Butajiri-Silti Field

sopka – Volcanic field, Ethiopia, Eastern Africa Volcanic Regions

Kde: Ethiopia, Eastern Africa Volcanic Regions
Typ (GVP): Volcanic field
Nadmořská výška: 2 281 m
Tektonické prostředí: Rift zone / Continental crust (> 25 km)
Poloha: 8,050°, 38,350°

Butajiri-Silti je sopečné pole na západním okraji Etiopského riftu ve střední Etiopii. Na pásu dlouhém asi 80 km stojí velká skupina struskových kuželů, maary a lávové proudy z čediče. Některé proudy vypadají velmi mladě, ale žádná erupce tu zaznamenána není. ^{[1, 3]}

Jak vypadá

Pole se táhne od severovýchodu k jihozápadu. Tvoří ho skupina čedičových struskových kuželů (kopců nasypaných z kousků vychrlené lávy), maarů a lávových proudů. Podle GVP je tu nejméně 13 maarů, z nichž mnohé vyplňují jezera. ^{[1, 3]}

Na jižním konci pole leží maar Ara-Shetan široký asi 1 km, zaplněný jezerem. Maary prorazily starší ryolitové lávy a tufy z pleistocénu (starších čtvrtohor). Podle GVP vznikaly ve stejné době jako mladší struskové kužely. ^[1]

Jak vznikl

Sopky stojí podél zlomové zóny Silti–Debre Zeyt, pásu krátkých, hustě vedle sebe ležících zlomů na dně Hlavního etiopského riftu, blízko jeho západního okraje. Rift je místo, kde se africká pevnina pomalu roztahuje a praská. Kužely a lávové proudy tu tvoří řetěz, který sleduje tuto zónu. ^[2]

Podle starších datování, která shrnuje práce z roku 2023, jsou čedičové lávy, struska i usazeniny z výbuchů vody a magmatu mladší než asi 1,6 milionu let. Starší ignimbrity v okolí pocházejí z pliocénu, asi před 4,2–3 miliony let. ^[2]

Co o něm dnes víme

Etiopští geologové v roce 2023 rozebrali chemické složení zdejších čedičů. Podle nich vznikly částečným roztavením jen malého podílu (asi 1,5–3 %) horniny pláště a cestou k povrchu se téměř nemísily s horninami kůry. Za nejpravděpodobnější považují, že se tu potkaly taveniny z plášťového chocholu a z pláště pod africkou pevninou. ^[2]

Kdy tu vybuchlo naposledy, není známo. GVP odkazuje na geologa Di Paolu, který v roce 1972 považoval některé lávové proudy u struskových kuželů za velmi mladé. ^[1]

Fakta

Délka pole: asi 80 km
Maary: nejméně 13, mnohé s jezerem
Zlomová zóna: Silti–Debre Zeyt

Slovníček

struskový kužel: menší sopečný kopec nasypaný z kousků lávy (strusky), které vyletují z jícnu a chladnou ve vzduchu
maar: plochý sopečný kráter, který vznikne prudkým výbuchem, když se magma setká s podzemní vodou; často ho později zaplní jezero
rift: pásmo, kde se zemská kůra roztahuje a propadá; může z něj časem vzniknout nový oceán
ryolit, tuf: ryolit je světlá sopečná hornina bohatá na křemík; tuf je hornina ze zpevněného sopečného popela
ignimbrit: hornina z usazenin žhavého proudu popela a pemzy, který se při výbušné erupci valí po zemi
plášťový chochol: sloupec horkého materiálu, který stoupá z hlubokého zemského pláště a nad nímž vznikají sopky

Zdroje

Butajiri-Silti Field, Smithsonian Global Volcanism Program
Nigussie, A. M., Ayalew, D., Yirgu, G.: Petrogenesis of Butajira-Kibet Quaternary basaltic rocks; Central Main Ethiopian Rift. Geochemical Journal 57(3) (2023), 100–117, doi:10.2343/geochemj.GJ23009, Geochemical Journal (2023)
Butadžiri-Silti, Wikipedie

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.