Tinakula

sopka – Stratovolcano, Solomon Islands, Southwestern Pacific Volcanic Regions

Kde

Solomon Islands, Southwestern Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

796 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Crustal thickness unknown

Poslední známá erupce

2024

Poloha

-10,386°, 165,804°

Tinakula je malý sopečný ostrov na severním konci souostroví Santa Cruz na Šalamounových ostrovech. Je to jen vrchol mohutné sopky, která se zvedá 3–4 km ze dna oceánu. Sopku často pozorovali v erupci už od roku 1595, kdy kolem ní proplouvali španělští mořeplavci; po erupci v roce 1971 ostrov obyvatelé opustili. ^{[1, 3]}

Jak vypadá

Ostrov je široký asi 3,5 km a leží severně od ostrova Nendo v provincii Temotu. Výšku uvádí katalog GVP 796 m, anglická Wikipedie 851 m. Dříve se mu říkalo také Tamami nebo Sopečný ostrov. ^{[1, 3]}

Vrcholový kráter je na severozápadě otevřený a táhne se od vrcholu až pod hladinu moře. Sesuvy v roce 1965 tuto stěnu zvětšily a na severozápadním pobřeží vznikla zátoka. Zaznamenané erupce často vycházely z kuželu uvnitř tohoto otevřeného kráteru, a proto jsou horní svahy i strmý sráz z lávových proudů a sopečné suti holé, bez rostlin. ^[1]

Sopka je převážně andezitová. Leží na severním konci ostrovního oblouku Nové Hebridy, který vzniká zasouváním Indoaustralské desky pod Pacifickou desku. ^{[1, 3]}

Historie

První zpráva o erupci pochází ze 7. září 1595, kdy kolem ostrova proplouvala druhá výprava španělského mořeplavce Álvara de Mendañi. Další svědectví přinesli kapitáni lodí v 19. století: například v roce 1871 posádka britské válečné lodi Rosario viděla lávu stékající po severozápadním svahu. ^{[1, 3]}

Kolem roku 1840 při výbušné erupci zřejmě sestoupily pyroklastické proudy – žhavé laviny plynů, popela a kamenů – na všechny strany ostrova a zahubily jeho obyvatele. ^{[1, 3]}

Podle anglické Wikipedie se na ostrov v roce 1951 přistěhovali Polynésané z ostrovů Nukapu a Nupani; nejvíce jich tu žilo 160. Po erupci v roce 1971 byli evakuováni. Koncem 80. let se sem pokusily vrátit dvě rodiny z Nupani, celkem méně než deset lidí. ^[3]

Erupce

Katalog GVP eviduje od roku 1595 přes dvacet erupcí, většinou malých až středních. Nejsilnější z nich (VEI 3) proběhly v roce 1595, kolem roku 1840 a v letech 1951, 1965–1966 a 2017. ^[1]

Při erupci v říjnu 2017 vyzvaly úřady obyvatele provincie Temotu, aby se chránili před padajícím popelem: zůstali doma, zavřeli okna a dveře a zakryli přítoky do nádrží na vodu; obavy o pitnou vodu měli hlavně obyvatelé ostrovů Reef východně od sopky. Pro oblast bylo vydáno varování pro letectví. ^[2]

V prosinci 2018 začalo další dlouhé období činnosti z vrcholového průduchu a severozápadního svahu, které katalog GVP vede až do konce roku 2024. ^[1]

Monitoring

Podle zprávy rádia RNZ z října 2017 nebyly na sopce žádné vědecké přístroje, které by její činnost měřily. ^[2]

Fakta

První zaznamenaná erupce

7. září 1595 (výprava Álvara de Mendañi)

Výška nade dnem oceánu

3–4 km

Obyvatelé zahynuli

asi 1840, pyroklastické proudy

Evakuace

1971

Slovníček

stratovulkán

kuželovitá sopka navršená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela a úlomků

andezit

sopečná hornina se středním obsahem křemíku; její láva je hustší než čedičová

pyroklastický proud

žhavá směs plynů, popela a kamenů, která se řítí po svahu sopky velkou rychlostí

ostrovní oblouk

řetěz sopečných ostrovů nad místem, kde se jedna deska zasouvá pod druhou

VEI

index sopečné výbušnosti, stupnice síly erupcí od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu

Zdroje

1. Tinakula, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Solomons eruption prompts warning to stay indoors, RNZ (2017)
3. Tinakula, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-04, ověřen 2026-11-04.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.