Long Island

sopka – Complex, Papua New Guinea, Southwestern Pacific Volcanic Regions

Kde

Papua New Guinea, Southwestern Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Complex

Nadmořská výška

1 263 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

1993

Poloha

-5,314°, 147,105°

Long Island je obydlený sopečný ostrov v Papui-Nové Guineji, severně od Nové Guineje. Jeho střed zabírá obří kaldera zaplněná jezerem Wisdom a v jezeře leží malý ostrůvek Motmot, sopka uvnitř sopky. V polovině 17. století tu proběhla jedna z největších erupcí posledních staletí, na kterou dodnes vzpomínají legendy o „době temna“. ^{[1, 4, 2]}

Jak vypadá

Ostrov tvoří sopečný komplex se dvěma strmými stratovulkány: Mount Reaumur na severu a Cerisy Peak na jihu. Nejvyšší bod měří podle GVP 1 263 m, podle anglické Wikipedie 1 280 m. Na pevnině se ostrovu říká Arop nebo Ahrup, místní ho nazývají Pono. ^{[1, 4]}

Většinu vnitřku ostrova zabírá kaldera o rozměrech asi 10 × 12,5 km. Vyplňuje ji sladkovodní jezero Wisdom, hluboké asi 360 m. Jeho hladina leží zhruba 190 m nad hladinou okolního moře, takže jezero zřejmě nemá s mořem žádné spojení. ^{[1, 4]}

V jihostřední části jezera vyrostl po vzniku kaldery malý sopečný kužel – ostrůvek Motmot. Měří asi 200 × 200 m a dostal svou podobu při erupcích v letech 1953–1954 a 1968. ^{[1, 4]}

Erupce

Kaldera se propadala nejméně při třech velkých výbušných erupcích, zhruba před 16 000, 4 000 a 300 lety. Ta poslední vyvrhla podle GVP asi 30 km³ sopečného materiálu, podle jiných odhadů přes 11 km³ popela. Má stupeň 6 na stupnici VEI a podle studie z roku 2018 patří k deseti největším erupcím na světě za posledních 600 let. ^{[1, 4, 2]}

Popel z této erupce, nazývaný tefra Tibito, napadal daleko po vysočině Nové Guineje. Tam ho poprvé zaznamenali v roce 1971. Na samotném ostrově erupce zničila téměř všechen život. ^{[2, 1, 4]}

Ve 20. století přišly jen menší výbuchy, většinou z ostrůvku Motmot nebo z jeho okolí – mimo jiné v letech 1953–1955, 1968, 1973–1974 a naposledy v listopadu 1993 z trhliny severně od Motmotu. ^[1]

Lidé kolem

Na ostrově žijí lidé, kteří mluví jazykem arop-lokep, ve vesnicích jako Malala, Bok, Kaut nebo Matapun. Podle archeologů byl ostrov poprvé osídlen asi před 1 000 lety. Do 5 km od sopky žije podle GVP kolem 170 lidí, do 10 km asi 2 000. ^{[4, 1]}

Velká erupce ze 17. století zanechala stopu i v ústním podání. Popel, který napadal na vysočině Nové Guineje, dal podle GVP vzniknout legendám o „době temna“. ^{[1, 2]}

Co o něm dnes víme

Protože erupce vyhubila skoro všechno živé, je Long Island přírodní laboratoří: vědci tu sledují, jak se na zpustošený ostrov vracejí rostliny a živočichové. Podle anglické Wikipedie tu bylo zjištěno 305 druhů cévnatých rostlin a 50 druhů suchozemských ptáků. ^[4]

Přesné datum velké erupce se dlouho hledá. Studie z roku 2018 změřila stáří deseti vzorků radiouhlíkovou metodou a umístila erupci nejspíš mezi roky 1651 a 1671. ^[2]

Studie z roku 2025 porovnala sopečné sklo a síru zachycené v ledovcích Antarktidy a Grónska. Zúžila datum na rok 1654, nebo 1662, a přiklání se spíš k roku 1662. Podle autorů měla erupce na podnebí severní polokoule menší vliv než jiné velké erupce 17. století. ^[3]

Fakta

Největší erupce

polovina 17. století, VEI 6

Jezero Wisdom

hloubka asi 360 m

Popel velké erupce

tefra Tibito, poprvé zaznamenána 1971

Datum velké erupce (2025)

1654, nebo spíš 1662

Slovníček

kaldera

velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem

stratovulkán

kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela

VEI

index sopečné výbušnosti, stupnice od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu

tefra

všechen materiál, který sopka vymrští do vzduchu – popel, kamínky i větší úlomky

radiouhlíková metoda

určování stáří zbytků rostlin a živočichů podle rozpadu radioaktivního uhlíku 14C

Zdroje

1. Long Island, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Blong, R. a kol.: Significance and timing of the mid-17th-century eruption of Long Island, Papua New Guinea. The Holocene 28 (2018), 529–544, doi:10.1177/0959683617735589 (abstrakt), The Holocene (2018)
3. Gabriel, I. a kol.: Constraining the timing and climate forcing of the Long Island (Papua New Guinea) and Tarumae (Japan) eruptions and other 17th century volcanic eruptions. Journal of Volcanology and Geothermal Research 464 (2025), 108346, doi:10.1016/j.jvolgeores.2025.108346 (abstrakt), Journal of Volcanology and Geothermal Research (2025)
4. Long Island, Madang Province, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-04, ověřen 2026-11-04.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.