Monowai

sopka – Stratovolcano, New Zealand, Tonga-Kermadec Volcanic Regions

Kde: New Zealand, Tonga-Kermadec Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: -132 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Oceanic crust (< 15 km)
Poslední známá erupce: 2014
Poloha: -25,887°, -177,188°

Monowai je podmořská sopka v Tichém oceánu, zhruba v polovině cesty mezi souostrovími Kermadec a Tonga. Její vrchol leží jen asi 100 m pod hladinou. Patří k nejčinnějším podmořským sopkám na Zemi: od roku 1977 vědci zaznamenali desítky erupcí, většinou jen podle zvuků šířících se oceánem. ^{[1, 2, 4]}

Jak vypadá

Sopka je čedičový stratovulkán – kužel z vrstev lávy a úlomků –, který se zvedá z hloubky asi 1 500 m až do asi 100 m pod hladinu. Na jejích severních a západních svazích stojí menší kužely. Severoseverovýchodně od ní leží podmořská kaldera (propadlina) o rozměrech 8,5 × 11 km, hluboká přes 1 500 m. ^[1]

Hloubka vrcholu se mění. Při erupcích sopka roste, jindy se části vrcholu utrhnou a sesunou po svahu. Podle Wikipedie, která se odvolává na odborné studie, se výška vrcholu mezi měřeními v letech 1998, 2004 a 2007 lišila až o 176 m. ^{[1, 4]}

Jak vznikl

Monowai leží na sopečném oblouku Tonga–Kermadec nad subdukční zónou, kde se Pacifická deska zasouvá pod Australskou. Sopka stojí v místě, kde se do Tonžského příkopu zanořují podmořský hřbet Louisville a příkop Osbourn, a podle Wikipedie to její činnost pravděpodobně ovlivňuje. ^{[4, 1]}

Objev a jméno

Mělčina hlášená v roce 1944 mohla být podle GVP jen vor plovoucí pemzy nebo vzdouvání vody unikajícími plyny. Jako sopku Monowai rozpoznali vědci až v roce 1977. Jméno dostala podle lodi novozélandského námořnictva, která mapovala její tvar; říká se jí také Orion. ^[1]

Na hladině nad sopkou bývá vidět zbarvená voda, silné bublání plynů a místa, kde voda stoupá vzhůru; někdy je přitom slyšet dunění. Většinu erupcí ale nikdo neviděl – zachytily je hydrofony (podvodní mikrofony) podle zvuků, které se šíří oceánem velmi daleko. ^{[1, 2]}

Co o něm dnes víme

V roce 2011 bylo nad sopkou pozorováno zbarvení vody a stoupající bubliny plynu; v polovině roku seismické stanice zaznamenaly pětidenní roj mělkých zemětřesení. Německá výzkumná loď Sonne při třítýdenním průzkumu sopek oblouku Kermadec zjistila, že se část vrcholu zvedla o 79 m a jinde naopak klesla o 19 m. Vznikly nejméně čtyři nové kužely a přibylo asi 8,5 milionu m³ lávy a sutě. Autoři studie z roku 2012 odhadli, že během čtyř let od roku 2007 mohla sopka projít až tuctem fází růstu a zhroucení. ^[3]

Studie z roku 2018 rozebrala 3,5 roku záznamů z hydrofonů u ostrovů Juan Fernández. Našla v nich 82 samostatných epizod činnosti Monowai, a to v obdobích červenec 2003 – březen 2004 a duben 2014 – leden 2017. Epizody trvaly hodiny až dny, oddělovaly je dny až týdny a dohromady šlo o 137 dní. Hydrofony patří k Mezinárodnímu monitorovacímu systému (IMS) a podle autorů se tak hodí i ke sledování podmořských sopek. ^[2]

Život

Na sopce jsou hydrotermální průduchy, z nichž vytéká teplá voda (podle Wikipedie na tzv. Mušlím hřbetu pod 60 °C). Podle Wikipedie kolem nich žijí mořské sasanky, krabi, ryby, mlži, houby a trubicoví červi; mlži místy pokrývají dno souvislou vrstvou. ^[4]

Fakta

Rozpoznána jako sopka: 1977
Kaldera: 8,5 × 11 km, přes 1 500 m hluboká
Epizody činnosti 2003–2004 a 2014–2017: 82 (podle hydrofonů)
Změna vrcholu (průzkum 2011): +79 m / −19 m

Slovníček

stratovulkán: sopka složená ze střídajících se vrstev ztuhlé lávy a sopečných úlomků
kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
subdukční zóna: místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; v hloubce se tam tvoří magma pro sopky
pemza: lehká pórovitá sopečná hornina plná bublin, která plave na vodě
hydrofon: podvodní mikrofon, který zachytí zvuky šířící se vodou
hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá podzemním teplem a bohatá na rozpuštěné látky

Zdroje

Monowai, Smithsonian Global Volcanism Program
Metz, D., Watts, A. B., Grevemeyer, I., Rodgers, M.: Tracking Submarine Volcanic Activity at Monowai: Constraints From Long-Range Hydroacoustic Measurements. Journal of Geophysical Research: Solid Earth 123 (2018), doi:10.1029/2018JB015888 (abstrakt), Journal of Geophysical Research: Solid Earth (2018)
Fastest Growing Volcano Spotted In New Zealand (o studii Watts a kol.: Rapid rates of growth and collapse of Monowai submarine volcano in the Kermadec Arc, Nature Geoscience 2012, doi:10.1038/ngeo1473), Asian Scientist Magazine (2012)
Monowai (seamount), Wikipedia

Text sestaven 2026-11-04, ověřen 2026-11-04.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.