Kergueleny (Kerguelen Islands)

sopka – Stratovolcano(es), France, Somalian-Antarctic Volcanic Regions

Kde: France, Somalian-Antarctic Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano(es)
Nadmořská výška: 1 840 m
Tektonické prostředí: Intraplate / Oceanic crust (< 15 km)
Poloha: -49,580°, 69,500°

Kergueleny jsou odlehlé francouzské souostroví v jižním Indickém oceánu, jedna ze dvou částí obrovské podmořské Kerguelenské plošiny, které vystupují nad hladinu. Ostrovy vznikly hlavně z mohutných výlevů čedičové lávy. Sopečná činnost tu není úplně u konce: na jihozápadě hlavního ostrova jsou mladé lávové proudy a dodnes činné fumaroly. ^{[1, 4]}

Jak vznikl

Kerguelenská plošina je velká vyvřelá provincie – oblast, kde se během geologicky krátké doby vylilo nesmírné množství magmatu. Postavily ji erupce spojené s kerguelenskou horkou skvrnou a dnes leží na Antarktické desce. Většina plošiny je pod mořem; kromě Kerguelen z ní vyčnívají už jen australské ostrovy Heard a McDonald. ^[4]

Horká skvrna pod Kergueleny je velmi dlouhověká – odborný článek z roku 2003 ji označuje za plášťový chochol starý asi 115 milionů let. Samotné ostrovy tvoří hlavně čedičové lávy z třetihor, které se kdysi rozlévaly v mohutných vrstvách, a hlubinné vyvřelé horniny, které ztuhly pod povrchem. ^{[2, 1]}

Jak vypadá

Hlavní ostrov Grande Terre má rozlohu 6 675 km² a obklopuje ho asi 300 menších ostrůvků. Krajinu silně přemodelovaly ledovce. V západní a střední části ostrova leží ledovcová čepice Cook, největší ledovec Francie o rozloze kolem 403 km². ^{[4, 1]}

Nejvyšší horou je Mont Ross na jižním pobřeží, stratovulkán (kuželovitá sopka vrstvená z lávy a sopečného popela), který byl činný v pozdním pleistocénu (na konci starších čtvrtohor). GVP uvádí výšku 1 840 m, anglická Wikipedie 1 850 m. ^{[1, 4]}

Na jihozápadním cípu ostrova leží poloostrov Rallier du Baty se dvěma mladými sopečnými centry pod ledem, Mont St. Allouarn a Mont Henri Rallier du Baty. Z ledovcové čepice tu vybíhají lávové proudy z trachytu a bahnotoky (lahary) z holocénu, tedy z posledních asi 12 000 let, a je tu činné pole fumarol. ^[1]

Erupce

Za dobu, kdy lidé ostrovy znají (objevil je francouzský mořeplavec Yves-Joseph de Kerguelen-Trémarec v roce 1772), nebyla zaznamenána žádná erupce. Katalog GVP proto u Kerguelen žádnou datovanou erupci neuvádí a doklady holocenní činnosti hodnotí jako nejisté. ^{[1, 4]}

Poslední velká erupce na souostroví je datována do doby asi před 26 000 lety (± 3 000 let). Tehdy vznikl ignimbrit – vrstva ze ztuhlého žhavého mračna popela a plynů – z trachytu, spojený se sopečným komplexem Dôme Carva na poloostrově Rallier du Baty. Stáří změřili vědci metodou argon-argon v roce 2003. ^{[2, 1]}

Co o něm dnes víme

Poloostrov Rallier du Baty tvoří dva do sebe zasazené prstencové komplexy, každý široký asi 15 km. Jsou to rozrušené kaldery, které protínají mělko pod povrchem ztuhlá magmatická tělesa. Podle radiometrického datování je jižní centrum staré asi 15,4 až 7,4 milionu let a severní 6,2 až 4,9 milionu let. Pozdější erupce zanechaly trachytové pyroklastické proudy, lávy a ignimbrity a dodnes tu jsou činné fumaroly. ^{[3, 2]}

Studie z roku 2004 odhadla, že vyvřelé horniny obou komplexů mají dohromady objem asi 2 800 ± 850 km³ a vznikaly během 15 milionů let. Autoři navrhli, jak se tu kaldery tvořily: nejdřív plyny unikající z magmatu rozlámaly okolní horninu a vyvolaly erupci, potom se blok kůry nad vyprázdněným krbem propadl. ^[3]

Rozbor hornin severního komplexu (2003) ukázal, že trachyty a ryolity vznikly hlavně postupnou krystalizací magmatu, při níž se z taveniny odlučují krystaly. Magma se ale také mísilo a pohlcovalo kousky oceánské kůry, kterou předtím pozměnila horká voda. ^[2]

Lidé kolem

Ostrovy nemají původní obyvatele a nikdy nebyly trvale osídleny. Francie tu udržuje stálou přítomnost 45 až 100 vojáků, vědců a techniků; vědecká základna Port-aux-Français leží na břehu zálivu Morbihan na hlavním ostrově. Letiště tu není, cestuje se jen lodí. Nejbližší trvale obydlenou zemí je Madagaskar, vzdálený přes 3 300 km. ^{[4, 5]}

Fakta

Poslední velká erupce: asi před 26 000 ± 3 000 lety (ignimbrit Dôme Carva)
Rozloha souostroví: 7 215 km², hlavní ostrov 6 675 km²
Ledovec Cook: asi 403 km², největší ledovec Francie
Objev: 1772, Yves-Joseph de Kerguelen-Trémarec

Slovníček

velká vyvřelá provincie: rozsáhlá oblast, kde se v geologicky krátké době vylilo obrovské množství magmatu
horká skvrna: místo, kde z hlubokého zemského pláště stoupá horký materiál (plášťový chochol) a nad ním vznikají sopky, i daleko od okrajů desek
stratovulkán: kuželovitá sopka vrstvená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela
fumarola: otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
trachyt: světlejší sopečná hornina bohatá na sodík a draslík; její láva je hustá a teče pomalu
lahar: sopečný bahnotok – směs vody, popela a kamení, která se valí po svazích sopky
holocén: současná geologická doba, posledních asi 11 700 let
ignimbrit: hornina vzniklá ztuhnutím pyroklastického proudu, žhavé laviny popela, pemzy a plynů
kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem

Zdroje

Kerguelen Islands, Smithsonian Global Volcanism Program
Gagnevin, D. a kol.: Open-system processes in the genesis of silica-oversaturated alkaline rocks of the Rallier-du-Baty Peninsula, Kerguelen Archipelago (Indian Ocean). Journal of Volcanology and Geothermal Research 123 (2003), 267–300, doi:10.1016/S0377-0273(02)00509-7 (abstrakt), Journal of Volcanology and Geothermal Research (2003)
Bonin, B. a kol.: The Neogene to recent Rallier-du-Baty nested ring complex, Kerguelen Archipelago (TAAF, Indian Ocean): stratigraphy revisited, implications for cauldron subsidence mechanisms. Geological Society Special Publication 234 (2004), 125–149, doi:10.1144/GSL.SP.2004.234.01.08 (abstrakt), Geological Society, London, Special Publications (2004)
Kerguelen Islands, Wikipedia
Kergueleny, Wikipedie

Text sestaven 2026-11-02, ověřen 2026-11-02.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.