Boomerang Seamount

sopka – Caldera, France, Somalian-Antarctic Volcanic Regions

Kde: France, Somalian-Antarctic Volcanic Regions
Typ (GVP): Caldera
Nadmořská výška: -650 m
Tektonické prostředí: Rift zone / Oceanic crust (< 15 km)
Poslední známá erupce: 1995
Poloha: -37,722°, 77,822°

Boomerang Seamount je činná podmořská sopka v jižním Indickém oceánu, asi 18 km severovýchodně od francouzského ostrova Amsterdam. Objevili ji teprve v roce 1996 při mapování mořského dna. Čerstvé sopečné sklo, které tehdy vědci vylovili, bylo podle rozboru staré jen asi pět měsíců – sopka tedy krátce předtím vybuchla. ^[1]

Jak vypadá

Vrchol sopky leží asi 650 m pod hladinou. Na temeni má kalderu, propadlinu širokou asi 2 km a hlubokou 200 m. Z vrcholu vybíhají k jihovýchodu a k severu riftové zóny – pásy puklin, kudy vystupuje magma – a dávají sopce zahnutý, obloukovitý tvar. ^[1]

Sopka je čedičová. Podle Wikipedie se ve vzorcích našel čedič a pikritový čedič, tedy čedič s velkým podílem zelených krystalů olivínu. Výšku sopky nade dnem uvádí Wikipedie kolem 1 100 m. ^[2]

Jak vznikl

Sopka leží přímo na ose Jihovýchodního indického hřbetu, podmořského pohoří, kde se od sebe vzdalují dvě litosférické desky a mezi nimi vzniká nové mořské dno. Zároveň označuje místo horké skvrny Amsterdam–Saint-Paul. Na jednom místě se tu tedy potkává středooceánský hřbet s horkou skvrnou. ^[1]

Podle GVP mohla tato horká skvrna dříve, ještě pod Australskou deskou, živit podmořské sopky Hřbetu devadesátého poledníku (Ninetyeast Ridge). Pak ji „zachytil“ středooceánský hřbet a od té doby se sopečná činnost omezuje na Antarktickou desku. Zda jde o samostatnou horkou skvrnu, nebo o odnož sousední horké skvrny Kerguelen, se podle Wikipedie stále diskutuje; novější práce dávají přednost samostatné horké skvrně. ^{[1, 2]}

Boomerang stojí na převážně podmořské Amsterdamsko-saintpaulské plošině o rozměrech asi 250 × 200 km, která podle Wikipedie vznikla během posledních zhruba 10 milionů let. ^[2]

Co o něm dnes víme

Na lodní výpravě v roce 1996 vědci vylovili čerstvé sopečné sklo – lávu, která ve studené vodě ztuhla tak rychle, že nestihla vykrystalizovat. Stáří změřili pomocí radioaktivních prvků s velmi krátkým poločasem rozpadu a vyšlo jen asi pět měsíců. Katalog GVP proto klade erupci zhruba do prosince 1995. Nikdo ji nepozoroval, je známa jen z tohoto datování. ^[1]

Nad sopkou naměřili ve vodě teplotní odchylky. To naznačuje, že v kaldeře je hydrotermální činnost: mořská voda prosakuje do horkých hornin, ohřívá se a vytéká zpět. ^{[1, 2]}

Podle Wikipedie rozbory izotopů helia ve vzorcích odpovídají tomu, že na vzniku hornin se podílí jak magma středooceánského hřbetu, tak plášťový chochol horké skvrny. ^[2]

Fakta

Objev: 1996, mapování mořského dna
Kaldera: asi 2 km široká, 200 m hluboká
Poslední erupce: asi prosinec 1995 (jen podle datování vzorků)

Slovníček

kaldera: velká propadlina na vrcholu sopky, která vznikne, když se zhroutí strop nad vyprázdněným magmatickým krbem
riftová zóna: pás puklin na úbočí sopky, kudy může vystupovat magma
horká skvrna: místo, kde z hlubokého zemského pláště stoupá horký materiál a nad ním vznikají sopky
středooceánský hřbet: podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují dvě litosférické desky a ze vzestupujícího magmatu vzniká nové mořské dno
sopečné sklo: láva, která ztuhla tak rychle (třeba ve studené vodě), že nestihla vytvořit krystaly
hydrotermální činnost: proudění mořské vody horkými horninami pod dnem; voda se ohřeje, rozpustí v sobě minerály a vytéká zpět do moře
pikritový čedič: čedič s velkým množstvím krystalů zeleného minerálu olivínu

Zdroje

Boomerang Seamount, Smithsonian Global Volcanism Program
Boomerang Seamount, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-04, ověřen 2026-11-04.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.