Emuruangogolak

sopka – Shield, Kenya, Eastern Africa Volcanic Regions

Kde

Kenya, Eastern Africa Volcanic Regions

Typ (GVP)

Shield

Nadmořská výška

1 285 m

Tektonické prostředí

Rift zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

1910

Poloha

1,500°, 36,330°

Emuruangogolak je široká štítová sopka na severu Keni. Leží v úzkém místě Gregoryho příkopové propadliny, části Východoafrického riftu, a zabírá téměř celou jeho šířku. Naposledy z ní asi na začátku 20. století vytekl proud trachytové lávy a v kaldeře na vrcholu dodnes vystupuje pára. ^{[1, 4]}

Jak vypadá

Vrchol sopky tvoří kaldera, propadlina asi 5 × 3,5 km, která vznikla zhruba před 38 000 lety. Na jejím severním okraji stojí lávový kužel Emuruepoli. Podle katalogu GVP měří sopka 1 285 m, studie z roku 1998 uvádí pro vrchol kuželu Emuruepoli 1 328 m, tedy asi 1 000 m nad dnem příkopu. ^{[1, 2]}

Sopku protínají zlomy souběžné s osou příkopu. Na nich vyrostly zachovalé sopečné kužely. Po dně příkopu se od úpatí sopky táhne řetěz maarů, kráterů po výbuších vyplněných jezírky. ^{[1, 4]}

Na trhlinách uvnitř kaldery a na dolních severozápadních svazích dodnes unikají horké plyny a pára z fumarol a země je tu místy teplá. ^[1]

Jak vznikl

Sopka vznikla v keňské části Východoafrického riftu, kde se zemská kůra pomalu roztahuje a praská. Řady trhlin, struskových kuželů a otevřených puklin podle geologů ukazují, že se kůra pod sopkou rozevírá, když do ní těsně pod povrch pronikají žíly magmatu. ^{[1, 2]}

Sopka je složená hlavně z trachytu, světlejší lávy bohaté na sodík a draslík, a menšího množství čediče – v poměru zhruba 10 : 1. Starší štít podobné velikosti jako dnešní sopka vznikl zhruba před 900 000 až 500 000 lety; pak sopka na dlouho utichla. Kaldera se podle geologů propadla krátce po výbušných erupcích před asi 38 000 lety, kdy zároveň vytékala trachytová láva vysoko na svazích. ^[2]

Erupce

Po vzniku kaldery vytékaly trachytové i čedičové lávy uvnitř kaldery i na severních a jižních svazích. Na severu se čedičová láva dostala do styku s někdejším jezerem Suguta, jehož břehy jsou staré asi 10 000 let. ^{[1, 2]}

Žádná erupce tu není doložena přímým pozorováním. Mladé proudy byly datovány podle změn zemského magnetického pole zachycených v ztuhlé lávě a radiouhlíkem. Několik čedičových proudů je asi 700–900 let starých. Poslední byl trachytový proud na jižním okraji kaldery: GVP ho klade zhruba na začátek 20. století (rok 1910 s nejistotou ±50 let), studie z roku 1998 uvádí „asi 1900“. ^{[1, 2]}

Co o něm dnes víme

Britští geologové v roce 1998 zkoumali stáří a složení mladých lav pomocí izotopů uranu a thoria. Trachyty vyšly 14 000 až 40 000 let staré a ukázalo se, že magma se v zásobníku před erupcí zdrželo jen krátce. Za posledních zhruba 38 000 let sopka chrlila izotopově velmi různorodá magmata z průduchů blízko sebe kolem vrcholu; autoři ji proto popisují jako „otevřený systém“, v němž téměř současně vybuchovala vzájemně nepříbuzná magmata. ^[2]

Družicová radarová měření z let 2003–2010 (disertace z Bristolské univerzity, 2015) nezachytila žádné zvedání ani poklesy terénu; metoda by odhalila pohyby od asi 0,37 cm za rok. ^[3]

Fakta

Stáří kaldery

asi 38 000 let

Poměr trachyt : čedič

asi 10 : 1

Poslední láva

trachytový proud kolem roku 1900–1910

Slovníček

štítová sopka

široká sopka s mírnými svahy, kterou postavily hlavně lávové proudy

rift (příkopová propadlina)

místo, kde se zemská kůra roztahuje a mezi zlomy se propadá dlouhé údolí

kaldera

velká propadlina na vrcholu sopky, vzniklá zhroucením nad vyprázdněným magmatickým zásobníkem

trachyt

světlejší sopečná hornina bohatá na sodík a draslík

maar

plochý kráter po výbuchu, kdy se magma setkalo s vodou; často ho vyplní jezero

struskový kužel

malý kopec ze sopečné strusky a kamínků nahromaděných kolem průduchu

fumarola

otvor nebo trhlina, kudy ze sopky unikají horké plyny a pára

Zdroje

1. Emuruangogolak, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Black, S., Macdonald, R., Barreiro, B. A., Dunkley, P. N., Smith, M.: Open system alkaline magmatism in northern Kenya: evidence from U-series disequilibria and radiogenic isotopes. Contributions to Mineralogy and Petrology 131 (1998), 364–378, Contributions to Mineralogy and Petrology (1998)
3. COMET Volcano Portal: Emuruangogolak (222051) – přehled studií deformací, COMET (NERC)
4. Emuruangogolak, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-04, ověřen 2026-11-04.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.