Gemini-Oscostar

sopka – Stratovolcano, Vanuatu, Southwestern Pacific Volcanic Regions

Kde

Vanuatu, Southwestern Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

-33 m

Tektonické prostředí

Rift zone / Oceanic crust (< 15 km)

Poslední známá erupce

1996

Poloha

-20,957°, 170,130°

Gemini-Oscostar je skupina podmořských sopek na jižním konci vanuatského sopečného oblouku, asi 100 km jižně od ostrova Aneityum. Jediná zaznamenaná erupce proběhla v únoru 1996, kdy posádka projíždějící lodi uviděla na moři páru a výtrysky tmavé vody. ^{[1, 2]}

Jak vypadá

Skupinu tvoří podlouhlý podmořský hřbet sopek protažený od severo-severovýchodu k jiho-jihozápadu s menšími vedlejšími kužely. Patří k němu dvě podmořské hory, Západní a Východní Gemini; Východní Gemini se říká také Oscostar. ^{[1, 2]}

Podle zprávy francouzského výzkumného ústavu ORSTOM z února 1996 sahá vrchol Východní Gemini asi do 80 m pod hladinu a vrchol Západní Gemini asi do 30 m. Katalog GVP uvádí nejvyšší bod skupiny 33 m pod hladinou. ^{[2, 1]}

Erupce

Večer 18. února 1996 hlásila posádka projíždějící lodi nad Východní Gemini nepřetržitou páru a časté svislé výtrysky velmi tmavé vody. Druhý den viděla posádka letadla novokaledonské pobřežní stráže uprostřed černé skvrny na hladině bílou skvrnu a páru, možná od plovoucí pemzy. ^{[2, 1]}

Při dalších přeletech, ještě 22. února, pozorovatelé viděli občasné výbuchy, které vymršťovaly černý materiál asi 20 m nad hladinu. GVP erupci hodnotí indexem VEI 1, tedy jako malou. ^[1]

Co o něm dnes víme

Už v roce 1989 vylovila francouzská výprava z Východní Gemini několik vzorků čediče a jeden vzorek andezitu. Byly sklovité, plné bublinek a velmi čerstvé, bez stop mořských živočichů – což naznačovalo nedávnou sopečnou činnost ještě dřív, než ji lidé v roce 1996 uviděli. ^{[2, 1]}

Západní Gemini je podle stejné zprávy zřejmě starší: potápěči i vzorky vylovené ze dna na ní zachytily bohatě rozvinutý mořský život. ^[2]

Fakta

Jiný název

Eastern Gemini (Východní Gemini)

Jediná známá erupce

18.–22. 2. 1996

Vzorky dna

1989, čedič a andezit

Slovníček

sopečný oblouk

řada sopek nad místem, kde se jedna litosférická deska zanořuje pod druhou

pemza

lehká sopečná hornina plná bublin, která často plave na vodě

VEI

index sopečné výbušnosti, stupnice od 0 (klidný výlev lávy) do 8 (největší známé výbuchy)

andezit

šedá sopečná hornina s více křemíkem než čedič, typická pro sopky nad zanořující se deskou

Zdroje

1. Gemini-Oscostar, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Gemini Seamount, Update 002 (21. 2. 1996), zpráva J.-P. Eissena, ORSTOM Brest, Michigan Technological University, Volcanoes Page (1996)
3. Eastern Gemini Seamount, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-04, ověřen 2026-11-04.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.