West Mata

sopka – Fissure vent(s), Tonga, Tonga-Kermadec Volcanic Regions

Kde: Tonga, Tonga-Kermadec Volcanic Regions
Typ (GVP): Fissure vent(s)
Nadmořská výška: -1 174 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Oceanic crust (< 15 km)
Poslední známá erupce: 2009
Poloha: -15,100°, -173,750°

West Mata je podmořská sopka v Tichém oceánu asi 200 km jihozápadně od Samoy, jejíž vrchol leží zhruba 1 200 m pod hladinou. V květnu 2009 tu vědci poprvé v historii natočili, jak z vulkánu v hlubokém oceánu vytéká žhavá láva. Opakované mapování dna později ukázalo, že sopka vybuchuje zhruba každý rok či dva. ^{[1, 2, 3]}

Jak vznikl

Sopka leží v severovýchodní části Lauské pánve, na severním konci sopečného oblouku Tonga–Kermadec. Je to oblast subdukce: jedna litosférická deska se tu v Tonžském příkopu zanořuje pod druhou a nad ní rostou sopky. Lauská pánev je zaobloukovou pánví: mořské dno se tu za sopečným obloukem roztahuje. ^{[1, 5]}

West Mata patří ke skupině sopek Mata. Podle Wikipedie většina sopek v okolí chrlí dacit, zatímco ve skupině Mata převládá vzácný boninit. ^[5]

Objev

Sopku objevila v listopadu 2008 výprava programu NOAA Vents. Nad vrcholem zjistila mohutný oblak ohřáté vody s velmi vysokým obsahem vodíku a úlomky sopečného skla. Podle vědců z Washingtonské univerzity mohl tolik vodíku vytvořit jen probíhající výbuch. ^{[1, 2, 5]}

Spolu s West Matou se tehdy našlo několik dalších sopek v okolí, většinou s hydrotermální činností, například East Mata, Northern Matas, Volcano O a Tafu-Maka. ^[5]

Erupce

Ve dnech 5.–13. května 2009 se k sopce vrátila výprava financovaná americkými agenturami NOAA a NSF na výzkumné lodi Thomas G. Thompson. Dálkově řízený podvodní robot (ROV) Jason zastihl erupci ze dvou kráterů vzdálených od sebe asi 100 m. Bouřlivější z nich, s roztavenou lávou, dostal jméno Hades; druhý, Prometheus, chrlil slabé, téměř nepřetržité ohňové fontány a úlomky. ^{[1, 2, 5]}

Kamery zachytily lávu o teplotě kolem 1 200 °C, bubliny lávy velké asi metr a výtrysky do výšky kolem 10 m. Láva ve studené vodě okamžitě černala a tuhla, výbuchy rozmetávaly kamení na desítky metrů a z kráteru stoupaly mléčně žluté oblaky sirných plynů. Po svahu stékaly pruhy polštářové lávy. ^[2]

Šlo o první pozorování žhavé lávy vytékající z vulkánu v hlubokém oceánu a teprve o druhou podmořskou erupci, kterou kdy vědci viděli na vlastní oči (první byla objevena v roce 2004 u podmořské sopky poblíž Guamu, lávový proud tam ale vidět nebyl). Zároveň to byla nejhlubší pozorovaná erupce; tento rekord podle Wikipedie trval do roku 2015, kdy vybuchl úsek zaobloukového hřbetu za Marianami. ^{[2, 5]}

V roce 2011 vědci v časopisu Nature Geoscience odhadli, že sopka vybuchovala už nejméně tři roky. Láva, kterou na West Matě zachytili, byl boninit – vzácná a velmi horká láva, kterou dřív znali jen jako dávno ztuhlou horninu na vyhaslých sopkách. ^{[4, 2]}

Co o něm dnes víme

Po roce 2009 se sem vědci vraceli a porovnávali podrobné mapy dna z různých let. Kde dno mezi dvěma měřeními narostlo, tam mezitím vytekla láva. Studie z roku 2019 tak našla čtyři erupce mezi zářím 2012 a listopadem 2017 – u vrcholu, na boku i na úpatí sopky. Při jedné z nich se magma vtlačilo do silné vrstvy usazenin, nadzvedlo je a teprve pak vyteklo. ^[3]

Podle stejné studie sopka vybuchuje zhruba každý rok až dva a od roku 1996 vychrlí v průměru asi 7,8 milionu m³ lávy ročně. Pravidelnost naznačuje, že pod ní leží jen malý zásobník magmatu. Erupce v menších hloubkách bývají výbušné a kolem kráterů zanechávají přes metr úlomků, kdežto u kráterů hlubších než asi 2 500 m takové úlomky chybějí, takže výbušná činnost se tam téměř neprojevuje. ^[3]

Lauská pánev je podle vědců vhodným místem ke studiu podmořských erupcí, které provázejí rané fáze zanořování desek – právě s nimi se pojí vznik boninitu. ^[4]

Život

Podle Wikipedie žila během erupce v letech 2008–2010 přímo u kráterů jen hejna krevet opaepele; obvyklé společenstvo hydrotermálních průduchů tu chybělo. Jinak tu vědci zaznamenali tři druhy mnohoštětinatých červů, dva druhy krevet, tři druhy krabů a ryby úhořovce; endemické živočichy z jiných průduchů Lauské pánve tu nenašli. ^[5]

Fakta

Objev: listopad 2008, výprava NOAA Vents
Pozorovaná erupce: 5.–13. 5. 2009, krátery Hades a Prometheus
Teplota lávy: asi 1 200 °C
Erupce 2012–2017: čtyři, zjištěné opakovaným mapováním dna
Průměrný výlev: asi 7,8 milionu m³ ročně (od roku 1996)

Slovníček

zaoblouková pánev: oblast za sopečným obloukem nad zanořující se deskou, kde se mořské dno roztahuje a vzniká nová kůra
boninit: vzácná láva, která provází vznik nových subdukčních zón; patří k nejteplejším lávám na Zemi
dacit: světlá sopečná hornina s vysokým obsahem křemíku; její láva je hustá
subdukce: zanořování jedné litosférické desky pod druhou; nad zanořenou deskou vznikají sopky
ROV: dálkově řízený podvodní robot spojený kabelem s lodí, vybavený kamerami a rameny na odběr vzorků
polštářová láva: láva, která pod vodou tuhne do zaoblených bochníků podobných polštářům
hydrotermální činnost: proudění mořské vody horkými horninami pod dnem; voda se ohřeje, nabere minerály a plyny a vytéká zpět

Zdroje

West Mata, Smithsonian Global Volcanism Program
Scientists witness for first time magma streaming from volcano in deep ocean, University of Washington News (2009)
Chadwick, W. W., Rubin, K. H., Merle, S. G., Bobbitt, A. M., Kwasnitschka, T., Embley, R. W.: Recent Eruptions Between 2012 and 2018 Discovered at West Mata Submarine Volcano (NE Lau Basin, SW Pacific) and Characterized by New Ship, AUV, and ROV Data. Frontiers in Marine Science 6 (2019), doi:10.3389/fmars.2019.00495, Frontiers in Marine Science (2019)
Fiery volcano offers geologic glimpse into land that time forgot (o článku Resing a kol., Nature Geoscience 2011), Phys.org (2011)
West Mata, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-04, ověřen 2026-11-04.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.