Havre Seamount

sopka – Stratovolcano, New Zealand, Tonga-Kermadec Volcanic Regions

Kde: New Zealand, Tonga-Kermadec Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: -897 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Oceanic crust (< 15 km)
Poslední známá erupce: 2012
Poloha: -31,080°, -179,033°

Havre je podmořská sopka s kalderou v souostroví Kermadec severovýchodně od Nového Zélandu. V červenci 2012 tu proběhla největší známá erupce v hlubokém oceánu: na hladinu vyplaval pemzový vor o rozloze asi 400 km², který zachytily družice. ^{[1, 2, 3]}

Jak vypadá

Sopka leží na podmořském Kermadeckém hřbetu, nad subdukční zónou – místem, kde se jedna deska zemské kůry zasouvá pod druhou. Její stavba je vysoká asi 1 km a na vrcholu má kalderu, velkou propadlinu širokou podle studie z roku 2018 asi 4,5 km. ^{[1, 2]}

Kaldera není souměrná. Severní okraj tvoří jediná vnitřní stěna, kdežto na jižní straně leží mezi vnějším okrajem a vnitřní stěnou terasa široká 1,1 až 1,4 km s menšími krátery. Ve stěnách kaldery se našly různé horniny – od čedičového andezitu přes dacit až po hlubinné horniny gabro a diorit a pemzu. ^[1]

Erupce 2012

Erupce začala 17.–18. července 2012 v hloubce kolem 1 km pod hladinou. Prozradila ji až pemza, lehká pórovitá hornina, která plave na vodě. Na snímcích družic NASA se 18. července objevila na hladině a ráno 19. července (světového času) už tvořila vor o rozloze asi 400 km². ^[2]

Podle odhadu z roku 2018 vznikla většina pemzy z voru – asi 1,2 km³ – za necelý den, nejvýš 21,5 hodiny. Více než tři čtvrtiny všeho vyvrženého materiálu odplavalo od sopky, takže na mořském dně z erupce zůstala jen menšina. ^[2]

Láva vytékala ze 14 různých průduchů v hloubkách 900 až 1 220 m, převážně na jižním okraji kaldery. Vytvořila lávové proudy a lávové kopule (hromady husté lávy nad průduchem); největší z nich má objem asi 0,11 km³. Všechny produkty erupce jsou ryolit – hornina velmi bohatá na křemík. ^[2]

Co o něm dnes víme

V roce 2015 sopku podrobně prozkoumala výprava s lodí R/V Revelle. Autonomní ponorka Sentry zmapovala celou kalderu s rozlišením 1 m a dálkově řízený robot (ROV) uskutečnil 12 ponorů o celkové délce 250 hodin. Odebral vzorky z 290 míst. ^[2]

Nové mapy vyvrátily starší výklad, podle kterého šlo o výbuchy z nejméně sedmi kuželů. Ukázalo se, že dno pokrývají lávy a kopule ze 14 průduchů, uloženiny sesuvů a obří pemzové balvany o průměru až 9 m. ^[2]

Přesný mechanismus erupce, která vytvořila pemzový vor, podle autorů ještě vyžaduje další výzkum. Důležitý závěr studie zní, že horniny na podmořských sopkách neukazují spolehlivě, jak velké byly jejich erupce – většina materiálu totiž může odplout pryč. ^[2]

Fakta

Pemzový vor 2012: asi 400 km²
Objem pemzy ve voru: asi 1,2 km³ (odhad)
Průduchy 2012: 14, v hloubce 900–1 220 m
Šířka kaldery: asi 4,5 km

Slovníček

kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po erupci zřítí strop vyprázdněného magmatického krbu
subdukční zóna: místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; v hloubce se tam tvoří magma
pemza: velmi pórovitá sopečná hornina plná bublinek po plynu; je tak lehká, že plave na vodě
lávová kopule: kupa velmi husté lávy, která se nahromadí nad průduchem, protože nedokáže odtéct
ryolit: světlá sopečná hornina velmi bohatá na křemík; její magma je husté a plné plynů
gabro, diorit: hrubozrnné horniny, které vznikly pomalým tuhnutím magmatu hluboko pod povrchem
ROV: dálkově řízený podvodní robot bez posádky, ovládaný kabelem z lodi

Zdroje

Havre Seamount, Smithsonian Global Volcanism Program
Carey, R., Soule, S. A., Manga, M. a kol.: The largest deep-ocean silicic volcanic eruption of the past century. Science Advances 4 (2018), e1701121, doi:10.1126/sciadv.1701121, Science Advances (2018)
Havre Seamount, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-04, ověřen 2026-11-04.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.