Harúdž (Haruj)

sopka (bez známé erupce za posledních ~12 000 let), Libya, Northern Africa Volcanic Regions

Kde

Libya, Northern Africa Volcanic Regions

Typ (GVP)

Volcanic field

Nadmořská výška

1 200 m

Poloha

27,250°, 17,500°

Harúdž (arabsky Al-Harúdž al-Aswad) je obrovské sopečné pole uprostřed libyjské Sahary. Na ploše asi 42 000–45 000 km² tu stojí zhruba 150 sopek a černé čedičové lávové proudy. Sopečná činnost tu začala asi před 6 miliony let; zda vybuchovaly i v posledních tisíciletích, se zdroje neshodují. ^{[1, 5, 4, 3]}

Jak vypadá

Pole tvoří převážně čedičové lávové proudy a struskové kužely, k tomu výbuchové krátery a asi 30 malých štítových sopek vysokých 100 až 400 m. Většina lávy vytekla z dlouhých puklin, menší část ze samotných sopek. ^{[1, 4]}

Láva tu byla převážně řídká a vylévala se bez prudkých výbuchů, podobně jako při erupcích na Havaji. Na snímcích z družice Landsat 8 jsou mezi černými proudy vidět světlé skvrny – prohlubně zanesené jemným pískem. Ostrůvkům starší krajiny, které mladší láva obtekla, ale nezalila, se tu říká balta. ^[3]

Podle studie z roku 2017 se pole dělí na dvě soustavy: severní Al-Harúdž al-Aswad („černá hora“) na ploše 34 200 km² a jižní Al-Harúdž al-Abyad („bílá hora“) na 7 850 km². Autoři v nich napočítali asi 432 jednorázových (monogenetických) sopek – struskových kuželů, štítových sopek a maarů. ^{[2, 4]}

Jak vznikl

Sopky Harúdže vyrostly na jihovýchodním pokračování příkopové propadliny Hon, blízko místa, kde se kříží dvě starší vyklenutí zemské kůry. Vědci proto jeho vznik spojují se starými zlomy a liniemi v zemské kůře. ^{[1, 5]}

Rostoucí sopečné pole kdysi přehradilo staré řeky. Jihozápadně od něj tak vznikla uzavřená pánev s jezerem Megafezzan. ^{[5, 4]}

Co o něm dnes víme

Stáří hornin naměřené metodou K-Ar se pohybuje od asi 6 do 0,4 milionu let. Lávové proudy na severní straně pole pokládal už v roce 1968 geolog Klitzsch za holocenní, tedy mladší než asi 11 700 let. Anglická Wikipedie s odkazem na studii z roku 2017 uvádí, že nejmladší proudy jsou staré asi 2 310 ± 810 let; katalog GVP ale Harúdž vede mezi sopkami bez doložené erupce v holocénu. ^{[1, 4]}

Studie z roku 2017 změřila 55 štítových sopek. Průměrně mají v základně průměr asi 4,5 km a výšku 63 m. Vznikaly od pozdních třetihor nejméně do konce pleistocénu a některé mohly být činné ještě v holocénu. Starší a větší štítové sopky leží spíš na okrajích obou soustav, mladší a menší blíž středu. ^[2]

Podle rozložení sopek autoři soudí, že pod každou soustavou leží v hloubce protáhlý zásobník magmatu – pod severní asi 210 × 119 km, pod jižní asi 108 × 74 km. Výpočty napětí v kůře naznačují, proč magma v pozdních třetihorách pronikalo k povrchu hlavně na okrajích těchto zásobníků. ^[2]

Fakta

Počet sopek

asi 150 (GVP), podle studie z roku 2017 asi 432 monogenetických

Štítové sopky

asi 30, vysoké 100–400 m

Počátek činnosti

asi před 6 miliony let

Jezero vzniklé přehrazením

Megafezzan

Slovníček

sopečné pole

území s mnoha malými sopkami, z nichž každá obvykle vybuchla jen jednou nebo několikrát

monogenetická sopka

sopka, která vznikla při jediné erupci nebo krátké sérii erupcí a pak už nesoptila

čedič

tmavá sopečná hornina z řídké lávy chudší na křemík

struskový kužel

malá sopka nasypaná z pórovitých úlomků lávy vyvržených při erupci

štítová sopka

plochá sopka s mírnými svahy, navršená z proudů řídké lávy

maar

plochý výbuchový kráter, který vznikne, když se magma setká s podzemní vodou

příkopová propadlina

pruh zemské kůry poklesnutý mezi dvěma zlomy

holocén

nejmladší období dějin Země, posledních asi 11 700 let

pleistocén

starší část čtvrtohor, zhruba před 2,6 milionu až 11 700 lety

datování K-Ar

určení stáří horniny podle rozpadu radioaktivního draslíku na argon

Zdroje

1. Haruj, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Elshaafi, A., Gudmundsson, A.: Distribution and size of lava shields on the Al Haruj al Aswad and the Al Haruj al Abyad Volcanic Systems, Central Libya. Journal of Volcanology and Geothermal Research 338 (2017), 46–62, doi:10.1016/j.jvolgeores.2017.03.012 (abstrakt), Journal of Volcanology and Geothermal Research (2017)
3. Haruj Volcanic Field, NASA Earth Observatory (2016)
4. Haruj, Wikipedia
5. Harúdž, Wikipedie

Text sestaven 2026-11-02, ověřen 2026-11-02.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.