Taftan
sopka (bez známé erupce za posledních ~12 000 let), Iran, Arabia-Central Asia Volcanic Regions
- Kde
- Iran, Arabia-Central Asia Volcanic Regions
- Typ (GVP)
- Stratovolcano
- Nadmořská výška
- 3 940 m
- Poloha
- 28,600°, 61,130°
Taftan je silně erodovaná sopka (stratovulkán) s dvěma vrcholy, vysoká kolem 3 940 m, na jihovýchodě Íránu. Z jejích vrcholových průduchů vydatně unikají plyny a ukládá se síra, poslední erupce je ale podle katalogu GVP stará statisíce let. V letech 2023–2024 družice zjistily, že se vrchol sopky zvedl asi o 9 cm. [1, 2]
Jak vypadá
Taftan leží v provincii Sístán a Balúčistán, asi 120 km jižně od města Záhedán; nejbližším městem je Chášš. Je to nejvyšší hora jihovýchodního Íránu. Výšky uváděné v různých zdrojích se liší, všechny se ale pohybují kolem 4 000 m. [4, 3]
Sopka má dva hlavní vrcholy. Severozápadní Narkuh je starší a má dva krátery. Jihovýchodní kužel je podle GVP vyšší z obou a vytékaly z něj lávové proudy; obklopují ho čerstvě vypadající lávy a má nejméně tři krátery. Převládající horninou je andezit. [1, 3]
Jméno Taftan znamená v balúčštině i perštině zhruba „žhnoucí, doutnající, kouřící“. Česká Wikipedie ho překládá jako „horké místo“. [3, 4]
Jak vznikl
Taftan patří k sopečnému oblouku Makran–Čagaj spolu se sopkou Bazman v Íránu a Koh-i-Sultan v Pákistánu. Oblouk vznikl, protože se oceánská část Arabské desky zasouvá (subdukuje) pod Írán v příkopu Makran. [1, 3]
Erupce
V lednu 1902 prý sopka několik dní silně kouřila a v noci byla občas vidět záře. V roce 1993 byl ohlášen lávový proud, mohlo však jít o omyl – proud roztavené síry. GVP proto ani jednu zprávu nepovažuje za jistou erupci. [1]
O stáří posledních erupcí se zdroje rozcházejí. Podle GVP je nejmladší změřené stáří horniny asi 800 000 let (datování zirkonu) a jiné měření dalo kolem 700 000 let; jasné doklady o erupci v posledních asi 12 000 letech nejsou. Anglická Wikipedie s odkazem na íránskou studii z roku 2016 uvádí nejmladší stáří lávy jen asi 6 950 let. [1, 3]
Co o něm dnes víme
Nejnápadnějším projevem sopky jsou fumaroly (průduchy s horkými plyny) na jihovýchodním vrcholu, obalené sírou. Jejich výpary jsou vidět z velké dálky a podle zprávy Live Science je cítit až v asi 50 km vzdáleném městě Chášš. V okolí sopky je také několik horkých pramenů. [1, 3, 2]
V říjnu 2025 popsala studie v časopise Geophysical Research Letters, na které se podílel i vulkanolog ze španělského ústavu IPNA-CSIC, že se vrchol Taftanu mezi červencem 2023 a květnem 2024 zvedl asi o 9 cm. Zjistilo se to z radarových snímků evropských družic Sentinel-1 a do doby zveřejnění studie zdvih nepoklesl. [2]
Příčina zdvihu leží jen asi 490 až 630 m pod povrchem, tedy mnohem mělčeji než zásobník magmatu (hlouběji než 3,5 km). Autoři vyloučili deště i zemětřesení a za možné vysvětlení považují růst tlaku plynů v hydrotermálním systému, nebo malý přesun magmatu, který pustil plyny výš. Spoluautor studie Pablo González podle Live Science řekl, že erupce nehrozí bezprostředně, ale sopku je třeba pozorněji sledovat. [2]
Fakta
- Zdvih vrcholu
- asi 9 cm, červenec 2023 – květen 2024
- Nejmladší stáří horniny (GVP)
- asi 700 000–800 000 let
- Nejistá aktivita
- 1902 (kouř a záře), 1993 (možná proud síry)
Slovníček
- stratovulkán
- sopka stavěná ze střídajících se vrstev lávy a sopečných úlomků, obvykle ve tvaru kužele
- andezit
- šedá sopečná hornina se středním obsahem křemíku, typická pro sopky nad subdukčními zónami
- subdukce
- zasouvání jedné litosférické desky pod druhou; nad místy, kde k ní dochází, vznikají řetězy sopek
- fumarola
- otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
- hydrotermální systém
- horká voda a pára kolující v puklinách hornin pod sopkou, ohřívané magmatem v hloubce
Zdroje
- Taftan, Smithsonian Global Volcanism Program
- Pappas, S.: An Iranian volcano appears to have woken up — 700,000 years after its last eruption (Live Science, 16. 10. 2025; o studii Mohammadnia a kol., Geophysical Research Letters 2025, doi:10.1029/2025GL114853), Live Science (2025)
- Taftan (volcano), Wikipedia
- Taftan, Wikipedie
Text sestaven 2026-11-02, ověřen 2026-11-02.
Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.