Gaua

sopka – Stratovolcano, Vanuatu, Southwestern Pacific Volcanic Regions

Kde

Vanuatu, Southwestern Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

729 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Intermediate crust (15-25 km)

Poslední známá erupce

2022

Poloha

-14,281°, 167,514°

Gaua je ostrov na severu Vanuatu, který celý tvoří jedna sopka. V její vrcholové kaldeře leží jezero Letas a nad ním se zvedá činný kužel Mount Garet. Od roku 1962 soptí často, většinou menšími výbuchy popela; delší erupce trvala od podzimu 2009 do roku 2010. ^{[1, 2, 4]}

Jak vypadá

Ostrov Gaua, dříve zvaný Santa Maria, měří v průměru asi 20 km a má rozlohu 342 km². Je největším z Banksových ostrovů v provincii Torba. Celý ho tvoří stratovulkán – sopka navršená ze střídajících se vrstev lávy a popela – z čediče a andezitu. ^{[1, 4]}

Vrchol sopky se propadl a vznikla kaldera o rozměrech 6 × 9 km, hluboká asi 700 m. Propad byl podle GVP tichý, bez velkého výbuchu; teprve po něm přišly rozsáhlé výbuchy popela. V kaldeře leží jezero Letas. Má tvar půlměsíce, protože část kaldery vyplnil kužel Garet a další malé struskové kužely. ^{[1, 2]}

Kužel Mount Garet (také Garat nebo Gharat) stojí v jihozápadní části kaldery a na vrcholu má tři jámovité krátery. Jeho výšku uvádí vanuatská geologická služba 797 m, katalog GVP pro celou sopku 729 m. Místní jména kuželu v jazycích ostrova podle Wikipedie souvisejí se slovem pro „pálení, svědění“. ^{[1, 2, 5]}

Starší lávové proudy z otvorů u okraje kaldery stekly v pleistocénu na několika stranách až k moři. Kde se láva dotkla vody, vznikly na pobřeží drobné kužely z rozervané lávy. ^[1]

Erupce

Po dlouhém klidu se sopka probudila v roce 1962 erupcí z průduchu vysoko na jihovýchodním svahu kuželu Garet. Od té doby soptí často: katalog GVP uvádí do roku 1982 přes deset menších výbuchů popela a vanuatská služba zmiňuje menší erupce se sloupci popela v letech 1973 a 1977. ^{[1, 2]}

Koncem září 2009 začala delší erupce. Katalog GVP ji ukončuje v červnu 2010, vanuatská služba ji uvádí od listopadu 2009 do prosince 2010. Sloupec popela byl vidět od října 2009 a začátkem dubna 2010 zesílil; z pobřežních vesnic lidé často viděli vyletující sopečné pumy. Na satelitním snímku z 24. dubna 2010 je vidět, že popel a kyselé plyny poškodily vegetaci jižně a západně od sopky. Úřady Vanuatu se tehdy chystaly obyvatele ostrova evakuovat kvůli popelu, jedovatým plynům a sesuvům. ^{[3, 1, 2]}

Menší erupce následovaly v letech 2011, 2021 a 2022. Dne 3. května 2022 slyšeli obyvatelé vesnice Naveto na severovýchodě ostrova hlasité výbuchy a viděli hustý sloupec popela. ^{[1, 2]}

Monitoring

Sopku sleduje vanuatská služba pro meteorologii a geologická rizika (VMGD), která vydává stupně výstrahy podle vanuatské stupnice. Při čtení její stránky v listopadu 2026 měl Garet stupeň 2 – „velký neklid“. Služba vydala pro Gaua příručku, jak sopečnou erupci přežít, v angličtině, bislamštině a francouzštině. ^[2]

Fakta

Rozloha ostrova

342 km²

Kaldera

6 × 9 km, hluboká asi 700 m

Hlídá

VMGD (Vanuatu)

Stupeň výstrahy (listopad 2026)

2 – velký neklid

Slovníček

stratovulkán

kuželovitá sopka navršená ze střídajících se vrstev lávy, popela a úlomků

kaldera

velká propadlina, která vznikne, když se zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem

struskový kužel

malý strmý kužel z kousků zpěněné lávy (strusky) vyhozených z průduchu

pleistocén

starší část čtvrtohor, skončila asi před 11 700 lety

sopečná puma

kus roztavené lávy vymrštěný do vzduchu, který ztuhne během letu nebo po dopadu

Zdroje

1. Gaua, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Mount Garet, Vanuatu Meteorology and Geo-Hazards Department
3. Eruption of Gaua Volcano (snímek EO-1 z 24. 4. 2010), NASA Earth Observatory (2010)
4. Gaua, Wikipedia
5. Mount Gharat, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-04, ověřen 2026-11-04.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.