Ambrym

sopka – Shield(pyroclastic), Vanuatu, Southwestern Pacific Volcanic Regions

Kde: Vanuatu, Southwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Shield(pyroclastic)
Nadmořská výška: 1 334 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Intermediate crust (15-25 km)
Poslední známá erupce: 2024
Poloha: -16,250°, 168,120°

Ambrym je sopečný ostrov uprostřed souostroví Vanuatu v jižním Tichém oceánu. Celý ostrov tvoří jedna velká čedičová sopka s kalderou širokou 12 km, v níž stojí dva hlavní činné kužely Marum a Benbow. Dlouhá léta v nich vřela lávová jezera a sopka patřila k největším zdrojům sopečných plynů na světě – až do prosince 2018, kdy jezera náhle zmizela. ^{[1, 2, 4]}

Jak vznikl

Ambrym leží v ostrovním oblouku Nových Hebrid, nad subdukční zónou – místem, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou a v hloubce se taví hornina. Je to štítová sopka z čediče, tedy řídké lávy, která vytváří široké a ploché sopky. ^[1]

Na ostrov podle výzkumu z roku 2019 působí i tlak hřbetu D'Entrecasteaux, podmořského pohoří, které naráží do oblouku Nových Hebrid. Ostrov je tak namáhán, že se v něm opakovaně otevírají dlouhé trhliny (riftové zóny) směrem od kaldery k pobřeží a magma do nich proniká. ^[2]

Jak vypadá

Vrchol ostrova zabírá kaldera – velká propadlina – široká 12 km. Vznikla asi před 1 900 lety při mohutné plinijské erupci, při níž se po svazích valily pyroklastické proudy dacitového složení. Pod vrstvami těchto vyvrženin leží lávové proudy ze starší štítové sopky. ^[1]

Novější erupce, hlavně z kuželů Marum a Benbow, dno kaldery z části zaplnily. Láva se na dně hromadila do jezírek nebo přetekla zářezy v okraji kaldery na svahy ostrova. Přes ostrov se ve směru zhruba od východoseverovýchodu k západojihozápadu táhne soustava puklin s řadou struskových kuželů a maarů (plochých výbuchových kráterů). ^[1]

Horu Benbow pojmenoval kapitán James Cook podle anglického admirála Johna Benbowa. Už Cook v roce 1774 popsal, že sopka vydechuje plyny. ^{[4, 2]}

Erupce

Erupce se na Ambrymu zaznamenávají od roku 1774. Mnohé z nich se odehrály mimo kalderu, na svazích, kde mohly zasáhnout místní obyvatele. Od roku 1950 je nějaká erupční činnost v kaldeře nebo na svazích pozorována téměř každý rok. ^[1]

Mezi lety 1820 a 1937 bylo popsáno deset erupcí z trhlin mimo kalderu. Při jedné z nich, v roce 1913 na západním pobřeží, zničily výbuchy způsobené stykem magmatu s vodou velkou misijní nemocnici v Dip Pointu. Největší erupce za dobu záznamů začala v prosinci 1950 a GVP jí přisuzuje VEI 4 nebo více. ^{[2, 4, 1]}

Dne 14. prosince 2018 začala v kaldeře erupce s lávovými fontánami. Následující den zasáhlo ostrov zemětřesení o magnitudě 5,6 a otřesy se pak přesouvaly k východnímu cípu ostrova, až 30 km od kaldery. Magma tam proniklo do trhliny dlouhé přes 30 km a na jihovýchodním pobřeží se země zvedla o víc než 2 m. Pemza vyplavená na břeh 18. a 19. prosince ukázala, že magma vyteklo i pod mořem. ^[2]

Do riftové zóny se z kaldery přesunulo přes 0,4 km³ magmatu. Teplo lávových jezer v kráterech Marum a Benbow, měřené z družic, do 12 hodin od začátku erupce zmizelo a let vrtulníkem 16. prosince potvrdil, že se jezera vyprázdnila; oba kužely se z části zřítily; dno kaldery kleslo zhruba o 2,5 m. U vesnice Pamal, 13 km od kaldery, se objevily zlomy a trhliny v zemi. ^[2]

Po roce 2018 už sopka soptila jen slaběji: katalog GVP uvádí malé erupce v letech 2022 a 2024. ^[1]

Co o něm dnes víme

Lávová jezera v kráterech Marum a Benbow uvolňovala do ovzduší velké množství oxidu siřičitého (SO₂). Podle studie z roku 2019 byl Ambrym v předchozím desetiletí největším zdrojem sopečného SO₂ na světě. Jen při erupci v prosinci 2018 uniklo nejméně 50 až 60 tisíc tun SO₂. ^[2]

Autoři studie (Shreve a kol., 2019) sledovali erupci z roku 2018 pomocí radarových družic (InSAR), které měří pohyby zemského povrchu na centimetry. Soudí, že se podobné rozevření ostrova opakuje: magma vždy odteče z kaldery do riftových zón, kaldera postupně klesá a lávová jezera se vyprazdňují. Ostrov se podle nich rozšiřuje nejméně o asi 2 cm za rok. ^[2]

Lidé kolem

Ostrov měl při sčítání v roce 2009 asi 7 300 obyvatel (7 275). Většina z nich žije ve třech cípech ostrova a živí se z kokosových plantáží. ^[4]

Sopku hlídá vanuatský úřad pro meteorologii a geologická nebezpečí VMGD, který na svém webu ukazuje snímky z kamery a seismický záznam sopky a vyhlašuje stupně výstrahy. Při čtení jeho stránky 3. listopadu 2026 byl u Ambrymu uveden stupeň 3 – menší erupce. ^[3]

Fakta

Největší erupce: asi před 1 900 lety, vznik kaldery
Erupce 2018: 14.–16. 12., zmizela lávová jezera
Pokles kaldery 2018: asi 2,5 m
Obyvatel ostrova: 7 275 (2009)
Observatoř: VMGD (Vanuatu)

Slovníček

subdukční zóna: místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; nad ní vznikají sopky
štítová sopka: široká, mírně skloněná sopka z řídké lávy, připomínající položený štít
kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
plinijská erupce: velmi silná výbušná erupce s vysokým sloupcem popela a pemzy
pyroklastický proud: rychle se valící žhavá směs plynů, popela a kamenů
maar: plochý výbuchový kráter, který vznikne, když se magma setká s podzemní vodou
lávové jezero: kráter zaplněný roztavenou lávou, která v něm dlouhodobě vře
riftová zóna: pás, kde se zemská kůra roztahuje a otevírají se v ní trhliny, kterými může stoupat magma
InSAR: metoda, při níž radarové družice z opakovaných snímků měří, o kolik se zvedl nebo klesl zemský povrch

Zdroje

Ambrym, Smithsonian Global Volcanism Program
Shreve, T., Grandin, R., Boichu, M. a kol.: From prodigious volcanic degassing to caldera subsidence and quiescence at Ambrym (Vanuatu): the influence of regional tectonics. Scientific Reports 9 (2019), 18868, doi:10.1038/s41598-019-55141-7, Scientific Reports (2019)
Benbow and Marum, Vanuatu Meteorology and Geo-Hazards Department
Ambrym, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.