovací schopnost. Katalog GVP zatím žádnou datovanou erupci Bosetu neuvádí. ^{[3, 1]}

Podobně mladé erupce jsou známé i ze sousedních úseků propadliny: Kone (kolem roku 1810) a Fentale (asi 1770 až 1808). Autoři soudí, že každý úsek měl vlastní epizodu roztahování, ale tyto epizody se nahloučily v čase. ^[3]

Co o něm dnes víme

Studie z roku 2026 našla popel nejméně tří výbušných erupcí Bosetu v 400 až 4 500 let starých usazeninách jezera Babogaya v sopečném poli Bishoftu. Poprvé tak získala absolutní stáří nedávných výbušných erupcí Bosetu. ^[4]

Nebezpečí

V okruhu asi 100 km od Bosetu žijí asi 4 miliony lidí, přesto je jeho historie erupcí známá jen málo. Mladé lávy a plyny unikající podél zlomů (fumaroly) podle autorů ukazují, že sopka může být stále činná. ^[2]

Fakta

Sopky komplexu: Gudda (Velký Boset), Bericha (Malý Boset)
Začátek činnosti: asi před 120 000 lety
Poslední lávový proud: nejspíš 1812–1919
Lidé do 100 km: asi 4 miliony

Slovníček

příkopová propadlina (rift): místo, kde se zemská kůra roztahuje a mezi zlomy klesá dolů pruh krajiny
kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
pantellerit: ryolit bohatý na sodík a železo, typický pro sopky v riftech; jméno má podle italského ostrova Pantelleria
obsidián: černé sopečné sklo, které vznikne rychlým utuhnutím lávy bohaté na křemík
ryolit, trachyt: sopečné horniny s vysokým obsahem křemíku (ryolit ho má nejvíc, trachyt o něco méně a hodně sodíku a draslíku); jejich láva je hustá
datování 40Ar/39Ar: určení stáří horniny podle rozpadu radioaktivního draslíku na argon
fumarola: otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára

Zdroje

Boset, Smithsonian Global Volcanism Program
Siegburg, M., Gernon, T. M., Bull, J. M., Keir, D., Barfod, D. N., Taylor, R. N., Abebe, B., Ayele, A.: Geological evolution of the Boset-Bericha Volcanic Complex, Main Ethiopian Rift: 40Ar/39Ar evidence for episodic Pleistocene to Holocene volcanism. Journal of Volcanology and Geothermal Research 351 (2018), 115–133, doi:10.1016/j.jvolgeores.2017.12.014 (abstrakt), Journal of Volcanology and Geothermal Research (2018)
Siegburg, M., Gernon, T. M., Keir, D., Bull, J. M., Taylor, R. N., Watts, E. J., Greenfield, T., Gebru, E. F.: Temporal clustering of fissural eruption across multiple segments within the Ethiopian Rift. Frontiers in Earth Science 11 (2023), 1169635, doi:10.3389/feart.2023.1169635, Frontiers in Earth Science (2023)
Wilkinson-Rowe, E., Lane, C. S., Martin-Jones, C. a kol.: Refining Late Holocene explosive eruption histories of the Main Ethiopian Rift with lake sediment tephra records. Quaternary Science Reviews 371 (2026), 109685, doi:10.1016/j.quascirev.2025.109685 (abstrakt), Quaternary Science Reviews (2026)
Boset-Beriča, Wikipedie

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.