Matthew Island

sopka – Stratovolcano, France - claimed by Vanuatu, Southwestern Pacific Volcanic Regions

Kde: France - claimed by Vanuatu, Southwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 177 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Crustal thickness unknown
Poslední známá erupce: 1956
Poloha: -22,330°, 171,320°

Matthew je malý neobydlený sopečný ostrov v jižním Pacifiku, asi 300 km východně od Nové Kaledonie. Jeho západní polovina je mladá – vyrostla z erupcí až od 40. let 20. století. O ostrov se přou Francie a Vanuatu, které spor v roce 2026 předložilo Mezinárodnímu soudnímu dvoru. ^{[1, 4, 2]}

Jak vypadá

Ostrov měří jen 0,6 × 1,2 km a nejvyšší bod má 177 m nad mořem. Tvoří ho dva nízké sopečné kužely, Východní a Západní Matthew, spojené úzkou šíjí. Horniny jsou andezity až dacity. ^{[1, 4]}

Až do 40. let 20. století existovala jen trojúhelníková východní část. Pak začaly erupce stavět západní část, složenou hlavně z lávových proudů. Kráter západního kužele je otevřený k severozápadu a vyplňuje ho lávový proud, jehož čelo dnes tvoří severozápadní pobřeží. ^[1]

Erupce

Podle anglické Wikipedie předcházelo vzniku Západního Matthew období silné zemětřesné činnosti. Erupce ze Západního Matthew katalog GVP uvádí z doby před rokem 1949 a z října 1954 (obě o síle VEI 2) a velmi slabou erupci kolem roku 1956. Ta je zatím poslední potvrzenou. ^{[1, 4]}

Zprávy o erupcích z let 1828, 1966 a 1976 jsou nejisté. V letech 1963–1964 zachytily podvodní mikrofony (hydrofony) zvuky, které mohly pocházet z podmořské erupce v oblasti hřbetu Norfolk. ^[1]

Historie

Ostrov spatřil v roce 1788 anglický námořník. Podle Wikipedie to byl kapitán Thomas Gilbert z lodi Charlotte a ostrov pojmenoval po jejím majiteli. V jazyce nejbližšího obydleného ostrova Aneityum se jmenuje Umaenupne. ^{[1, 4]}

Ostrovy Matthew a sousední Hunter spravuje Francie. Vanuatu, bývalé francouzsko-britské kondominium Nové Hebridy, si je nárokuje od své nezávislosti v roce 1980. Jednání obou zemí v letech 2018 a 2019 a obnovená jednání v roce 2025 k dohodě nevedla. ^{[4, 2, 3]}

Koncem srpna nebo začátkem září 2026 podalo Vanuatu žalobu k Mezinárodnímu soudnímu dvoru. Soud oznámil, že nebude jednat, dokud Francie neuzná jeho pravomoc v tomto sporu. Jde i o okolní moře, právo rybolovu a přístup ke zdrojům mořského dna. ^[2]

Fakta

Spatřen anglickým námořníkem: 1788
Vznik západní části: od 40. let 20. století
Poslední potvrzená erupce: asi 1956, velmi slabá
Jméno ve Vanuatu: Umaenupne

Slovníček

andezit, dacit: sopečné horniny se středním až vyšším obsahem křemíku, typické pro sopky nad zanořující se deskou
VEI: index sopečné explozivity, stupnice síly výbuchu od 0 (nevýbušná) do 8 (největší známé erupce)
hydrofon: podvodní mikrofon; zachytí i zvuky podmořských výbuchů a zemětřesení na velkou vzdálenost

Zdroje

Matthew Island, Smithsonian Global Volcanism Program
Vanuatu takes France to ICJ over Matthew and Hunter islands dispute, Al Jazeera (2026)
MacLellan, N.: Drawing a line in the ocean, Islands Business (2026)
Matthew Island and Hunter Island, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-04, ověřen 2026-11-04.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.