Est, Ile de l'

sopka – Stratovolcano, France, Somalian-Antarctic Volcanic Regions

Kde: France, Somalian-Antarctic Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 1 090 m
Tektonické prostředí: Rift zone / Oceanic crust (< 15 km)
Poloha: -46,430°, 52,200°

Île de l'Est (Východní ostrov) je nejvýchodnější ostrov Crozetových ostrovů v jižním Indickém oceánu. Je to zbytek čedičového stratovulkánu, který silně rozrušily ledovce, a nejstarší ostrov souostroví. Na jeho východním svahu je ale několik mladších struskových kuželů, možná z posledních 12 000 let. ^{[1, 4]}

Jak vznikl

Crozetovy ostrovy jsou nadmořskou částí podmořské Crozetovy plošiny v jihozápadním Indickém oceánu. Plošina je podle studie z roku 2013 stará asi 54 milionů let a pět ostrovů na ní nese stopy nedávné sopečné činnosti, kterou vědci připisují plášťovému chocholu z hlubin Země – horké skvrně. Nejstarší sopečné horniny samotných ostrovů jsou staré asi 8,7 milionu let. ^{[3, 2]}

Souostroví má dvě skupiny: na východě dva velké ostrovy, Île de la Possession a Île de l'Est, a asi 100 km na západ skupinu menších ostrovů – Île aux Cochons, Île aux Pingouins a ostrůvky Apôtres. Na východních ostrovech jsou vedle sopečných hornin i hlubinné vyvřeliny, které ztuhly pod povrchem, kdežto na západních ostrovech jsou jen sopečné horniny s vložkami usazenin. ^[2]

Jak vypadá

Ostrov měří asi 10 × 19 km a má rozlohu kolem 130 km². Ostrov tvoří přeměněný gabrový komplex – hlubinná hornina, která ztuhla pod povrchem a později se působením tepla a tlaku změnila. Protíná ho hustá síť žil, kterými kdysi stoupalo magma k mladším erupcím. ^{[1, 4]}

Výška ostrova se ve zdrojích liší: katalog GVP uvádí 1 090 m, článek o Crozetových ostrovech z roku 2002 1 050 m. ^{[1, 2]}

Na ostrově je pět mladších struskových kuželů ze zoxidované strusky, většinou na východním svahu. Podle starší literatury mohou pocházet z holocénu, tedy z posledních asi 12 000 let; katalog GVP proto doklady holocenní činnosti hodnotí jako nejisté a žádnou datovanou erupci neuvádí. ^[1]

Co o něm dnes víme

Podle tabulky v článku z roku 2002 prošel ostrov několika fázemi sopečné činnosti. Nejstarší horniny jsou staré asi 8,7 milionu let, další fáze proběhly asi před 1,6 až 0,9 milionu let a před 0,5 až 0,4 milionu let a nejmladší datované horniny mají kolem 0,1 milionu let (metoda draslík-argon). ^[2]

Studie z roku 2013 rozebrala izotopové složení čedičů z ostrovů Est, Possession a Pingouins. Lávy obou východních ostrovů tvoří samostatnou skupinu, izotopovým složením podobnou lávám z Réunionu a Mauricia, a liší se od láv západního ostrova Pingouins. Podle autorů tak horká skvrna pod Crozetem čerpá z více zdrojů v plášti. ^[3]

Příroda

Ostrov je neobydlený a lidé na něj přicházejí jen vzácně. Je velkým hnízdištěm mořských ptáků, hlavně tučňáků a albatrosů, žijí tu i tuleni. Organizace BirdLife International ho vyhlásila za významné ptačí území. ^[4]

Fakta

Nejstarší horniny: asi 8,7 milionu let
Nejmladší datované horniny: asi 0,1 milionu let
Rozloha: asi 130 km²

Slovníček

stratovulkán: kuželovitá sopka vrstvená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela
struskový kužel: malý sopečný kopec nasypaný z kousků pórovité lávy (strusky) vyvržených při erupci
horká skvrna: místo, kde z hlubokého zemského pláště stoupá horký materiál (plášťový chochol) a nad ním vznikají sopky, i daleko od okrajů desek
holocén: současná geologická doba, posledních asi 11 700 let
gabro: tmavá hlubinná vyvřelá hornina, která má stejné složení jako čedič, ale ztuhla pomalu hluboko pod povrchem

Zdroje

Est, Ile de l', Smithsonian Global Volcanism Program
Giret, A., Tourpin, S., Marc, S., Verdier, O., Cottin, J.-Y.: Volcanisme de l'île aux Pingouins, archipel Crozet, témoin de l'hétérogénéité du manteau fertile au sud de l'océan Indien. Comptes Rendus Geoscience 334 (2002), 481–488, doi:10.1016/S1631-0713(02)01780-7, Comptes Rendus Geoscience (2002)
Breton, T. a kol.: Geochemical heterogeneities within the Crozet hotspot. Earth and Planetary Science Letters 376 (2013), 126–136, doi:10.1016/j.epsl.2013.06.020 (abstrakt), Earth and Planetary Science Letters (2013)
Île de l’Est, Wikipedie

Text sestaven 2026-11-02, ověřen 2026-11-02.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.