Raoul Island

sopka – Stratovolcano, New Zealand, Tonga-Kermadec Volcanic Regions

Kde: New Zealand, Tonga-Kermadec Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 516 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Oceanic crust (< 15 km)
Poslední známá erupce: 2006
Poloha: -29,270°, -177,920°

Raoul je největší a nejsevernější z Kermadeckých ostrovů, asi 1 100 km severoseverovýchodně od Severního ostrova Nového Zélandu. Celý ostrov je sopka se dvěma kalderami, která v posledních tisíciletích vybuchovala hlavně výbušně. Při malém parním výbuchu v březnu 2006 tu zahynul pracovník novozélandské ochrany přírody. ^{[1, 4, 3]}

Jak vypadá

Ostrov má tvar kovadliny a rozlohu asi 29 km². Nejvyšším bodem je vrchol Moumoukai (516 m). Dvě horské části ostrova odděluje propadlina – kaldera Raoul, široká asi 2,5 × 3,5 km, která prochází středem ostrova. V ní leží jezero Green Lake. ^{[1, 4]}

Západní stranu ostrova uťala větší kaldera Denham (6,5 × 4 km), dnes zčásti zatopená mořem v zátoce Denham Bay. Její delší osa se táhne rovnoběžně se zlomy příkopu Havre, který leží západně od sopečného oblouku. Další menší průduchy se řadí do dvou rovnoběžných linií ve směru severoseverovýchod a několik podmořských kuželů leží na puklině na severoseverovýchodním svahu sopky. ^[1]

Erupce

Největší známá erupce vytvořila kalderu Denham asi před 2 200 lety. Šlo o mohutný výbuch dacitového magmatu, který katalog GVP řadí na stupeň 6 indexu VEI. ^{[1, 4]}

Podle GeoNet měl ostrov za posledních 3 600 let 15 erupcí, z toho tři v historické době: 1814, 1870 a 1964. Při erupcích v letech 1814 a 1870 vznikly v zátoce Denham Bay ostrůvky, které moře během několika let či desetiletí zase smylo. ^{[2, 4, 1]}

V listopadu 1964 erupci u Green Lake předcházelo asi deset dní zemětřesení (nejsilnější o síle 5,9), silné chvění země, oteplení jezera, vzestup jeho hladiny o 6 m a praskání půdy. ^{[2, 3]}

Dne 17. března 2006 v 8.21 ráno vybuchla oblast u Green Lake bez jakéhokoli varování. Šlo o freatický (parní) výbuch: horká voda pod povrchem se prudce změnila v páru a vymrštila bahno a balvany. Výbuch vyvrátil vzrostlé stromy do vzdálenosti asi 200 m a vytvořil řadu nových kráterů. Pracovník novozélandského úřadu ochrany přírody (DOC) Mark Kearney, který u jezera právě měřil teplotu vody, se pohřešuje a je považován za mrtvého; ostatní zaměstnanci byli z ostrova evakuováni. ^{[2, 4, 3]}

Jak dlouho výbuch trval, uvádějí zdroje různě: bulletin GeoNet z 23. března 2006 píše o až asi 30 minutách s nejsilnější fází 5 až 10 minut, zpráva GNS Science z června 2006 o zhruba třech minutách a Wikipedie o 40 sekundách. ^{[2, 3, 4]}

Proč erupci roku 2006 nikdo nečekal

Od 12. března 2006 se u ostrova sice třáslo – za první den přes 200 zemětřesení – ale roj odezníval a otřesy vznikaly asi 12 až 15 km od jezera. Podobné roje v letech 1989 až 1995 erupcí neskončily. Na rozdíl od roku 1964 se tentokrát neměnila teplota, hladina ani chemie jezera. ^{[2, 3]}

Panel odborníků, kteří v roce 2006 postup GNS Science prověřili, dospěl k závěru, že vědecké rady byly správné. Malé parní výbuchy mají jen málo předzvěstí a na Raoulu mohou přijít bez varování. S tím mají počítat plány ochrany lidí. Sledování přitom musí vážit dvě rizika: příliš málo měření znamená, že se včas nepozná blížící se velká erupce, příliš mnoho zase ohrožuje lidi, kteří u kráteru měří. Panel proto navrhl zvážit dálkové sledování přístroji. ^[3]

Plyny z fumarol u jezera nesou podle GeoNet hlavně stopy horkého podzemního roztoku (hydrotermálního systému), ne čerstvého magmatu. Podle bulletinu v hloubce vřela horká slaná voda a další výbuchy byly možné, dokud se podzemní systém nepřizpůsobí vyššímu tlaku. ^[2]

Historie

Archeologické nálezy ukazují, že ostrov ve 14. století osídlili Polynésané, podle výzkumu z roku 1997 nejspíš z Nového Zélandu. Evropští mořeplavci ho pojmenovali v roce 1793 po Josephu Raoulovi z lodi Recherche; běžně se mu ale říkalo i Sunday Island. Maorsky se jmenuje Rangitāhua. ^[4]

Zátoku Denham Bay pojmenoval britský kapitán Henry Mangles Denham, který ostrov mapoval v roce 1854. Posledními stálými obyvateli byla rodina Bellových, kterou novozélandská vláda odvezla v roce 1914. Od roku 1937 na ostrově fungovala obsazená meteorologická a radiová stanice; posádka v ní mimo jiné každý týden měřila jezera a obsluhovala seismograf. Začátkem roku 2020 byli lidé kvůli pandemii covidu-19 staženi. ^[4]

Fakta

Největší erupce: asi před 2 200 lety (kaldera Denham), VEI 6
Oběť erupce 2006: 1 člověk (pracovník DOC)
Erupce za 3 600 let: 15
Monitoring: GeoNet / GNS Science

Slovníček

kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
dacit: světlá sopečná hornina bohatá na křemík; její magma je husté a vybuchuje výbušně
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice od 0 do 8 podle množství vyvrženého materiálu; každý stupeň je zhruba desetkrát větší
freatický výbuch: výbuch páry, když se podzemní voda prudce ohřeje a změní v páru; nové magma přitom nevychází
hydrotermální systém: horká voda a pára, které kolují v horninách pod sopkou ohřívané magmatem

Zdroje

Raoul Island, Smithsonian Global Volcanism Program
Science Alert Bulletin RAO-2006/02: Raoul Island update and overview (23. 3. 2006), GeoNet (2006)
Raoul Is Review Confirms GNS Science's Actions (tisková zpráva GNS Science, 16. 6. 2006), GNS Science (přes Scoop) (2006)
Raoul Island, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-04, ověřen 2026-11-04.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.