Hunter Island

sopka – Stratovolcano, France - claimed by Vanuatu, Southwestern Pacific Volcanic Regions

Kde: France - claimed by Vanuatu, Southwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 297 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Crustal thickness unknown
Poslední známá erupce: 1903
Poloha: -22,400°, 172,050°

Hunter je malý neobydlený sopečný ostrov v jižním Tichém oceánu, asi 300 km východně od Nové Kaledonie. Je to nejjihovýchodnější sopka oblouku Nových Hebrid; od 19. století několikrát vybuchla, naposledy roku 1903, a dodnes z ní unikají sopečné plyny. O ostrov se přou Francie a Vanuatu. ^{[1, 2, 3]}

Jak vypadá

Ostrov je široký asi 1 km a má plochu kolem 0,6 km². Tvoří ho složená sopka z andezitů a dacitů, na jejímž vrcholu jsou výbuchové krátery a lávový dóm. V severozápadní části zeje strmý kráter hluboký 100 m, jižní kužel má vrcholový kráter vyplněný lávovým dómem. ^{[1, 2]}

Výška ostrova se ve zdrojích liší: britské měření z let 1853–1856 dalo 297 m (tuto hodnotu uvádí i GVP), francouzské studie leteckých snímků z doby před rokem 1982 asi 260 m a některé zdroje jen 242 m pro nejvyšší vrchol Mont Favard. ^{[1, 2]}

Fumaroly a solfatary, tedy místa, kde unikají horké plyny a páry se sírou, jsou na severním cípu ostrova a na severovýchodním a jihovýchodním pobřeží. ^[1]

Erupce

Erupce z 19. a počátku 20. století jsou zdokumentované jen chabě. Podle anglické Wikipedie vytekl v roce 1835 lávový proud a 15. března 1841 došlo k výbušné erupci. ^{[1, 2]}

V roce 1895 byly hlášeny velké proudy lávy, které se valily ze dvou kráterů na východní straně ostrova. Poslední známá erupce v roce 1903 byla slabá a vyšla patrně ze severního cípu; Wikipedie ji popisuje jako puklinovou erupci, při níž vytekla láva. Zprávy z let 1797 a 1892 jsou nejisté. ^{[1, 2]}

Historie

Ostrov dostal jméno po anglické obchodní lodi Hunter, z níž ho v roce 1798 spatřili. Podle Wikipedie jí velel kapitán Thomas Fearn; ostrov je znám také jako Fearn nebo Fern. V jazyce ostrova Futuna na jihu Vanuatu se jmenuje Leka. ^{[1, 2]}

Ostrov je malý, suchý, bez sladké vody a těžko se na něm přistává. Francie ho spolu se sousedním ostrovem Matthew formálně připojila v roce 1929, Spojené království si oba nárokovalo v roce 1965 jako součást Nových Hebrid. Vanuatu si je nárokuje od své nezávislosti v roce 1980; obyvatelé ostrova Aneityum je považují za své tradiční vlastnictví. ^[2]

Francie a Vanuatu jednaly v letech 2018 a 2019 a v roce 2025 se dohodly na nových kolech rozhovorů. V průběhu roku 2026 Vanuatu označilo jednání za uvázlá a 1. září 2026 Mezinárodní soudní dvůr oznámil, že Vanuatu podalo žalobu. Soud v ní nebude jednat, dokud Francie jeho pravomoc neuzná. Jde i o okolní moře, rybolov a přístup ke zdrojům mořského dna. ^[3]

Život

Hunter je ptačí oblastí mezinárodního významu (IBA). Hnízdí tu faetoni červenoocasí, mořští ptáci tropických moří; v roce 2007 se jejich počet odhadoval na 100–200 párů. ^[2]

Fakta

Objev: 1798, loď Hunter
Kráter na severozápadě: hloubka 100 m
Faetoni červenoocasí: 100–200 párů (2007)

Slovníček

oblouk Nových Hebrid: řetěz sopek v oblasti Vanuatu, který vzniká nad subdukční zónou – místem, kde se jedna deska zasouvá pod druhou
andezit, dacit: sopečné horniny se středním až vyšším obsahem křemíku; jejich láva je hustá a erupce bývají výbušné
lávový dóm: kupa z velmi husté lávy, která se nerozteče a hromadí se nad průduchem
fumarola: otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
solfatara: fumarola, z níž unikají hlavně sirné plyny; kolem ní se usazuje žlutá síra
puklinová erupce: erupce, při níž láva vytéká z protáhlé trhliny v zemi, ne z jednoho kráteru
IBA: Important Bird Area, ptačí oblast mezinárodního významu vyhlášená organizací BirdLife International

Zdroje

Hunter Island, Smithsonian Global Volcanism Program
Hunter Island (South Pacific), Wikipedia
Vanuatu takes France to ICJ over Matthew and Hunter islands dispute, Al Jazeera (2026)

Text sestaven 2026-11-04, ověřen 2026-11-04.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.