Koussi, Emi

sopka – Shield(pyroclastic), Chad, Northern Africa Volcanic Regions

Kde: Chad, Northern Africa Volcanic Regions
Typ (GVP): Shield(pyroclastic)
Nadmořská výška: 3 415 m
Tektonické prostředí: Intraplate / Continental crust (> 25 km)
Poloha: 19,800°, 18,530°

Emi Koussi je obrovská plochá sopka na jihovýchodním konci pohoří Tibesti v Čadu a nejvyšší hora celé Sahary. Její vrchol uťaly dvě do sebe zapadající kaldery, v nichž jsou krátery, lávové dómy a mladé sopečné kužely. Žádná erupce z historické doby není známa, ale na úpatí dosud vyvěrají teplé prameny. ^{[1, 2, 6]}

Jak vypadá

Sopka je štítová – široká, s mírnými svahy. Podle GVP zabírá masiv 60 × 80 km, podle NASA měří kužel napříč asi 65–70 km. Nad okolními pískovcovými pláněmi se zvedá o více než 2 km. ^{[1, 3, 2]}

GVP i NASA uvádějí výšku 3 415 m; tento bod leží na jižním okraji vrcholové kaldery. Anglická Wikipedie dává nejvyššímu bodu 3 447 m. Podle všech zdrojů jde o nejvyšší horu Sahary. ^{[1, 2, 6]}

Vrchol tvoří dvě do sebe vložené kaldery o celkové velikosti asi 12 × 15 km. Na jihovýchodě dna druhé z nich je menší kaldera Era Kohor (Trou au Natron du Koussi), široká 2–3 km a hluboká asi 350 m. Nápadné je i bílé solné dno malého vyschlého jezírka v kaldeře, které leží asi 745 m pod vrcholem. ^{[1, 2]}

Od kaldery se rozbíhají suchá koryta. Geologové soudí, že je za tisíce let vyhloubila voda, přestože tu dnes skoro neprší. Na severním svahu vede řada malých kuželů k sousední sopce Tarso Ahon a sníženinu mezi oběma horami vyplňují kaňony hluboké 600 m (na západ) a 250 m (na východ). ^[2]

Jak sopka rostla

Sopka stojí na podloží z druhohorních (křídových) a prvohorních pískovců. Převládá v ní trachyt, hustá láva se středním obsahem křemíku. Svahy pokrývají vrstvy pyroklastik – úlomků vyvržených při výbuších. ^{[1, 6]}

Podle petrologické studie Gourgauda a Vincenta (2004), jak ji shrnuje anglická Wikipedie, vznikala sopka ve třech obdobích zhruba před 2,4 až 1,3 milionu let. Každé z nich provázel vznik kaldery a po celou dobu se k tomu vylévala i čedičová láva. ^[6]

Nejmladší činnost v kalderách vytvořila tři maary a mnoho čedičových sypaných kuželů, z nichž stékaly lávové proudy uvnitř kalder i po vnějších svazích. Některé proudy GVP označuje za mladé. Datovaná erupce z posledních tisíciletí ale v katalogu GVP chybí. ^[1]

Sopka není zcela klidná: na jižním svahu leží termální oblast Yi-Yerra. Podle anglické Wikipedie mají tamní prameny teplotu kolem 37 °C. ^{[1, 6]}

Co o něm dnes víme

Emi Koussi slouží vědcům jako pozemský protějšek marťanské sopky Elysium Mons. Podle NASA je hlavní rozdíl v tom, že sopky na Zemi rozbrázdila tekoucí voda. Větší kanály, kudy se láva přelila přes okraj kráteru, mají ale sopky na obou planetách. ^[3]

V kaldeře Era Kohor bylo kdysi hluboké jezero. Studie z roku 2025 (Hoelzmann a kol., Nature Communications) spojila rozbor jezerních usazenin s klimatickými modely. Vyšlo jí, že ve středním holocénu pršelo na Tibesti nejméně desetkrát víc než na okolních pláních. ^[4]

Vlhký vzduch podle autorů nepřinášel západoafrický monzun, ale severovýchodní větry od Středozemního moře, které se o hory zvedaly a vypršely se. To podle nich může vysvětlit, proč hladina v Era Kohor na závětrné jihovýchodní straně pohoří stála jinak než v kaldeře Trou au Natron na severozápadě. ^[4]

Anglická Wikipedie podle této studie uvádí, že jezero v Era Kohor mělo plochu asi 4,1 km², hloubku 130 m a existovalo až do doby před 5 400 lety. ^[6]

Družicová radarová měření z let 2017–2021 (studie Mohammadnia a kol., 2026) v kaldeře Era Kohor ukázala zdánlivé zvedání povrchu. Autoři ho ale nepřipisují magmatu: jde podle nich o klam způsobený vlhkostí na solném povrchu. ^[5]

Sopku pravidelně fotografují astronauti z Mezinárodní vesmírné stanice, například v listopadu 2002 a v prosinci 2024. Snímky ukazují vrstvy lávy ve stěnách kaldery i bílé solné dno kráteru. ^{[3, 2]}

Fakta

Nejvyšší hora: Sahary (3 415 m podle GVP a NASA)
Vrcholové kaldery: dvě do sebe vložené, asi 12 × 15 km
Kaldera Era Kohor: 2–3 km široká, asi 350 m hluboká
Stáří hlavní stavby: asi 2,4–1,3 milionu let
Marťanský protějšek: Elysium Mons

Slovníček

štítová sopka: široká sopka s mírnými svahy; tady ji z velké části tvoří vrstvy vyvržených úlomků
kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
trachyt: sopečná hornina bohatá na sodík a draslík se středním obsahem křemíku; její láva je hustá
pyroklastika: úlomky horniny, popel a pemza vyvržené při výbušné erupci
maar: plochý kráter po výbuchu, kdy magma narazí na podzemní vodu
sypaný kužel: malá sopka nasypaná z kousků vyvržené lávy (strusky)
holocén: nejmladší geologické období, posledních asi 11 700 let
monzun: vítr, který v létě přináší vlhký vzduch z oceánu a s ním období dešťů

Zdroje

Koussi, Emi, Smithsonian Global Volcanism Program
Salty Emi Koussi, NASA Earth Observatory (2025)
Emi Koussi Volcano, Chad, North Africa, NASA Earth Observatory (2002)
Hoelzmann, P., Claussen, M., Dallmeyer, A. a kol.: Mid-Holocene extreme precipitation in the Tibesti, Central Sahara. Nature Communications 16 (2025), doi:10.1038/s41467-025-62769-9 (abstrakt), Nature Communications (2025)
Mohammadnia, M., Boulesteix, T., Webb, A. A. G., González, P. J.: Satellite surface deformation survey reveals evidence for active magmatic processes at the Tibesti (Africa) continental intraplate volcanoes. Bulletin of Volcanology 88 (2026), 37, doi:10.1007/s00445-026-01954-0 (abstrakt), Bulletin of Volcanology (2026)
Emi Koussi, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-02, ověřen 2026-11-02.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.