Neiges, Piton des

sopka (bez známé erupce za posledních ~12 000 let), France, Somalian-Antarctic Volcanic Regions

Kde: France, Somalian-Antarctic Volcanic Regions
Typ (GVP): Shield
Nadmořská výška: 3 070 m
Poloha: -21,080°, 55,480°

Piton des Neiges („Sněžný vrch“) je obrovská štítová sopka, která tvoří severozápadní a větší část ostrova Réunion. Se svými asi 3 070 m je nejvyšší horou ostrova a považuje se i za nejvyšší bod celého Indického oceánu. Dnes nesoptí a její nitro rozřezaly tři mohutné kotle – cirky Salazie, Mafate a Cilaos. ^{[1, 4, 2]}

Jak vznikl

Sopka vznikla nad réunionskou horkou skvrnou – místem, kde z hlubokého zemského pláště stoupá horký materiál. Z moře se vynořila asi před 2,1 milionu let a pak nad hladinou rostl čedičový štít, plochá sopka s mírnými svahy navršená z tekuté lávy. ^{[1, 4]}

Zbytek ostrova zabírá velmi činná sousední sopka Piton de la Fournaise. Piton des Neiges tvoří asi dvě třetiny Réunionu. ^[4]

Jak vypadá

Kolem centrálního vrcholu se rozevírají tři obří kotle, kterým se říká cirky: Salazie, Mafate a Cilaos. Jsou to údolí ve tvaru trychtýře, která se směrem k moři zužují – což je neobvyklé, protože řeky obvykle vyhloubí údolí, které se k ústí rozšiřuje. ^{[1, 2]}

Na mořském dně kolem ostrova leží rozsáhlé usazeniny sesuvů sutě, které se kdysi z boků sopky zřítily do moře. Jak naznačuje název, na vrcholu se v zimě občas objeví sníh. ^{[1, 4]}

Kdy naposledy soptila

Přesné datum poslední erupce není jisté. Deniel a kolegové v roce 1992 určili metodou thorium-uran stáří uloženiny žhavého mračna (pyroklastického proudu) z trachytu na západním svahu na 12 000 ± 3 000 let. Zároveň upozornili, že trachytová tělesa ve stěnách cirků datovaná nejsou. Uhlíky v napadaném sopečném materiálu daly radiokarbonovou metodou stáří 28 000 až 35 000 let. ^[1]

Anglická Wikipedie uvádí, že sopka je nečinná asi 20 000 let. Katalog GVP ji řadí mezi sopky bez potvrzené erupce za posledních asi 11 700 let. ^{[4, 1]}

Co o něm dnes víme

Jak cirky vznikly, se vykládalo různě. Starší vysvětlení počítala s erozí kráterů, kalder či riftových zón, s propadlinami vzniklými roztékáním sopky, nebo s klesáním těžkých hlubinných hornin uvnitř sopky. Výzkum z Réunionské univerzity představený v roce 2020 ukázal, že cirky nejsou ohraničené zlomy, takže pohyby kůry asi nejsou hlavní příčinou. ^[2]

Podle stejné studie leží každý cirk na místě dávné propadliny ve tvaru podkovy, kterou vyplnila suť ze sesuvů a bahnotoků a později ji překryly lávové proudy. Vrstva suti je uvnitř cirků silná stovky metrů, ale k okrajům sopky mizí. Suť se rozrušuje snáz než láva, a proto eroze postupuje rychleji ve středu sopky než na jejích bocích. ^[2]

O stáří cirků se také diskutuje. Cirk Cilaos se podle starších prací začal vyhlubovat před 140 000 až 180 000 lety a pak ho znovu zalila láva – podle jedněch asi před 145 000 lety, podle jiných asi před 70 000 lety. Datování říčních usazenin v údolí Bras de Cilaos z roku 2016 ukázalo, že vznikly asi před 50 000 až 70 000 lety a že mladší lávy řeka už zcela odnesla do moře. ^[3]

Lidé kolem

Na vrchol vedou tři turistické stezky – z cirků Salazie a Cilaos a z planiny Plaine des Cafres. Asi hodinu pod vrcholem se sbíhají u horské chaty s obsluhou, kde turisté často přespávají. Na ostrově roste kolem 225 druhů kvetoucích rostlin, které nežijí nikde jinde, a na nižších svazích sopky je proto biologická rezervace. ^[4]

Fakta

Vynořila se z moře: asi před 2,1 milionu let
Nejmladší datovaná uloženina: 12 000 ± 3 000 let (Th-U)
Cirky: Salazie, Mafate, Cilaos

Slovníček

štítová sopka: široká sopka s mírnými svahy, navršená z mnoha proudů tekuté čedičové lávy
horká skvrna: místo, kde z hlubokého zemského pláště stoupá horký materiál a nad ním vznikají sopky
cirk: na Réunionu obří kotlovité údolí obklopené strmými stěnami, vyhloubené erozí v nitru sopky
pyroklastický proud: žhavé mračno sopečných plynů, popela a úlomků, které se valí po svahu rychlostí desítek až stovek km/h
trachyt: světlejší sopečná hornina bohatá na sodík a draslík, s vyšším obsahem křemíku než čedič
radiokarbonová metoda: určení stáří organických zbytků (např. uhlíků) podle rozpadu radioaktivního uhlíku 14C; sahá zhruba 50 000 let zpět

Zdroje

Neiges, Piton des, Smithsonian Global Volcanism Program
Paquez, C., Famin, V., Villeneuve, N., Michon, L., Bénard, B.: How do cirques form in ocean island volcanoes: the case of Piton des Neiges (Réunion Island, Indian Ocean). EGU General Assembly 2020, EGU2020-13517 (abstrakt), European Geosciences Union (2020)
Farvacque, M., Valla, P.: River dynamics and landscape evolution in La Réunion Island: insights from luminescence dating. Geophysical Research Abstracts 18, EGU2016-8322, European Geosciences Union (2016)
Piton des Neiges, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-02, ověřen 2026-11-02.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.