Voon, Tarso

sopka – Stratovolcano, Chad, Northern Africa Volcanic Regions

Kde: Chad, Northern Africa Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 3 100 m
Tektonické prostředí: Intraplate / Continental crust (> 25 km)
Poloha: 20,920°, 17,280°

Tarso Voon je velká sopka ve středozápadní části pohoří Tibesti v Čadu, jejíž široký vrchol uťala mělká kaldera 14 × 18 km. U ní leží Soborom, největší pole solfatar v Tibesti s horkými prameny, bahenními kotlíky a fumarolami. Družicová měření z let 2017–2021 ukázala, že se tu povrch pomalu propadá – podle autorů studie možná proto, že magma v hloubce dlouhodobě chladne. ^{[1, 2]}

Jak vypadá

Sopka vyrostla na podloží z prekambrických břidlic a dosahuje výšky kolem 3 100 m. Její vrchol uťala mělká kaldera široká 14 × 18 km. Do vzdálenosti 15–35 km kolem ní leží ignimbrity – horniny z usazených žhavých mračen sopečného popela a plynů. ^[1]

Z průduchů u okraje kaldery stékaly čedičové lávové proudy, které GVP popisuje jako mladě vypadající a čtvrtohorní. Pokrývají půlkruh od severovýchodu proti směru hodinových ručiček. Další proudy vychrlila Ehi Mousgau, zhruba 3 100 m vysoký stratovulkán na severozápadě. ^[1]

Na snímku z raketoplánu z roku 1984 v katalogu GVP je kaldera vidět jako velký kruh; vpravo dole je starší pleistocenní kaldera Tarso Yéga. ^[1]

Horké prameny Soborom

Podle GVP leží pole Soborom asi 5 km západně od okraje kaldery, v oblasti, kterou zvedla sopečná a tektonická činnost. Je to největší pole solfatar (míst, kde unikají sirné plyny) v Tibesti: jsou tu fumaroly, bublající bahenní kotlíky a vroucí voda. Místní obyvatelé Tibesti sem chodí kvůli léčivým účinkům. ^[1]

Anglická Wikipedie podle německého výzkumu z roku 1972 (Jäkel a kol.) uvádí, že průduchy leží ve výšce 2 400–2 510 m ve třech skupinách a mají teplotu 30–80 °C. Voda je kyselá a páchne po sirovodíku, vytéká jí jen pár litrů za minutu a bahenní sopky dorůstají 1–2 m. ^[3]

Plyny jsou podle stejného zdroje tak agresivní, že během několika týdnů rozleptají plech a horninu promění v měkkou kaši. Kolem průduchů se usazuje síra, často v útvarech podobných květům. Název Soborom znamená v jazyce tedaga „vroucí voda“; původně patřil nejteplejšímu prameni a přenesl se na celé pole. ^[3]

Co o něm dnes víme

V roce 2026 vyšla v časopise Bulletin of Volcanology první družicová studie pohybů povrchu celého Tibesti (Mohammadnia a kol.). Autoři použili radarová měření družic Sentinel-1 z let 2017–2021 (metoda InSAR). Většina z osmi hlavních sopečných center se nehýbe. ^[2]

Pole Soborom, které studie umisťuje na severovýchodní úbočí kaldery Voon, ale klesá asi o 8,5 mm za rok – rychleji než druhé klesající místo, komplex Toussidé–Yirrigué (asi 2,2 mm za rok). Podle modelu souvisí pokles se zdrojem v hloubce asi 4,9 km. ^[2]

Autoři to vysvětlují tím, že tělesa magmatu uložená ve střední části zemské kůry možná dlouhodobě chladnou a krystalizují. Považují to za první geodetický (měřením pohybů povrchu získaný) doklad, že pod sopkami Tibesti dodnes probíhají magmatické procesy. ^[2]

Fakta

Vrcholová kaldera: 14 × 18 km
Pokles u Soboromu: asi 8,5 mm za rok (2017–2021)
Teplota pramenů Soborom: 30–80 °C (měření z doby před rokem 1972)

Slovníček

kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
ignimbrit: hornina z usazeného pyroklastického proudu – žhavé laviny popela, pemzy a plynů
stratovulkán: kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a vyvrženého materiálu
solfatara: místo, kde z půdy unikají horké sopečné plyny bohaté na síru
fumarola: otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
InSAR: porovnávání radarových snímků z družic, které odhalí pohyb zemského povrchu o milimetry
prekambrium: nejstarší období dějin Země, skončilo asi před 540 miliony let

Zdroje

Voon, Tarso, Smithsonian Global Volcanism Program
Mohammadnia, M., Boulesteix, T., Webb, A. A. G., González, P. J.: Satellite surface deformation survey reveals evidence for active magmatic processes at the Tibesti (Africa) continental intraplate volcanoes. Bulletin of Volcanology 88 (2026), 37, doi:10.1007/s00445-026-01954-0 (abstrakt), Bulletin of Volcanology (2026)
Soborom Hot Springs, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-02, ověřen 2026-11-02.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.